Články / Rozhovory

Vstupní prohlídka: LemonHeart Club

Vstupní prohlídka: LemonHeart Club

redakce | Články / Rozhovory | 16.06.2020

Co se vám vybaví, když se řekne Bílovec? Illegal Illusion jsou správně a LemonHeart Club k nim nemají daleko, dvě kapely z jednoho skoro-města. Obě vznikly v druhé půlce devadesátek, obě pořád hrají, obě nakládají s alternativním rockem po svém. LemonHeart Club tolik nevěří na melodie, spíš na noise, sludge, drone, jak dokazuje i aktuální nahrávka Nevědomí. I do něj se vydali členové skupiny při zodpovězení několika jednoduchých otázek.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Mils: The Body, protože jsou. Stina Nordenstam, protože je prostě jiná. Kittchen, protože ví, co nechce. Bota, protože do mě od sedmi let tlačil Neurosis.

Willie: Brutal Assault, hudební encyklopedie Bota, Mils a jeho úchylně perverzní kombinace? Asi vše dohromady. Mám rád třeba Helms Alee, Daughters, Converge, Ufomammut, Chelsea Wolfe nebo Jardu Hutku.

Jorge: Tak samozřejmě kluci z Lemonu. Už když jsem k nim začal chodit na zkoušky jako fanoušek, krmili mě kapelami, které jsem znal jen hodně z dálky.

Bota: Shrnul bych to na dvě zásadní věci, které mě v muzice nejvíce poznamenaly a definovaly to, co dělám jak s LemonHeart Club, tak s Illegal Illusion. První: Setkání s Lukášem Páralem a Michalem Brožem v době, kdy jsme u jejich labelu Pohoda Records vydávali s Illegal Illusion desku. Tam proběhlo rozbití maloměstské ulity a kucí nám dost nahlas ukázali, kolik je vlastně parádní muziky a na závěr nám omlátili o hlavu katalog Day After. Největší prdel je, že Pohoda Records jsou ve Vodňanech, což je ještě větší nebo stejná prdel jako Bílovec. Takže výmluvy typu „my jsme z malého města, tady se nic nedostane“ nebyly na místě. Samo se bavíme o době bez internetu. Pravda, dneska už je to kapku jiný… Kurva, už jsem asi starý? Hovno zralý! A věta Lukáše, na kterou nikdy nezapomenu: „KoRn si nezaslouží nic jiného než vypálit,“ mi tehdá zlomila srdce, ale po čase musím bohužel souhlasit. Druhá zásadní věc: návštěva Brutal Assault. Ten zbořil moje poslední pomyslné žánrové hranice. A hlavně definoval současnou cestu LemonHeart Club.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Mils: Momentálně Borderlands. Mám rád tyhle rychlovky, kde nemusím přicházet na herní mechaniku. Nedávno mě sejmulo herní veledílo The Evil Within.

Willie: Momentálně rodinou s dvěma malými členy. Jsem rád, že ani na záchodě nemusím být sám.

Jorge: Momentálně, v době koronavirové, se ve volných chvílích věnuji hlavně svým dětem. Nejvíce ujíždím na matematice a fyzice pro šestý ročník základní školy.

Bota: Krom muziky a babrání se ve zvuku jak Illegal Illusion, tak LemonHeart Club, už mi zbývá čas jenom na práci. Ono se sem tam nažrat není špatné. A když doma svítí světlo a teče voda, je to úplně skvělé. A ten kousíček času, který zbyde, věnuji rodině. Ale raději bych se jich neptal, kolik toho času je…

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?
Mils: To vím zcela přesně. Lemonheart club byl one man projekt. Nebylo se komu Pochlubit, jak dělám třeba zpěv v pračce s mikrákem. Takto se máš s kým pohádat, jestli mikrofon dát víc doleva. S lidma je to opravdu club, který má smysl.

Willie: Pocitová neshoda s dalšími členy. Ignorance nápadů, dojmů a porozumění. Vztahové rozpory. Pak se to může rovnou zabalit. A pak hraješ bez kapely.

Jorge: Nejhorší je pomyšlení, že by žádné hraní nebylo. Je to pro mě droga.

Bota: Miluju proces tvorby v kapele, hádky, kdo má větší péro, miluju cesty na koncerty a hodinové diskuze o všem možném. Miluju proces nahrávání, miluju proces mixu. Kde se mi pod rukama formuje ksicht kapely, kdy nikdo neuslyší a už ani nikdy slyšet nebude tu nahrávku tolikrát co já při mixu, a divím se, že ty nahrávky po tom všem můžu ještě poslouchat. Na druhou stranu, pokud jsem se z toho nepoblil při mixu, tak už nikdy. A pravda taky je, že věci, ze kterých mi bylo na blití, letěly po dohodě ze zbytkem do hajzlu. No a proto můžu míchat jenom kapely, které mám rád. Obě. Nedokážu si představit, že bych míchal nějaké pičoviny, které mi nic neříkají. Na to mám muziku moc rád a výsledek by stál za hovno. Takže mít kapelu je boží a ty špatné věci jsou převálcované těmi dobrými. Být sám je na hovno jak v životě, tak v kapele.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Mils: Sebestředný blb.

Willie: Nepozornost.

Jorge: V mém věku už nic.

Bota: Ticho. Nenávidím ticho, a pokud je to možné, tak usínám u bedny anebo jdu spát tak unavený, že než dopadnu na polštář, spím.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Mils: Nepohrdnu vínem a dobrou pizzou.

Willie: Nad tím jsem nikdy neuvažoval.

Jorge: Nepohrdnu žádným žvancem. Pivko stačí.

Bota: Jelikož celý život hraju v „bezvýznamných kapelách“, tak jsme kolikrát rádi, že je vůbec stage. Ale pokud si někdo dá tu práci a nachystá kapele něco dobrého k jídlu a pití, tak je to skvělý vždycky a velký dík za to. Vyhraněný nejsem.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Mils: Pokud se týká poslechu, mám Spotify. Je to paráda v tom množství, co bych mohl poslouchat. Do kapely peníze nepočítám, je to spousta krabiček a vychytávek, které jsou všechny nutné a velice potřebné. Následně si připadám jako bazarman. Většina muzikantů jsou naštěstí slušní lidé.

Willie: Za hledání zvuku. Teď jsem ho našel. Je oranžový.

Jorge: Když opomenu drobné klubové výdaje, tak nějaký ten koncert během roku, v létě Brutal Assault. Stačí mi málo ke štěstí.

Bota: Peníze utrácím za desky. Co bych taky s těma prachama dělal, že jo. A některé – všechny – desky prostě nutně potřebuju mít doma. Utrácím za trika kapel. Už i děcka se mi smějí, že mám víc triček než ženská. A pořád musím poslouchat, proč už tohle nevyhodíš, stejně ho nenosíš a už je to vybledlé a bla bla. Ale každé triko má svůj příběh a musí být naplněn tím, že ho unosím k smrti. A hlavně kupováním merche od malých a „bezvýznamných“ kapel je přímo podporuju, aby nechcíply, a o to jde především. A samozřejmě utrácím za koncerty, pokud teda nějaký jsou, kurva.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?
Mils: Jako zkoušku, co vydržíme, v co jsme ochotni věřit. Jako nezadržitelný experiment kdo z koho. Jako vědomí toho, že všechno může být zítra úplně jiné.

Willie: To je na delší povídání. Lidé se nemění. Chamtivost, závist, moc, prachy, fanatismus, ignorantství. Furt dokola. Do toho je vše rychlejší, umělejší, bezpocitové, elektronické na úkor planety.

Jorge: Honba za prachama. Devastace přírody. Sere mě to.

Bota: Lidé přehlížejí lež. Ignorují nebo nevěří pravdě, faktům. Pořád doufám, že lidi co to tak nemaj, budou mít v budoucnu dost sil nepodlehnout davu a nedopadne to jako název poslední řádové desky The Body – I Have Fought Against It, but I Can't Any Longer. Ale jinak se máme dobře.

Info

LemonHeart Club
bandcamp kapely
spotify kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2021: Uložit si negativní myšlenky na externí disk a znovu je neprožívat (Oliver Torr)

František Formánek 25.01.2022

Pražský skladatel, producent a synťákový guru Oliver Torr čerpá na novém albu z různých žánrů, které následně staví do nových kontextů. Rozhovor.

Nejlepší texty Full Moonu 2021: O touze zpívat za každou cenu (Pavel Klusák)

Libor Staněk 25.01.2022

Nejen o nových knížkách, ale taky o mladém českém popu a hudební publicistice vypráví člověk, jehož nadšení pro muziku nezná hranice. Rozhovor s Pavlem Klusákem.

Nejlepší texty Full Moonu 2021. Ida Kelarová: Musel mě slyšet celý vesmír

Tomáš Kelar 24.01.2022

Věčný dobrodruh, tvrdohlavá čarodějnice, léčitelka hlasů a duší, něžná aktivistka, zastánce menšin a kočovnice... Rozhovor s Idou Kelarovou.

Nejlepší texty Full Moonu 2021. Daniel Prokop: České protestsongy omílají tisíckrát řečené věci

Aneta Martínková 17.01.2022

Daniel Prokop je oblíbený především proto, že nasvěcuje společné zájmy znesvářených společenských táborů. Nedávno jsem narazila na jeho deset let starý článek v magazínu Rock & Pop...

Nejlepší texty Full Moonu 2021. Čavalenky: Ludé ščá od smíchu

Jakub Šíma 17.01.2022

Nakonec vše klaplo a byla z toho více než hodina přátelského hovoru, který neustále prozařovala Čavalenkyho upřímnost stejně jako čistota jeho charakteru.

Kancelář Kreativní Evropa: Hlavní je konat

Jarmo Diehl 02.12.2021

Proč je v kultuře více žen, ale na vedoucích pozicích přibývá mužů? Nejen na tuto otázku jsme hledali odpovědi před online konferencí Moc žen a kultura.

Simon Reynolds: Zachycovat módu v pohybu

Karel Veselý 30.11.2021

Pokud jde o alternativní hudbu, těžko bychom v posledním čtvrtstoletí našli vlivnějšího publicistu, než je Simon Reynolds. Rozhovor.

Jacob Kirkegaard: Kremace, nebo rozklad, toť otázka

Václav Adam 09.11.2021

Dánský umělec Jacob Kirkegaard uvede dílo Opus Mors, zachycující v detailech zvuky, které člověk už sám běžně neuslyší, jelikož už je mrtvý... Rozhovor.

Vladivojna La Chia: V krizových situacích si nelibuju

Blanka Kůrková 09.10.2021

Zpěvačka, skladatelka, textařka a vystudovaná výtvarnice vydává páté sólové album, které pokřtí v Praze, Brně a Ostravě.

Jan Jílek (AČFK): Kino se taky vrátí

Jarmo Diehl 06.10.2021

Právě dnes má premiéru film Malířka a zloděj v distribuci Asociace českých filmových klubů. Rozhovor o filmových klubech, postcovidové situaci a víře v budoucnost.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace