Články / Reporty

What the fuck am I doing here (Blood Red Shoes)

What the fuck am I doing here (Blood Red Shoes)

Jonáš Sudakov | Články / Reporty | 06.11.2019

Kapely ako Rolling Stones budú mať bezpochyby aj v osemdesiatom roku fungovania fanúšikov, ktorých vek nepresiahol legálny vek pre pitie. Veľká časť ich publika síce starne, ale mladých neubúda. Blood Red Shoes sa do Prahy pravidelne vracajú od roku 2012 a pondelkovú noc v Lucerna Music Bare si však užili najmä tí starší, ktorí mali na sebe tričká práve z prvého koncertu v Roxy. Kapela síce tú atmosféru nenapodobnila, ale hrala s rovnakým nasadením.

Na rozdiel od zvyšku turné, pražskú zastávku neotvárala talentovaná americká indie rockerka Queen Kwong, čo mohlo byť pre mnohých sklamanie a z časti aj príčina prázdnejšej sály. Namiesto nej sa predstavil pesničkár Rett Smith. Náladu amerického západu, ktorú si Blood Red Shoes odniesli pri nahrávaní posledného albumu Get Tragic, šíril aj tento citlivý kovboj v klobúku. Iba s akustickou gitarou a svetlami za chrbtom vybrnkával bluesové balady o láske a alkohole. Skromnejšie publikum bolo pre jednoduchý akustický set ideálne a v momentoch, keď sa do strún divoko oprel a skúšal, čo vydržia pred prasknutím, tak aj ožilo. K poslednej piesni si vzal elektrickú gitaru a niekoľkými zeppelinovskými riffmi pripravil pôdu pre rockovú smršť, ktorá mala prísť.

fotogalerii z koncertu zhlédněte tu

Ochutnávku nových piesní priniesli Blood Red Shoes už pred mesiacom ako support Pixies vo Fore Karlín, ale svoju súčasnú formu plne predviedli až teraz. Ako mnoho ďalších indie rockových kapiel tohto desaťročia, aj brightonské duo rozšírilo svoj zvuk na poslednom albume za hranice komba gitara – bicie a obohatili ho príchuťou syntetizátorov a drum machines. Namiesto zbesilého búchania do činelov tak bubeník Steven Ansell začínal koncert nastavovaním elektronických bicí. V úvodnej Elijah sa ale digitálne ťukanie rýchlo prehuplo do klasického rockového zvuku, na konci ktorého hrala gitaristka Laura-Mary Carter v obklopení chaosu na kolenách pred publikom. Duo dopĺňala ešte basgitaristka a syntetizátorový mág, ktorí im pomáhali priviesť nový materiál k životu, počas starých piesní sa však vyparili naspäť do backstagu. Čím hlbšie do katalógu kapela siahala, tým väčší kotol sa pred pódiom tvoril, a bubeník vyburcoval publikum ešte viac, keď si počas Red River stúpol na bicie a roztlieskal celý klub. Punkové peklo Je Me Perds zas pripomenulo, že Blood Red Shoes majú párty v krvi, keď so zašumenými vokálmi kričali: „What the fuck am I doing here/ Lying on the floor. What the fuck am I doing here/ Lying face down on the floor.“

Kto po koncerte Pixies odchádzal sklamaný, že českí kluboví obľúbenci Blood Red Shoes stratili drive a po novom albume to už nie je ono, toho show v Lucerne musela presvedčiť o opaku. S tequillou v ruke a slovami „we will be back“ sa lúčil bubeník Steven Ansell, ale aj bez nich bolo jasné, že v Prahe sa dvojica ešte objaví. Aj keď nikto nešiel domov s krvavými topánkami, najvernejší fanúšikovia zostali určite spokojní.

Info

Blood Red Shoes (uk) + Rett Smith (us)
4. 11. 2019 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Honza Walda Valík

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Blahodárný vliv dlouhé cesty z Hostomic aneb O pomnožných jen slepě (Charli XCX)

Michal Smrčina 18.11.2019

Jestli si mě Charli XCX nemusela stoprocentně získat v rámci poklidného, mondénního poslechu, pak lze tvrdit, že její živá přítomnost je divoká a strhující.

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří Vladimír Matýsek 17.11.2019

I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček 17.11.2019

Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou.

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.