Články / Rozhovory

Whispering Sons: Vyjádřit se nepřímo

Whispering Sons: Vyjádřit se nepřímo

Libor Galia | Články / Rozhovory | 27.11.2018

Belgická pětice Whispering Sons svou tvorbou evokuje pocit odcizení, nereálnosti, zvukově jsou naléhaví a syroví. Jejich příběhy mohou působit jako zlověstné sny, což podtrhují klipy, ale především živá vystoupení. „Bojuji se spoustou pochybností, obav a frustrací. Má to co do činění s dobou, ve které žijeme, v níž se toho od nás tolik očekává,” svěřuje se za skupinu zpěvačka Fenne Kuppens, se kterou jsem mluvil s ohledem k jejich první návštěvě Česka. „Musíte se předvádět, musí to šlapat.” Debutové album Image představí ve čtvrtek 29. listopadu v pražské MeetFactory.

Proč si říkáte Whispering Sons?
Podle stejnojmenné skladby docela neznámé dánské osmdesátkové skupiny Moral. Před několika lety je jeden novinář vypátral a nechal je poslechnout si naši hudbu. Řekli, že jsme původní inspiraci posunuli a přidali k celkovému vyznění něco výjimečného. Písnička je o umělcích, kteří se snaží vyjádřit nepřímo, diskrétním způsobem, což je něco, co ráda tvrdím i o nás samých.

Jste označováni jako „postpunková” kapela, respektive jako novodobá variace tohoto žánru. Cítíte se spjatí s postpunkovými legendami nebo jejich epigony, znamenají pro tebe něco taková označení, nebo ti přijde nálepkování spíš jako lenost?
Sami se bereme za postpunkovou kapelu. Lidé inklinují ke zjednodušování, je takto snazší něčemu porozumět. A pochopitelně není žádným tajemstvím, že jsme ovlivněni osmdesátkovým zvukem – kapelami jako The Chameleons, The Cure, The Sound, jak jsme už řekli ve vaší anketě 10+1.

Přivedly nás k nim kapely jako Editors či Interpol. Zároveň jsme, věřím, současnou skupinou, nikoliv kopií minulosti. Převzali jsme prvky, které jsou nám blízké, a pokusili se jim dát nové vyznění, nový, svébytný tvar. Tohle je lidem při poslechu naší tvorby, doufám, srozumitelné.

V jednom rozhovoru jsem se dočetl, že belgická scéna je malá a že se vlastně necítíš být s jakoukoliv kapelou spřízněná.
Když jsem to řekla, chtěla jsem tím naznačit, že jsme v úplných začátcích a cítíme se být outsidery. Byli jsme jen skvadrou kamarádů, kteří chtěli dělat hudbu, nevěděli jsme, jak to v showbizu chodí. To se pochopitelně změnilo a v tomhle momentu jsme bezesporu součástí scény. Bylo by ale krapet přehnané tvrdit, že můžeme mluvit o něčem, jako je „belgická postpunková scéna”…

Přirovnal bych to k naší scéně, Česko je přibližně stejně velké co do počtu obyvatelstva, i když rozlohou dvakrát větší. Jak to u vás vypadá?
Co se týče hudby, Belgie je malá, ale velmi bohatá. Je tady hodně rozdílných kapel hrajících odlišné žánry. Hudebníci tvoří v různých kapelách, až to může působit, že je vše propojeno, a to mi přijde krásné. Média jako HUMO (prakticky jediný belgický časopis zabývající se alternativní hudbou, pozn. red.) jsou velmi důležitá, pokud chceš svou tvorbu dostat k více lidem. Ale většině dobrých věcí se nedostává výraznějšího pokrytí.

Mnohým jste učarovali, aniž byste měli cokoliv vydáno. Když se zaměříme na rozdíl, jak zníte na novém albu a jak živě, čeho se obecně snažíte dosáhnout?
Jsme více živou kapelou než studiovou. Všechny naše skladby hrajeme nejprve živě, byť je předtím zkoušíme. Než je neseme do studia, zkoušíme je na koncertech, což přináší tu nejryzejší frustraci a hněv, se kterým se živě pracuje nejlépe. Takže když jsme ve studiu, snažíme se zhmotnit tuto intenzitu, než abychom k tomu přistupovali naopak. Dobrý koncert pro mě je, když vše, zvlášť na stagi, působí opravdově.

Je odlišné vystupovat doma a v zahraničí? Často hráváte v Německu, k nám přijíždíte poprvé.
Belgie je malá a zájem o takovou hudbu je limitovaný. U nás přitahujeme mnohem víc lidí než kdekoliv jinde v Evropě, což je normální. Hraní venku vyžaduje více zápalu, práce. Vnímám to jako potřebné, pokud to se svou tvorbou myslíš vážně, a jsme vděční za každou příležitost.

Znáš nějakou českou skupinu?
Pár lokálních věcí z Prahy znám, stála jsem třeba o to, aby před námi hráli Johnny the Horse. Řekni mi o nějaké další!

Mohli by se vám líbit Pris.

Info

Whispering Sons (be)
29. 11. 2018 20:30
MeetFactory, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Milan Tesař (Radio Proglas): Naslouchat a reagovat

Michal Pařízek 02.08.2021

Centrum world music v Brně? Může být. S Milanem Tesařem o nové scéně Maratonu hudby, důležitosti hudebních cen i pozitivním efektu covidu na rádio.

Duo Ruut: Inspirujeme se navzájem

Adéla Polka 20.07.2021

Získaly prestižní cenu Ethno Music Awards a letos se se svou citerou vypraví i do České republiky. Rozhovor o estonském zaříkávání i jednom nástroji pro dvě.

Barbora Koritenská, Libor Staněk (Živá vila): Prachatice jsou takové jihočeské Twin Peaks

cyril kosak 15.07.2021

Vivat Vila! Rozhovor o druhém ročníku festivalu, který přesahuje hranice prostého hudebního podniku se sebelepší nabídkou. Pojďte zažít Prachatice!

Raül Refree: Potřebuji být inspirován

Michal Pařízek 08.07.2021

Barcelonský rodák Raül Refree má pověst umíněného a talentovaného podivína, který si dělá věci zásadně po svém. Rozhovor, živá vystoupení u nás co nevidět.

Aleš Macenauer (Zapomělsem): Pro mě je důležitá upřímnost a přirozenost

Mária Karľaková 06.07.2021

V letním dvojčísle Full Moonu jsme s Alešem přinesli obsáhlý rozhovor, toto berte jako subtilní teaser, v němž jsme probrali pár dalších témat.

Adriana Světlíková (Nová síť): Kultura si prošla velmi těžkou zkouškou

Jarmo Diehl, su 24.06.2021

Jak se Nová síť snaží zlepšit podmínky pro umělce i kulturní projekty a na jaké problémy naráží nejen během pandemické krize?

Marie Voslářová: Neštěstí v lásce není životní selhání

Adéla Polka 15.06.2021

Paseka letos vydala druhou komiksovou publikaci kontroverzní švédské autorky Liv Strömquistové Nejrudější růže rozkvétá. Rozhovor jsme vedli s její překladatelkou.

Marie Joja (Archipop): Když opuštěné budovy nabídnou nevšední zážitek

su 18.05.2021

Rozhovor o databázi Archipop, jejíž cílem je zmapovat realizace dočasného využití opuštěných objektů.

SF MINI aneb Není to jen o nás

Michaela Susedíková 11.05.2021

Zatímco pamětníci vzpomínají na Olomouc kvůli devadesátkovému klubu Nausea, dnes nabízí výživnou dramaturgii prostor SF MINI. Hovory nejen o kompilaci z rukou Coffee Breath Records.

Shina (Slnko Records): Hudbu treba hnojiť a polievať

Kateřina Cumin 29.04.2021

Dnes, po dvaceti letech fungování, má Slnko Records ve stáji umělce několika generací a všech žánrů, za všechny jmenujme Modré hory, Katarzii, Bad Karma Boy nebo Janu Kirschner. Rozhovor.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace