redakce | Články / Rozhovory | 03.01.2020
„Frustrovaná část jedinců se oddělila od nadprodukcí posedlého epicentra společnosti. Několika se podařilo uniknout politice vůní, která má jediné heslo a tím je nadprodukce. Skleněné paláce, ruiny minulosti, jim poskytly útočiště. V nich nalezli nástroj, jenž probouzí Ramúr, rostlinu, která lidem hrající na pulzívu – onen nástroj, projektuje prapodstatu,“ pronáší ke svému debutu Ramúr dvojice Sekvoye, tedy Mikuláš Hamerla (texty, rap) a Štěpán Kopečný (hudba, mix). Po dvou vydaných EPs se rozhodli pro konceptuální album a posun k syrovějšímu a nekompromisnějšímu vyjádření. Co více na sebe řekli, jak nekompromisní jsou mimo koncept?
více o desce Ramúr zde
Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Mikuláš: Nejdříve pouze čirost slova a, bohužel, Tafrob. Teď je to už jenom čistá separace od běžného rapu a honba jak za zvukem, tak za obsahem. Experimentální rap se u mě postupem času stal snad jedinou správnou verzí rapového poddání, všude jinde vnímám silnou zaostalost a neoriginalitu.
Štěpán: Tvorba Sekvoyí vzniká konfrontací s Mikulášem a jeho rodinou alter eg. Máme sdílenou lásku k některým interpretům, filmům a spisovatelům, ale samotná věc vždy vyvře z jamovaček, sezení a přemítání.
Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Mikuláš: Mimo to, že vedle Sekvoyí vaříme několik dalších hudebních projektů s různými lidmi, jsem si třeba letos k narozeninám nadělil první knížečku absurdně komických povídek o Šeronýmu Čůrovi, mladém vodohospodáři, kterému se děje neskutečně nadpřirozené absurdno a ho to vůbec nezajímá. K tomu jsem se letos přidal k dramaturgickému týmu festivalu Fajfr Štýl. Jinak se rád flákám a brigádničím v Kabinetu Múz a ve skladu zverimexu.
Štěpán: Věnuji se produkci v různých významech toho slova a pozvolna se snažím najít své místo ve zmateném nádherném světě a na lapeném polámaném pracovním trhu.
Co je nejhoršího na hraní v kapele?
Mikuláš: Čím víc jsi kompletní, tvůrčí mozek, tím více musíš dělat kompromisy s dalším kompletujícím se mozkem, který musí mít naprosto stejnou váhu ve veškerém rozhodování. Ale to je přirozené. Jo a přídavky na koncertech.
Štěpán: Pořadatelé, co nečtou ridery, komunikace kapely na dálku, odlišné představy a míra zápalu, bookingy, co nedávají smysl.
Co bezpečně rozhodí tvou pozornost?
Mikuláš: Zvukař, číšník, ale na koncertě už máloco. V osobním životě mě rozhazuje všechno a neustále, díky tomu jsem taky schopný něco produkovat.
Štěpán: Cokoliv, co je v tu chvíli lepší než to, na co se mám doopravdy soustředit.
Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Mikuláš: Já většinu života vůbec nepiju alkohol, takže pivka a chlast jsou pro mě passé a jídlo po koncertě je fajn, ale nepotřebuju to. Je to hezká přidaná hodnota od klubu/místa, kde hraješ, ale zároveň je to overrated. Na druhou stranu chápu, že pokud jedeš nějakou sérii, tak je to jedna z mála možností se normálně najíst. Raději bych odjížděl s knížkou nebo deskou, kterou by mi klub daroval, než s plným břichem a opilý.
Štěpán: Když není vše technicky, jak má být, tak to chlebíček nezachrání. Všeobecně bych rád, aby se pořadatel o kapelu postaral od začátku, kvalitně komunikoval, ukázal venue, backstage, představil zvukaře a v rámci možností udělal vše pro to, aby se interpreti cítili příjemně a mohli předvést co nejlepší výkon.
Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Mikuláš: No jelikož stále jedeme všechno z kapsy, tak peníze za kapely jsou docela zásadní výdaje, v určitých bodech roku. Dřív jsem dost jel CD´s, ale to chcíplo, tak pomaličku čichám k vinylům. Kupovat digitál mě nikdy moc nevzrušovalo a díky Bandcampu a Spotify to odešlo úplně. No a čas utrácím denně, hrabáním se v nové muzice, jsem na tom závislý a miluju ten tok novoty. Koncertní setup mám snad na nějaký čas kompletní, tak aspoň na něčem už nestojí peníze.
Štěpán: Za nástroje, příslušenství, časáky, občas nějakou desku. Klasik.
Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?
Mikuláš: Polámaný, pomalý, bipolární, lapený, levný, svět je zmatený, je nádherný. Zatím lehce promarněný potenciál paralelního kyber světa, alespoň pro obyčejného uživatele. Pomalé odloučení od současného lidství, i když to je možná pouze vývoj.
Štěpán: Polámaný, pomalý, bipolární, lapený, levný, svět je zmatený, je nádherný. Lesk po plnu nezaplní lesky. Lidi málo chodí do lesa.
Kristina Kratochvilová 29.03.2024
Kanadská zpěvačka Margaux Sauvé je středobodem Ghostly Kisses a ve snových zvukových krajinách rozpíná příběhy o lásce, touze a ztrátě. Rozhovor.
Michal Pařízek 25.03.2024
Dostat se s kapelou do studia legendární radiové stanice KEXP v Seattlu je snem mnoha hudebníků z celého světa. Rozhovor.
Jiří V. Matýsek 11.03.2024
„Spotify je skvělý nápad, uživatelsky neuvěřitelně fantastická věc. Člověk nemusí nic tahat, nic nosit. Ale všichni ti muzikanti jsou okradení," říká principál. Rozhovor.
Jiří V. Matýsek 06.03.2024
Slánské artbluesové trio se po sedmi letech od debutu Without Cover vrátilo s chválenou studiovkou a zároveň slaví deset let na scéně. Rozhovor.
Mariia Smirnova 05.03.2024
„... snažíme sa oslovovať naozaj zaujímavých a úspešných ľudí vo svojom obore. Základom je vzájomná dôvera, sympatie a ochota lektora s nami aktívne spolupracovať.“ Rozhovor.
Viktor Palák 28.02.2024
Ve finálním díle ankety odpovídají Piotr Jasiński, v jehož filmu Mimo ztvárnili Josef Trojan a Jakub Kalián kamarády, kteří narazí na situaci, která může být spouštěčem revize jejich vztahu.
Mariia Smirnova 27.02.2024
„V programové dramaturgii si hrajeme hodně s pocity či smysly a chceme, aby i diváci při návštěvě festivalu mohli více reflektovat tuto část sebe sama..." Rozhovor.
Viktor Palák 26.02.2024
Bzukot Země zachycuje absurdní i povědomou šarvátku o to, jak formulovat zprávu mimozemským civilizacím. V kontaktu se současnými tématy je i film 3MWh, který volí atmosféričtější cestu.
Viktor Palák 25.02.2024
V národní soutěži největší domácí přehlídky krátkých filmů se potkalo ke dvěma desítkám titulů, oslovili jsme tvůrce a tvůrkyně některých z nich.
Nora Třísková 22.02.2024
Podobně jako kloubí různé aktivity – psaní, kurátorství a výtvarná tvorba, producentství – na desce spojuje v lecčem typické anglické žánry jako dub, postpunk nebo alt rock. Rozhovor.