Články / Recenze

Vzpomínka na Zemi má ambici předvídat budoucnost

Vzpomínka na Zemi má ambici předvídat budoucnost

prof. Neutrino | Články / Recenze | 26.01.2019

Nejzásadnější dílo současné sci-fi literatury, ověnčené mnohými literárními cenami, nenapsal kupodivu žádný Američan, ale čínský autor Liou Cch'-sin. Ani se nechce věřit, že je to výsledek jediného autora a nepracoval na něm celý tým odborníků. Četba vás donutí vzít si do ruky Hawkingovu Stručnou historii času, Einsteinovy úvahy nebo dějiny Číny a ujasnit si tak jednotlivá fakta, na které je zde přehršel narážek a odkazů. Trilogii je však možno číst i jako mnohovrstevnatý příběh nesčetných postav a dějství, odehrávající se v minulosti i v budoucnosti, a to nikoliv chronologicky.

V prvním díle Problém tří těles se prolíná několik časoprostorových rovin – prostředí Číny v období řádění Rudých gard, globální svět na prahu nového tisíciletí a virtuální rozhraní počítačové hry. Hlavním leitmotivem je chaos. Ten je řádem, a vše, co se zdá být stabilní, je jen dočasné. Ve hře se střídají období stability a období nestability, které ovlivňují tři tělesa (slunce). Ta buď přinesou dobu absolutního chladu, nebo naopak žáru, kde vše živé ihned umírá. Hlavní hrdinka zde naváže první kontakt s mimozemskou civilizací planety Trisolaris, která se záhy stane kultem uctívání, ale i obav o osud Země.

V Temném lese se setkáme s projektem Mandala. Ten spočívá v práci čtyřech vybraných jedinců (meditátorů), kteří mají za úkol vymyslet obrannou strategii proti Trisolaranům, jejichž flotila se blíží k Zemi. Meditátoři mají povoleno použít jakýchkoliv metod a mají k dispozici neomezený rozpočet. Což zároveň představuje i krajní sociální experiment. Výsledek? Jeden spáchá sebevraždu, druhého zabijí vlastní lidé. Přežije jen vývojář umělé inteligence a jeden nevýznamný vědec, který tu však sehraje zásadní roli. Lidstvo je téměř vyhlazeno, aby se opět vzepjalo k dalšímu technologickému rozmachu a bylo znovu takřka rozmetáno… A začalo opět od píky. Dokáže se lidská společnost sjednotit, jen když přijde nebezpečí z neznámého vesmíru a jinak není schopné překonat vzájemnou kulturní nevraživostí? To je jedna z mnoha otázek, které se nabízí.

Závěrečná Vzpomínka na zemi je plná futuristické imaginace a vědeckých spekulací, kde zřejmě nejpozoruhodnějším momentem je unikátní popis čtvrté dimenze. Vesmír autor popisuje jako bezmeznou prázdnotu, kde se člověk ztrácí světu i sám sobě a neustále hrozí nebezpečí, že každá civilizace může být vyhlazena tou vyspělejší (v knize jako „princip temného lesa“). Vysílání signálu do vesmíru (později dokonce lidského mozku) znamená prozrazení se jiným civilizacím, kterých, pokud je vesmír nekonečný, musí být taktéž nekonečně mnoho. V samotném závěru dochází ke zhroucení naší sluneční soustavy do dvourozměrného obrazu, za pomocí malého objektu o velikosti směnky. Což poukazuje na absurditu lidského bytí, které si v rámci pravděpodobné nekonečnosti kosmického prostoru přičítá až příliš velkou důležitost.

Recenzenty opěvovaná trilogie je postmoderní mix fantasy, space opery a historického románu, o kterém se dá říct slovy Reného Girarda, že literatura někdy vyjevuje pravdu života lépe než jakákoliv sociální věda. Důmyslných nápadů, kosmologických a filozofických úvah je zde více než dost, nadto má trilogie ambici předvídat budoucnost, podobně jako A. C. Clark předpověděl satelit nebo Huxley umělé plození dětí. Koneckonců historie a budoucnost se vytváří v myslích současníků, nejde o oddělené entity. Čas je jen iluze a dost možná vše se děje současně.

Čínský autor Liou Cch'-sin zasazuje Vzpomínkou na Zemi mocný úder světové sci-fi, když vytvořil spektakulární dílo plné neočekávaných zvratů, zápletek a technologických nápadů, které se řadí do plejády vesmírných ság jako Asimovova Nadace, Herbertova Duna nebo Simmonsův Hyperion.

Info

Liou Cch'-sin – Vzpomínka na Zemi (Host, 2018)
web nakladatelství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Za hranice harmonie a zpět (Thurston Moore)

redakce 22.10.2019

Spirit Counsel je dostatečně stravitelné album, aby se do něj mohli ponořit i ti Mooreovi příznivci, kteří preferují jeho konvenčnější písňovou tvorbu.

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.