Dantez | Články / Recenze | 31.05.2020
James Cole se po vzoru Kool Keithovy rozpolcenosti během své kariéry prezentoval v mnoha podobách – jako zasněný bohém s přízviskem Kapitán Láska, rozjímavý intelektuál na desce Orfeus nebo jako bezstarostný partyboy po boku Oriona v projektu Orikoule. V posledních letech se však Cole nejčastěji vrací k základům nastoleným v začátcích Supercrooo, kteří z Keitha rovněž čerpali, konkrétně z desky Black Elvis. Jde o návrat k rapové striktnosti, ke spratkovství, k palčivým syntezátorům a ostrým bicím.
Podobně je tomu i na novince M.R.D. Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště. Jedná se o vizualizaci, která má přivolat peníze – rappeři předhazují veřejnosti falešný obraz bohatství, v klipech se odívají do drahého oblečení, pózují u luxusního auta a doufají, že se vše zmíněné stane realitou.
Tahle myšlenka bohužel v rámci desky nejde příliš do hloubky. Zabývá se jí v intru, outru, ale poté Colea prezentuje ve známých polohách. Ozvěny Kapitána Lásky i Orikoule lze slyšet v melodických refrénech, nejvíce prostoru je pak věnováno lyrické jedovatosti a syntetické, přímočaré produkci. K nádechu zapšklosti přispívají i někteří hosté – mimo Huga Toxxxe na Supercrooo odkojený MC Gey nebo producent Krudanze, který zásobil svými beaty podobně frackovsky laděnou undergroundovou skvadru Crystal Kidz, Slabinou je featuring Byza, který nahozený vibe ani trochu neumocňuje.
Přestože novinka staví na odzkoušeném, přináší i několik nových aspektů, momenty jisté vyspělosti. Cole sice nejčastěji zastává polohu ofenzivního floutka, ale nabízí i osobní retrospektivu a sebereflexi. Přiznává nekonzistenci minulých projektů, zakopává válečné sekery a ohlíží se za životními eskapádami. Větší porce textů je ale stále věnovaná nepřímé i konkrétní kritice českého rapu, popkultury i trendů obecně. Tracky jsou plné ověřených trademarků – bizarních obratů, metafor a obskurních odkazů, které pravděpodobně pochopí jen skalní fanoušci.
Z nahrávky M.R.D. je cítit patřičná svébytnost, dotažení vlastního stylu hezky reflektuje i cover zachycující Coleovu vlastní koláž. Už nejde o ortodoxní následování koolkeithovského mustru, na druhou stranu deska nenabízí nic moc jiného, co nastolil předešlý Kuffenheim. M.R.D. je solidní kolekcí tracků plných chytré rapové jízlivosti, kterou ale nedrží pohromadě žádná hlubší myšlenka.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.