Články / Reporty

Vysmát se vší bolesti světa (Shilpa Ray)

Vysmát se vší bolesti světa (Shilpa Ray)

David Stoklas | Články / Reporty | 15.09.2022

Poslední deska Portrait of a Lady brooklynské hudebnice Shilpy Ray je neobvyklou směsí žánrů a energií s jedním společným jmenovatelem. Nasranost. V jejím případě nejde o prvoplánovou agresi, ale o reakci na všechny nemilosrdné rány života, nad nimiž je zbytečné brečet, lepší je na ně plivnout s ironickým úšklebkem.

Večer zahájili brněnští Science Killer. Místo pozdravu poslal Martin Beláň ven úpěnlivý, skřípavý zvuk své kytary. Kdo je znal, věděl, že to bude hodně nahlas. Čtveřice představila skladby z poslední nahrávky Blackbirds, z pódia se valila kytarová mlha a zádumčivá melancholie. Beláňův vokál měl co dělat, aby se prodral ven, ale mantru „I’d rather die, for you” ve skladbě Sorry slyšeli všichni. Zatímco on byl ponořen hlavně do sebe, na druhé straně podia předváděli Šimon Podrazil s Ivem Lorencem zběsilé kytarové námluvy. Došlo i na křest, naprosto minimalistický.

fotogalerii z brněnského koncertu najdete zde

Netrvalo to ani vteřinu, hned jí byl plný sál. A nemohl za to jen mocný vokál Shilpy Ray, od prvních úderů do klaviatury až po poslední ránu do činelu kolem sebe měla sebevědomou auru. Ze začátku slovy šetřila, i poté byla komunikace mezi ní a publikem úsporná. Někdo mohl čekat angažované proslovy, asi se to i nabízelo vzhledem k tématům, jimiž jsou její skladby protknuté. Mezi hlavní inspirace velice osobně laděné poslední desky patří výstava The Ballad of Sexual Dependency, kde jsou představeny desítky fotografií Nan Goldin, tematizující drogy a vztahy jimi zasažené. Vážná témata jako sexuální násilí, rasismus a bolest, kterou způsobují, podávala skrze písně, s jemným nádechem humoru, ale taky až na kostní dřeň, ze které se dá leccos seškrábnout.

Ray střídala chraplák s jemnými polohami, v těch melancholičtějších vzbuzovala smutek, v těch energických jste se jí museli bát. Chvíli šel z podia neotesaný punk ve stylu The Stooges, pak intimní dream pop nebo až osmdesátkový rádiový pop. Shilpa Ray před posledními písněmi prohlásila, že jí institut přídavku přijde zvláštní. Takže prostě zahraje, co má, a pak se rozloučíme. Konečně to zase někdo řekl a udělal.

Info

Shilpa Ray(us) + Science Killer
13. 9. 2022 MeetFactory, Praha

foto © Vrbaak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace