Články / Reporty

White Lies odhodili svoji instantní depresi

White Lies odhodili svoji instantní depresi

Vojta Chmelík | Články / Reporty | 22.11.2013

Sychravé počasí listopadového státního svátku připravilo atmosféru pro koncert temné indierockové party z Londýna. Do Prahy se White Lies vrátili po více než dvou letech v rámci turné ke své letošní desce Big TV. O tom, že jejich český fanouškovský zástup je více než početný, svědčil k prasknutí naplněný Lucerna Music Bar a kvůli dlouhým frontám neměli všichni to štěstí stihnout i předskakující losangeleské duo In the Valley Below. Já slyšel jen dvě poslední písně, jejich chytlavý kytarový pop stavějící na skvěle sladěném dvojhlasu mužského a ženského vokálu vytvořil v sále příjemnou atmosféru, úkol předkapely.

Po slabé půlhodince čekání se na pódiu objevila hlavní hvězda večera – White Lies. Přivítáni bouřlivým potleskem otevřeli koncert titulním singlem z první desky a pravděpodobně největším hitem dosavadní kariéry To Lose My Life. Ten, kdo odolal a nezačal se zpěvákem Harrym McVeighem zpívat od začátku, podlehl při stadiónovém refrénu, který následovala celá Lucerna. Tato nálada se pak nesla většinou koncertu, nejen, že melodie White Lies jsou chytlavé a sugestivní, ale většina návštěvníků znala všechny texty bezpečně slovo od slova. Poměrně překvapivý tah vystřelit jeden z největších nábojů hned na začátku vyšel perfektně. Následovala první ochutnávka z nové desky There Goes Our Love Again, při které propukla mohutná světelná show, za kterou by se nemuseli stydět Pink Floyd v nejlepších letech.

Pryč zdá se být image (nebo póza?) temných gotických Joy Division současnosti, Harry byl po celou dobu koncertu vysmátý jak lečo a každým gestem i výrazem ve tváři dával najevo, že si pražské vystoupení upřímně užívá. Celý koncert odzpíval bez jediné falše, s čímž kdysi míval problém, a co víc, úsměv byl občas ke spatření u obvykle zasmušilého baskytaristy Charlese Cavea s rasputinovskou bradkou. Sestavení setlistu se nedalo prakticky nic vytknout. White Lies odehráli vyvážený výběr písní z nové desky proložený největšími hity ze dvou předchozích alb, zařadili i povedený, nicméně trochu vlažněji přijatý cover Princeovy I Would Die 4 U. Základní set uzavřeli druhým singlem Death z debutu, podle předpokladů jako první přídavek zazněla titulní píseň z novinky Big TV a celý koncert zakončila skladba Bigger Than Us, která zafungovala tak skvěle, že musela dojmout i samotnou kapelu.

Škoda malého prostoru Lucerna Music Baru, který byl namačkaný tělo na tělo. Kdo se nedostal do hlavního prostoru a skončil pod balkónem, měl smůlu nejen kvůli nedostatku výhledu, ale především kvůli roztříštěnému zvuku. White Lies by si příště, které snad přijde brzy, zasloužili jiný sál (třeba Roxy by jim slušelo). Jinak připravili (nejen) českému publiku, ale očividně i sami sobě skvělý zážitek.

Info

White Lies (uk)
17. 11. 2013, Lucerna Music Bar, Praha

foto © kurabeznohy

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpít se do ocelové hory (Deena Abdelwahed)

Michaela Šedinová 23.04.2024

Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.

„Keď sa niečo páči všetkým…” (Berlin Manson)

Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024

Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.

Mezi hukotem velkoměsta a ptačím zpěvem (Shida Shahabi, BITOI)

Alžběta Sadílková 21.04.2024

My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace