Články / Reporty

What the fuck am I doing here (Blood Red Shoes)

What the fuck am I doing here (Blood Red Shoes)

Jonáš Sudakov | Články / Reporty | 06.11.2019

Kapely ako Rolling Stones budú mať bezpochyby aj v osemdesiatom roku fungovania fanúšikov, ktorých vek nepresiahol legálny vek pre pitie. Veľká časť ich publika síce starne, ale mladých neubúda. Blood Red Shoes sa do Prahy pravidelne vracajú od roku 2012 a pondelkovú noc v Lucerna Music Bare si však užili najmä tí starší, ktorí mali na sebe tričká práve z prvého koncertu v Roxy. Kapela síce tú atmosféru nenapodobnila, ale hrala s rovnakým nasadením.

Na rozdiel od zvyšku turné, pražskú zastávku neotvárala talentovaná americká indie rockerka Queen Kwong, čo mohlo byť pre mnohých sklamanie a z časti aj príčina prázdnejšej sály. Namiesto nej sa predstavil pesničkár Rett Smith. Náladu amerického západu, ktorú si Blood Red Shoes odniesli pri nahrávaní posledného albumu Get Tragic, šíril aj tento citlivý kovboj v klobúku. Iba s akustickou gitarou a svetlami za chrbtom vybrnkával bluesové balady o láske a alkohole. Skromnejšie publikum bolo pre jednoduchý akustický set ideálne a v momentoch, keď sa do strún divoko oprel a skúšal, čo vydržia pred prasknutím, tak aj ožilo. K poslednej piesni si vzal elektrickú gitaru a niekoľkými zeppelinovskými riffmi pripravil pôdu pre rockovú smršť, ktorá mala prísť.

fotogalerii z koncertu zhlédněte tu

Ochutnávku nových piesní priniesli Blood Red Shoes už pred mesiacom ako support Pixies vo Fore Karlín, ale svoju súčasnú formu plne predviedli až teraz. Ako mnoho ďalších indie rockových kapiel tohto desaťročia, aj brightonské duo rozšírilo svoj zvuk na poslednom albume za hranice komba gitara – bicie a obohatili ho príchuťou syntetizátorov a drum machines. Namiesto zbesilého búchania do činelov tak bubeník Steven Ansell začínal koncert nastavovaním elektronických bicí. V úvodnej Elijah sa ale digitálne ťukanie rýchlo prehuplo do klasického rockového zvuku, na konci ktorého hrala gitaristka Laura-Mary Carter v obklopení chaosu na kolenách pred publikom. Duo dopĺňala ešte basgitaristka a syntetizátorový mág, ktorí im pomáhali priviesť nový materiál k životu, počas starých piesní sa však vyparili naspäť do backstagu. Čím hlbšie do katalógu kapela siahala, tým väčší kotol sa pred pódiom tvoril, a bubeník vyburcoval publikum ešte viac, keď si počas Red River stúpol na bicie a roztlieskal celý klub. Punkové peklo Je Me Perds zas pripomenulo, že Blood Red Shoes majú párty v krvi, keď so zašumenými vokálmi kričali: „What the fuck am I doing here/ Lying on the floor. What the fuck am I doing here/ Lying face down on the floor.“

Kto po koncerte Pixies odchádzal sklamaný, že českí kluboví obľúbenci Blood Red Shoes stratili drive a po novom albume to už nie je ono, toho show v Lucerne musela presvedčiť o opaku. S tequillou v ruke a slovami „we will be back“ sa lúčil bubeník Steven Ansell, ale aj bez nich bolo jasné, že v Prahe sa dvojica ešte objaví. Aj keď nikto nešiel domov s krvavými topánkami, najvernejší fanúšikovia zostali určite spokojní.

Info

Blood Red Shoes (uk) + Rett Smith (us)
4. 11. 2019 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Honza Walda Valík

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?