Články / Rozhovory

Vstupní prohlídka: Timbertwig

Vstupní prohlídka: Timbertwig

redakce | Články / Rozhovory | 24.06.2019

Timbertwig je londýnské trio, které před čtyřmi lety založil Nick Avery (kytara, zpěv) spolu s Michalem Geislerem (basa), později se přidal bubeník John Singh. Avery hrál v minulosti na bicí se slowcorovými Tram nebo s kapelou Broken Dog, má na kontě několik alb, čtyři John Peel Sessions a spolupráci s producenty, jako jsou John Parish (PJ Harvey) nebo Dmitrii Tikovoi (The Horrors, Placebo). Timbertwig mají za sebou jedno EP, ale písniček je více, jinak by taky nemohli koncertovat po Evropě. „Baví nás kombinace kytarové melancholie s vybočováním z komfortní zóny a vrstvení napětí, ať už tichem, hlukem, rychlostí nebo pomalostí,“ říká Michal Geisler před dvěma českými koncerty, u jejich příležitosti jsme si je proklepli důkladněji.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Nick: Hrál jsem v řadě kapel na bicí, ale vždycky jsem měl rád kytarovky. Začal jsem hrát akusticky a bez kapely. Inspirovali mě lidi jako Nick Drake, Neil Young nebo John Martin. Potom jsem dostal chuť na zvukovou pestrost a přesunul jsem se zas k formátu kapely. Ovlivnili mě Swell, Slint, Mazzy Star a mnoho dalších.

Michal: Přirozené tíhnutí k melancholickým a temnějším polohám v hudbě. Potřeba alespoň určité dávky divnosti. Deska Heavy Black Frame od slowcorové kapely Tram, kde hrál Nick na bicí, je jedna z mých hodně oblíbených nahrávek, takže když jsem se s Nickem seznámil, bylo jasné, že nám půjde hledat stylové průsečíky.

John: Můj hudební vkus je dost rozmanitej, teda v rámci mezí, boy bands a country už nedávám. Při rozhodování s kým hrát, je pro mě zásadní, jakej přístup a potenciál má daná kapela ve skládání písní. Taky je důležitý, aby ti sedli lidi, se kterýma hraješ, protože s nima trávíš dost času. V týhle kapele se dá aspoň jeden ze dvou ustát, takže to ujde.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Nick: Čtu, zkouším se udržovat v kondici. Jinak pracuju jako grafickej designér.

Michal: Otcovskou na podlondýnském venkově šmrncnutou s postdoktorandstvím a nedělema v práci s lidma s postižením.

John: Stejně jako Nick pracuju jako grafickej designér. Hraju na bicí v několika projektech, takže se snažím hrát každý den. Na ostatní věci moc času nezbývá.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?
Nick: Nejhorší na kapelách je domlouvání zkoušek. Bez kapely bych trpěl nedostatkem seberealizace.

Michal: Kapelní admin, to jediný je nic moc. Hraní bez kapely… no, to je docela jiná hra, než hra v kapele. To je na tom to nejhorší.

John: V kapele tahání vercajku na koncerty vlakem, bez kapely absťák po bicích.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Nick: Nic!

Michal: Při hraní… dlouhý nehty. V životě… svět a lidi.

John: Když na koncertech hraju na cizí bicí. Jinak stoprocentní soustředění je pořád misí, na který pracuju.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Nick:
Předkrm: Dušený chřest, pošírované vejce a drobený parmazán.
Hlavní chod: Grilovaný losos s bílými ředkvemi, mořskými řasami a sezamovým wasabi dresinkem.
Příloha: Dušená jarní zelenina, grilovaný česnek a chili.
Dezert: Brownie s hořkou a bílou čokoládou, popcorn, zmrzlina s karamelem a mořskou solí.
Pití: Château Chereau, Lussac St. Emilion, Bordeaux 2015 (x2).

Michal: All inclusive. Jinak je dobrý, když je aspoň ta backstage.

John: Budu nudnej, ale před koncertem nepiju alkohol, takže jsem rád za vodu. Po koncertě to už je jiná. Čas na zasloužený lokální pivo.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Nick: Kytarový krabičky, mikrofóny, starý vinyly.

Michal: Trsátka. Zkušebna. Osm zkoušek v Londýně stojí stejně jako solidní Fender Jazz Bass.

John: Chodím hodně na koncerty, předplatný na Spotify, věci k bicím.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?
Nick: Tři slova by byly jednodušší, ale nechci bejt moc ponurej.

Michal: Máme co dočinění s nedostatkem sofistikovaných pozitivních společenských vizí, který by jednotily napříč světonázory. Je třeba pečlivě hledat kvalitní kanály, těma pak lízt, kriticky vše hodnotit, bejt ve střehu a pracovat na sobě. Když tohle neuděláš, budeš mít pocit, že tenhle svět není pro tebe a že v něm nemáš slovo, a to je pak živná půda pro všelijaký divnosti, co se ve světě dějou.

John: Lidi jsou stále víc propojený technologiema, ale polarizují se politicky. I přesto, že se nám dostává množství informací, necháváme si utéct poslední šanci něco udělat s globálním oteplováním. Blázni se ujali vedení blázince!

Info

Timbertwig
web kapely

Živě:
Timbertwig (uk)
4. 7. 2019
Přístav 18600, Praha
fb událost

Boskovice 2019: festival pro židovskou čtvrť
6. 7. 2019
Boskovice
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dan Boeckner (Operators): Energie z pádu socialismu se proměnila v cynismus

redakce 09.07.2019

Jen co se znovu dala dohromady jeho domovská skupina Wolf Parade, Boeckner se znovu vrací na koncertní podia s Operators i Handsome Furs. Co nám k tomu řekl?

Ólafur Arnalds: Nejhorší tvůrčí blok

redakce 08.07.2019

Za hudbu k seriálu Broadchurch obdržel Ólafur Arnalds prestižní ocenění Britské filmové a televizní akademie. V létě představí na Colours of Ostrava skladby z posledního alba re:member, se kterým se…

Tokimonsta: Je to krásná doba

redakce 03.07.2019

Tokimonsta se letos v létě představí na Colours of Ostrava, ale i na Pohodě. Její sety jsou ekletické, plné hiphopových beatů, R&B i tanečních pasáží. Rozhovor.

Bob Hardy (Franz Ferdinand): Je to skvělý

redakce 27.06.2019

Dělat rozhovor se skotskými indie rockery Franz Ferdinand, když tušíte, že to pro každého z nich bude xtá dvanáctiminutovka v řadě, to je svého druhu řehole.

Ivan Hronec (Edison Filmhub): Nemáš kino, nemáš pravdu

redakce 25.06.2019

V pražské Jeruzalémské ulici se zkraje června otevřelo nové kino Edison Filmhub, pročež jsme se zeptali ředitele Film Europe Ivana Hronce.

Hradby Samoty: Priestor pre každého, ale našťastie nie pre všetkých

redakce 24.06.2019

Hradby Samoty, to není zrovna normální festival, a to jak lajnapem, tak umístěním i celkovou myšlenkou. Víc nám řekla dvojka z pořadatelského týmu.

Broněk Slezák, Jana Fryzelková (MišMaš party): Pro nás je to přelomový ročník

redakce 19.06.2019

Mišmaš párty je ideální příležitost zkusit i něco, co je daleko za hranicemi, které si většina umí představit. To je snad princip festivalu, ne?

Cash Savage: To, že jsem žena, neznamená, že jsem máslo

redakce 18.06.2019

V diáři australských The Last Drinks, kteří jsou známí divokými koncerty, jsou tři neobvyklé tuzemské štace. Rychlé otázky a ještě rychlejší odpovědi Cash Savage.

Jiří Moravčík (Czech Music Crossroads, Colours of Ostrava): Příběhy přibývají každý den II.

redakce 17.06.2019

V první části rozhovoru jsme se s ním bavili zejména o showcasech obecně a jejich vnímání v tuzemském prostoru, v druhé části se rozletíme po world music.

Jiří Moravčík (Czech Music Crossroads, Colours of Ostrava): Příběhy přibývají každý den (část první)

redakce 10.06.2019

S Jirkou Moravčíkem nejen o festivalech, africké hudbě či relevanci termínu world music, ale také o tom, že „duši hladící hudby“ se jen tak nezbavíme.