Články / Reporty

Výstava jedné knihy (Architektura 58-89)

Výstava jedné knihy (Architektura 58-89)

Jiří Přivřel | Články / Reporty | 07.03.2022

V Muzeu umění Olomouc je v těchto dnech k vidění výstava Byli jsme světoví!, která na fotografiích, skicách a výkresech ze soukromého archivu architekta Miroslava Řepy ukazuje, jak jsme se jako ČSSR prezentovali na výstavách EXPO v Bruselu (1958), Monrealu (1967) a Ósace (1970). Že jsme se světem za železnou oponou dokázali držet krok i na domácí půdě, kde jsme se nemuseli tolik předvádět, dokládá i výstava Architektura 58-89 v pražském Centru architektury a městského plánování.

Přestože výstava v CAMPu se na poválečnou architekturu dívá více zeširoka, je pojata zcela minimalisticky. Opírá se totiž o jediný pilíř, kterým je stejnojmenná kniha, jejímž editorem je Vladimir 518. Ten jako spiritus agens stojí za celým rozsáhlým projektem, nepřekvapí tedy, že kurátoroval i výstavu samotnou. Pozornost návštěvníka upoutají pouhé tři body. Na jedné straně sálu je to dlouhý stůl s několika exempláři obou svazků knihy v pravidelném uspořádání. Knihami je možné volně listovat, prohlížet si dobové fotografie jednotlivých staveb, začíst se nebo se jen těšit samotným zpracováním publikace. Kniha jako artefakt. Naproti stolu je pak v opakující se smyčce promítána přibližně dvacetiminutová audiovizuální projekce. Ta vstupuje do celého interiéru, přesto neruší v rozjímání nad knihami. Třetím zastavením pak je v prostoru umístěný kvádr z vyskládaných knih, ještě zatavených do fólie. Možná trochu samoúčelné, ale velmi působivé. Kniha jako stavební kámen brutalistního monumentu.

Autorská audiovizuální instalace střižená na míru širokoúhlého plátna, kterým CAMP disponuje, je koláží složenou z dobových fotografií, zvukových záznamů, modelů a dokumentárních záběrů. Má pomyslný prolog a epilog, překračující časově vymezený rámec tématu. Na úvod je to stavba Stalinova pomníku na Letné a jeho brzká demolice, v závěru pak bourání některých staveb po roce 1989. Právě samotný akt zboření hotelu Praha, budovy Transgasu nebo obchodního domu Ještěd v Liberci paradoxně vedl k vlně zájmu o předrevoluční architekturu u nás a podnítil vznik celého projektu. Mezi tím divák sleduje „strhující příběh české předrevoluční architektury“, vyprávěný sice zkratkovitým, ale strhujícím způsobem. Defilé architektonických ikon, jakými jsou plavecký stadion v Praze – Podolí, hotel a televizní vysílač na Ještědu, hotel Thermal, budova Národního shromáždění, Nuselský most, obchodní dům Kotva nebo Nová scéna Národního divadla, doplňují dva ukazatele letopočtů. V koláži nechybí záběry z historických událostí srpna 1968 (autoři instalace při její přípravě nemohli tušit, jak mrazivě budou v době uvedení aktuální) a listopadu 1989. Vše prokresleno elektronicko-industriální hudbou Onřeje Anděry a v postprodukci Davida Vrbíka.


Výstava se tak zcela obejde bez návodného vodítka a jiných berliček. Žádné informační popisky nebo panely s fotografiemi staveb či medailonky architektů. Je to vlastně výstava jedné knihy. Nakonec proč ne? Tahle kniha si to zaslouží. Vše, co návštěvník potřebuje nebo chce vědět, najde ve dvou svazcích, na téměř 1 400 stranách a v 6 kilogramech. Na začátek třeba kapitolu o Miroslavu Řepovi, autorovi československého pavilonu na světové výstavě EXPO v kanadském Montrealu. Každý si ale může začít jinde, prolistovat se podle vlastního uvážení a z výstavy si může odnést to, co jej zajímá. Případně má důvod se do CAMPu do konce března vracet, aby pak stejně odešel s knihami v podpaží.

Info

Architektura 58-89
1.-31. 3. 2022 CAMP, Praha
web

foto © Jiří Přivřel

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Člověk na rozcestí světla a temnoty (PAF Olomouc 2022)

Aneta Kohoutová, Šimon Macek 07.12.2022

Ty čtyři dny pod střechou Konviktu ve mně vyvolaly hluboký pocit mentální závratě. Stav, ve kterém se podpisu na smlouvě s ďáblem rovná náš tichý souhlas se stavem věcí současných.

Pod tíhou strun (Michael Gira & Kristof Hahn)

Jiří Procházka 07.12.2022

Swans mají rozpracovaný nový materiál, který začátkem roku vyšel ve strohých demoverzích na fundraisingovém albu Is There Really a Mind? Co z něj Gira zahrál?

Sohnovo krasosmutnění na domácím ledě

Jiří Přivřel 05.12.2022

Bouřlivě přijatý návrat ztraceného Syna.

Stop Putinovi a sláva Ukrajine (Dakhabrakha)

Ema Klubisová 03.12.2022

Svet nečakanej hudby, ktorý reflektuje základné elementy duše. Sú svieži, vizionárski a hraví.

Monkey Week 2022: Kousek srdce

Michal Pařízek 28.11.2022

Jeho zvědavost je upřímná a nenucená, v tu chvíli ještě netuším, že podobně milých lidí potkám spoustu. Jsem tu sotva hodinu a už se chci stěhovat...

Bonobo a jeho zlatý rez

Matej Kráľ 28.11.2022

Bonobo vyrátal zlatý rez klubového a kapelového zvuku. Vzišla z toho skvelá párty.

Alternativa 2022: Nové pohledy, staré základy

Jan Starý 27.11.2022

Alternativa vyniká přehledem o kontinentální scéně a dokáže nabízet jiné pohledy na starší přístupy. Ještě víc než loni ale chyběli mladí hudebníci a elektronika.

Možno sa už neuvídime (Injury Reserve)

Jonáš Sudakov 26.11.2022

Zamyslenejšie a atmosferickejšie pasáže predchádzajúcich päťdesiatich minút nahradili moshpity a skandovanie. Dôstojná rozlúčka s Injury Reserve.

Citový vyděrač Nils Frahm

Lukáš Grygar 25.11.2022

Podezřelý: Frahm, Nils, ročník 1982, státní příslušnost německá, žánrová „contemporary classical“. Už máte dostatek indicií?

Stále svěží šumperské blues (Blues Alive 2022)

Jiří V. Matýsek 21.11.2022

Letošek jako by startoval novou éru, uvolnění po covidové pauze bylo znatelné. Pokud byl jubilejní ročník prodchnut obavami o budoucnost, vyprodáním letoška byly rozptýleny.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace