Články / Rozhovory

Vstupní prohlídka: LemonHeart Club

Vstupní prohlídka: LemonHeart Club

redakce | Články / Rozhovory | 16.06.2020

Co se vám vybaví, když se řekne Bílovec? Illegal Illusion jsou správně a LemonHeart Club k nim nemají daleko, dvě kapely z jednoho skoro-města. Obě vznikly v druhé půlce devadesátek, obě pořád hrají, obě nakládají s alternativním rockem po svém. LemonHeart Club tolik nevěří na melodie, spíš na noise, sludge, drone, jak dokazuje i aktuální nahrávka Nevědomí. I do něj se vydali členové skupiny při zodpovězení několika jednoduchých otázek.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Mils: The Body, protože jsou. Stina Nordenstam, protože je prostě jiná. Kittchen, protože ví, co nechce. Bota, protože do mě od sedmi let tlačil Neurosis.

Willie: Brutal Assault, hudební encyklopedie Bota, Mils a jeho úchylně perverzní kombinace? Asi vše dohromady. Mám rád třeba Helms Alee, Daughters, Converge, Ufomammut, Chelsea Wolfe nebo Jardu Hutku.

Jorge: Tak samozřejmě kluci z Lemonu. Už když jsem k nim začal chodit na zkoušky jako fanoušek, krmili mě kapelami, které jsem znal jen hodně z dálky.

Bota: Shrnul bych to na dvě zásadní věci, které mě v muzice nejvíce poznamenaly a definovaly to, co dělám jak s LemonHeart Club, tak s Illegal Illusion. První: Setkání s Lukášem Páralem a Michalem Brožem v době, kdy jsme u jejich labelu Pohoda Records vydávali s Illegal Illusion desku. Tam proběhlo rozbití maloměstské ulity a kucí nám dost nahlas ukázali, kolik je vlastně parádní muziky a na závěr nám omlátili o hlavu katalog Day After. Největší prdel je, že Pohoda Records jsou ve Vodňanech, což je ještě větší nebo stejná prdel jako Bílovec. Takže výmluvy typu „my jsme z malého města, tady se nic nedostane“ nebyly na místě. Samo se bavíme o době bez internetu. Pravda, dneska už je to kapku jiný… Kurva, už jsem asi starý? Hovno zralý! A věta Lukáše, na kterou nikdy nezapomenu: „KoRn si nezaslouží nic jiného než vypálit,“ mi tehdá zlomila srdce, ale po čase musím bohužel souhlasit. Druhá zásadní věc: návštěva Brutal Assault. Ten zbořil moje poslední pomyslné žánrové hranice. A hlavně definoval současnou cestu LemonHeart Club.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Mils: Momentálně Borderlands. Mám rád tyhle rychlovky, kde nemusím přicházet na herní mechaniku. Nedávno mě sejmulo herní veledílo The Evil Within.

Willie: Momentálně rodinou s dvěma malými členy. Jsem rád, že ani na záchodě nemusím být sám.

Jorge: Momentálně, v době koronavirové, se ve volných chvílích věnuji hlavně svým dětem. Nejvíce ujíždím na matematice a fyzice pro šestý ročník základní školy.

Bota: Krom muziky a babrání se ve zvuku jak Illegal Illusion, tak LemonHeart Club, už mi zbývá čas jenom na práci. Ono se sem tam nažrat není špatné. A když doma svítí světlo a teče voda, je to úplně skvělé. A ten kousíček času, který zbyde, věnuji rodině. Ale raději bych se jich neptal, kolik toho času je…

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?
Mils: To vím zcela přesně. Lemonheart club byl one man projekt. Nebylo se komu Pochlubit, jak dělám třeba zpěv v pračce s mikrákem. Takto se máš s kým pohádat, jestli mikrofon dát víc doleva. S lidma je to opravdu club, který má smysl.

Willie: Pocitová neshoda s dalšími členy. Ignorance nápadů, dojmů a porozumění. Vztahové rozpory. Pak se to může rovnou zabalit. A pak hraješ bez kapely.

Jorge: Nejhorší je pomyšlení, že by žádné hraní nebylo. Je to pro mě droga.

Bota: Miluju proces tvorby v kapele, hádky, kdo má větší péro, miluju cesty na koncerty a hodinové diskuze o všem možném. Miluju proces nahrávání, miluju proces mixu. Kde se mi pod rukama formuje ksicht kapely, kdy nikdo neuslyší a už ani nikdy slyšet nebude tu nahrávku tolikrát co já při mixu, a divím se, že ty nahrávky po tom všem můžu ještě poslouchat. Na druhou stranu, pokud jsem se z toho nepoblil při mixu, tak už nikdy. A pravda taky je, že věci, ze kterých mi bylo na blití, letěly po dohodě ze zbytkem do hajzlu. No a proto můžu míchat jenom kapely, které mám rád. Obě. Nedokážu si představit, že bych míchal nějaké pičoviny, které mi nic neříkají. Na to mám muziku moc rád a výsledek by stál za hovno. Takže mít kapelu je boží a ty špatné věci jsou převálcované těmi dobrými. Být sám je na hovno jak v životě, tak v kapele.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Mils: Sebestředný blb.

Willie: Nepozornost.

Jorge: V mém věku už nic.

Bota: Ticho. Nenávidím ticho, a pokud je to možné, tak usínám u bedny anebo jdu spát tak unavený, že než dopadnu na polštář, spím.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Mils: Nepohrdnu vínem a dobrou pizzou.

Willie: Nad tím jsem nikdy neuvažoval.

Jorge: Nepohrdnu žádným žvancem. Pivko stačí.

Bota: Jelikož celý život hraju v „bezvýznamných kapelách“, tak jsme kolikrát rádi, že je vůbec stage. Ale pokud si někdo dá tu práci a nachystá kapele něco dobrého k jídlu a pití, tak je to skvělý vždycky a velký dík za to. Vyhraněný nejsem.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Mils: Pokud se týká poslechu, mám Spotify. Je to paráda v tom množství, co bych mohl poslouchat. Do kapely peníze nepočítám, je to spousta krabiček a vychytávek, které jsou všechny nutné a velice potřebné. Následně si připadám jako bazarman. Většina muzikantů jsou naštěstí slušní lidé.

Willie: Za hledání zvuku. Teď jsem ho našel. Je oranžový.

Jorge: Když opomenu drobné klubové výdaje, tak nějaký ten koncert během roku, v létě Brutal Assault. Stačí mi málo ke štěstí.

Bota: Peníze utrácím za desky. Co bych taky s těma prachama dělal, že jo. A některé – všechny – desky prostě nutně potřebuju mít doma. Utrácím za trika kapel. Už i děcka se mi smějí, že mám víc triček než ženská. A pořád musím poslouchat, proč už tohle nevyhodíš, stejně ho nenosíš a už je to vybledlé a bla bla. Ale každé triko má svůj příběh a musí být naplněn tím, že ho unosím k smrti. A hlavně kupováním merche od malých a „bezvýznamných“ kapel je přímo podporuju, aby nechcíply, a o to jde především. A samozřejmě utrácím za koncerty, pokud teda nějaký jsou, kurva.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?
Mils: Jako zkoušku, co vydržíme, v co jsme ochotni věřit. Jako nezadržitelný experiment kdo z koho. Jako vědomí toho, že všechno může být zítra úplně jiné.

Willie: To je na delší povídání. Lidé se nemění. Chamtivost, závist, moc, prachy, fanatismus, ignorantství. Furt dokola. Do toho je vše rychlejší, umělejší, bezpocitové, elektronické na úkor planety.

Jorge: Honba za prachama. Devastace přírody. Sere mě to.

Bota: Lidé přehlížejí lež. Ignorují nebo nevěří pravdě, faktům. Pořád doufám, že lidi co to tak nemaj, budou mít v budoucnu dost sil nepodlehnout davu a nedopadne to jako název poslední řádové desky The Body – I Have Fought Against It, but I Can't Any Longer. Ale jinak se máme dobře.

Info

LemonHeart Club
bandcamp kapely
spotify kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Marek Hovorka (Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava): Otevřít netušené obzory

Aneta Martínková 27.10.2020

Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava letos proběhne online. Jak si udělat festival v obýváku? Řekl nám to jeho ředitel Marek Hovorka.

Douška vydavatelská: Indies Scope

redakce 26.10.2020

Majitel Indies Scope Milan Páleš nám prozradil, na co se těší i co nového objevil.

Vstupní prohlídka: Homes

redakce 18.10.2020

Homes je dvaadvacetiletý slovenský popový talent, songwriter & producent, kluk s kytarou, laptopem a intimními písněmi.

Vstupní prohlídka: Voluptas

redakce 14.10.2020

Ve vstupní prohlídce nechávají blackmetaloví Voluptas nahlédnout své inspirace a libůstky. Knihy i pivo, temnota i humor, seznamte se.

Douška vydavatelská: Gergaz

redakce 12.10.2020

Gergaz je slovenské hudební DIY vydavatelství, které se věnuje převážně kvalitní slovenské elektronice a alternativě. Co chystají, co poslouchají, co vyhlížejí?

Vstupní prohlídka: Člověk krve

redakce 06.10.2020

Upřímnost i naivita, texty o životě v krajinách u Stříbrné Skalice, o hloubkách lesů, skal, ruin i vlastní duše.

Marcela Steinbachová (Kruh): Den architektury je karanténní festival

su 03.10.2020

Den architektury se za několik let stal jedním z největších architektonických festivalů v Evropě.

Tomáš Kadlec (Eternia): Aktuální podpora rozhodne, který místa přežijou a který padnou

su, Jarmo Diehl 29.09.2020

Půdní prostor Eternia, slouží kapelám i skejťákům čtvrým rokem. Narozeninová oslava bude chtě nechtě spojená s benefitem na provoz, jelikož má celý prostor nyní výrazně omezené fungování.

Michael Gira (Swans): Nebyť karikatúra

Lucia Banáková 23.09.2020

Michael Gira má bohatý životopis, začína zložitým detstvom, nie každému sa podarí osláviť šestnáste narodeniny vo väzení za predaj hašišu v Jeruzaleme. Rozhovor.

Deset lásek ze Žižkova: Pavel Karous

redakce 19.09.2020

Deset tipů na to, čeho si při příští návštěvě všimnout, kam zajít na pivo a kde si zanadávat na necitlivou výstavbu od autora projektu Vetřelci a volavky.