Články / Rozhovory

Vstupní prohlídka: LemonHeart Club

Vstupní prohlídka: LemonHeart Club

redakce | Články / Rozhovory | 16.06.2020

Co se vám vybaví, když se řekne Bílovec? Illegal Illusion jsou správně a LemonHeart Club k nim nemají daleko, dvě kapely z jednoho skoro-města. Obě vznikly v druhé půlce devadesátek, obě pořád hrají, obě nakládají s alternativním rockem po svém. LemonHeart Club tolik nevěří na melodie, spíš na noise, sludge, drone, jak dokazuje i aktuální nahrávka Nevědomí. I do něj se vydali členové skupiny při zodpovězení několika jednoduchých otázek.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Mils: The Body, protože jsou. Stina Nordenstam, protože je prostě jiná. Kittchen, protože ví, co nechce. Bota, protože do mě od sedmi let tlačil Neurosis.

Willie: Brutal Assault, hudební encyklopedie Bota, Mils a jeho úchylně perverzní kombinace? Asi vše dohromady. Mám rád třeba Helms Alee, Daughters, Converge, Ufomammut, Chelsea Wolfe nebo Jardu Hutku.

Jorge: Tak samozřejmě kluci z Lemonu. Už když jsem k nim začal chodit na zkoušky jako fanoušek, krmili mě kapelami, které jsem znal jen hodně z dálky.

Bota: Shrnul bych to na dvě zásadní věci, které mě v muzice nejvíce poznamenaly a definovaly to, co dělám jak s LemonHeart Club, tak s Illegal Illusion. První: Setkání s Lukášem Páralem a Michalem Brožem v době, kdy jsme u jejich labelu Pohoda Records vydávali s Illegal Illusion desku. Tam proběhlo rozbití maloměstské ulity a kucí nám dost nahlas ukázali, kolik je vlastně parádní muziky a na závěr nám omlátili o hlavu katalog Day After. Největší prdel je, že Pohoda Records jsou ve Vodňanech, což je ještě větší nebo stejná prdel jako Bílovec. Takže výmluvy typu „my jsme z malého města, tady se nic nedostane“ nebyly na místě. Samo se bavíme o době bez internetu. Pravda, dneska už je to kapku jiný… Kurva, už jsem asi starý? Hovno zralý! A věta Lukáše, na kterou nikdy nezapomenu: „KoRn si nezaslouží nic jiného než vypálit,“ mi tehdá zlomila srdce, ale po čase musím bohužel souhlasit. Druhá zásadní věc: návštěva Brutal Assault. Ten zbořil moje poslední pomyslné žánrové hranice. A hlavně definoval současnou cestu LemonHeart Club.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Mils: Momentálně Borderlands. Mám rád tyhle rychlovky, kde nemusím přicházet na herní mechaniku. Nedávno mě sejmulo herní veledílo The Evil Within.

Willie: Momentálně rodinou s dvěma malými členy. Jsem rád, že ani na záchodě nemusím být sám.

Jorge: Momentálně, v době koronavirové, se ve volných chvílích věnuji hlavně svým dětem. Nejvíce ujíždím na matematice a fyzice pro šestý ročník základní školy.

Bota: Krom muziky a babrání se ve zvuku jak Illegal Illusion, tak LemonHeart Club, už mi zbývá čas jenom na práci. Ono se sem tam nažrat není špatné. A když doma svítí světlo a teče voda, je to úplně skvělé. A ten kousíček času, který zbyde, věnuji rodině. Ale raději bych se jich neptal, kolik toho času je…

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?
Mils: To vím zcela přesně. Lemonheart club byl one man projekt. Nebylo se komu Pochlubit, jak dělám třeba zpěv v pračce s mikrákem. Takto se máš s kým pohádat, jestli mikrofon dát víc doleva. S lidma je to opravdu club, který má smysl.

Willie: Pocitová neshoda s dalšími členy. Ignorance nápadů, dojmů a porozumění. Vztahové rozpory. Pak se to může rovnou zabalit. A pak hraješ bez kapely.

Jorge: Nejhorší je pomyšlení, že by žádné hraní nebylo. Je to pro mě droga.

Bota: Miluju proces tvorby v kapele, hádky, kdo má větší péro, miluju cesty na koncerty a hodinové diskuze o všem možném. Miluju proces nahrávání, miluju proces mixu. Kde se mi pod rukama formuje ksicht kapely, kdy nikdo neuslyší a už ani nikdy slyšet nebude tu nahrávku tolikrát co já při mixu, a divím se, že ty nahrávky po tom všem můžu ještě poslouchat. Na druhou stranu, pokud jsem se z toho nepoblil při mixu, tak už nikdy. A pravda taky je, že věci, ze kterých mi bylo na blití, letěly po dohodě ze zbytkem do hajzlu. No a proto můžu míchat jenom kapely, které mám rád. Obě. Nedokážu si představit, že bych míchal nějaké pičoviny, které mi nic neříkají. Na to mám muziku moc rád a výsledek by stál za hovno. Takže mít kapelu je boží a ty špatné věci jsou převálcované těmi dobrými. Být sám je na hovno jak v životě, tak v kapele.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Mils: Sebestředný blb.

Willie: Nepozornost.

Jorge: V mém věku už nic.

Bota: Ticho. Nenávidím ticho, a pokud je to možné, tak usínám u bedny anebo jdu spát tak unavený, že než dopadnu na polštář, spím.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Mils: Nepohrdnu vínem a dobrou pizzou.

Willie: Nad tím jsem nikdy neuvažoval.

Jorge: Nepohrdnu žádným žvancem. Pivko stačí.

Bota: Jelikož celý život hraju v „bezvýznamných kapelách“, tak jsme kolikrát rádi, že je vůbec stage. Ale pokud si někdo dá tu práci a nachystá kapele něco dobrého k jídlu a pití, tak je to skvělý vždycky a velký dík za to. Vyhraněný nejsem.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Mils: Pokud se týká poslechu, mám Spotify. Je to paráda v tom množství, co bych mohl poslouchat. Do kapely peníze nepočítám, je to spousta krabiček a vychytávek, které jsou všechny nutné a velice potřebné. Následně si připadám jako bazarman. Většina muzikantů jsou naštěstí slušní lidé.

Willie: Za hledání zvuku. Teď jsem ho našel. Je oranžový.

Jorge: Když opomenu drobné klubové výdaje, tak nějaký ten koncert během roku, v létě Brutal Assault. Stačí mi málo ke štěstí.

Bota: Peníze utrácím za desky. Co bych taky s těma prachama dělal, že jo. A některé – všechny – desky prostě nutně potřebuju mít doma. Utrácím za trika kapel. Už i děcka se mi smějí, že mám víc triček než ženská. A pořád musím poslouchat, proč už tohle nevyhodíš, stejně ho nenosíš a už je to vybledlé a bla bla. Ale každé triko má svůj příběh a musí být naplněn tím, že ho unosím k smrti. A hlavně kupováním merche od malých a „bezvýznamných“ kapel je přímo podporuju, aby nechcíply, a o to jde především. A samozřejmě utrácím za koncerty, pokud teda nějaký jsou, kurva.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?
Mils: Jako zkoušku, co vydržíme, v co jsme ochotni věřit. Jako nezadržitelný experiment kdo z koho. Jako vědomí toho, že všechno může být zítra úplně jiné.

Willie: To je na delší povídání. Lidé se nemění. Chamtivost, závist, moc, prachy, fanatismus, ignorantství. Furt dokola. Do toho je vše rychlejší, umělejší, bezpocitové, elektronické na úkor planety.

Jorge: Honba za prachama. Devastace přírody. Sere mě to.

Bota: Lidé přehlížejí lež. Ignorují nebo nevěří pravdě, faktům. Pořád doufám, že lidi co to tak nemaj, budou mít v budoucnu dost sil nepodlehnout davu a nedopadne to jako název poslední řádové desky The Body – I Have Fought Against It, but I Can't Any Longer. Ale jinak se máme dobře.

Info

LemonHeart Club
bandcamp kapely
spotify kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jednota: Konverzační vlákno je začátek všeho dobrého

su 14.08.2020

Již název napovídá, že Jednota je promněnlivý promotérský kolektiv, který si čas od času si uspořádává akci na netradičních lokacích. Letos se těšíme na poutní místo Kalvárie.

Miro Gajdoš (Ajlavmjuzik): Chcem prezentovať to dobré zo Slovenska

Dagmar Lauková Petrášová 11.08.2020

Miro Gajdoš je zakladateľ labelu Ajlavmjuzik. Jeho najnovším projektom je hudobná séria New Beats on the Block, s kompilačným vinylom na záver. Rozhovor aktuálny.

Vstupní prohlídka: Aiko

redakce 08.08.2020

Aiko vystupuje na buskingových festivalech nebo jen na ulici sama s akustickou kytarou, ale umí i opulentnější produkci.

Johana Hořejší, Simeon Hudec, Zdeněk Kříž (Krajinou přílivu): Chtělo by to promyšlenější postupy

Jarmo Diehl 07.08.2020

Se svou aktivitou začínali v Praze na Rohanském ostrově, dnes svůj program realizují hlavně v Libni v prostoru Synagogy na Palmovce. Rozhovor.

Jiřin Jirák (Hudba za klima): Lidi si musí uvědomit, že nejsou vládci světa

Vojta Chmelík 06.08.2020

O tom, proč festival Česko za klima vznikl a co je jeho cílem, jsme si povídali s pořadatelem Jiřinem Jirákem.

Pořadatelská: Ivo Kraml, Květa Čulejová (Dobršská brána)

redakce 29.07.2020

Festival Dobršská brána je zasazen do malebného pošumavského prostředí vesničky Dobrš, pořádaný kolegy z architektonického ateliéru Arsfabrika. Čím se dále baví?

Markéta Monsportová, Tomáš Prinz (Švihák): Mariánské Lázně jsou nejlepší open air

su, Jarmo Diehl 28.07.2020

O fungování mariánskolázeňského spolku a bydlení v lázeňském městě vypráví Markéta Montsportová, která u zrodu spolku stála a vedla ho téměř po celou dobu a Tomáš Prinz, který od ní…

Vstupní prohlídka: Ondřej Zámečník Quintet

redakce 22.07.2020

Autorské kompozice energické, nástrojově rozmanité, někdy až naivně melancholické? Současná improvizovaná hudba je barevná jako léto. V Dobrši!

Petr Wagner, Vasil Jurásek: Meziprostor nás baví jako celek

su, Jarmo Diehl 21.07.2020

Odmítají komerční sponzory, ale zdůrazňují, že akce není zdarma a na všechny náklady se pokouší vybrat formou dobrovolných příspěvků. Rozhovor, tip na výlet.

Saša Pastorková, Maroš Pavúk (Slovenské alternatívne leto): Treba zapracovať na klubovom divákovi

Aneta Martínková, Jarmo Diehl 16.07.2020

Po desetileté odmlce se odehrál ročník jako „nostalgická spomienka ľudí s iným názorom“. Letos se uskuteční poprvé v kempingovém areálu u jezera Počúvadlo a má to být edice přelomová. Rozhovor.