Vojta Chmelík | Články / Reporty | 22.11.2013
Sychravé počasí listopadového státního svátku připravilo atmosféru pro koncert temné indierockové party z Londýna. Do Prahy se White Lies vrátili po více než dvou letech v rámci turné ke své letošní desce Big TV. O tom, že jejich český fanouškovský zástup je více než početný, svědčil k prasknutí naplněný Lucerna Music Bar a kvůli dlouhým frontám neměli všichni to štěstí stihnout i předskakující losangeleské duo In the Valley Below. Já slyšel jen dvě poslední písně, jejich chytlavý kytarový pop stavějící na skvěle sladěném dvojhlasu mužského a ženského vokálu vytvořil v sále příjemnou atmosféru, úkol předkapely.
Po slabé půlhodince čekání se na pódiu objevila hlavní hvězda večera – White Lies. Přivítáni bouřlivým potleskem otevřeli koncert titulním singlem z první desky a pravděpodobně největším hitem dosavadní kariéry To Lose My Life. Ten, kdo odolal a nezačal se zpěvákem Harrym McVeighem zpívat od začátku, podlehl při stadiónovém refrénu, který následovala celá Lucerna. Tato nálada se pak nesla většinou koncertu, nejen, že melodie White Lies jsou chytlavé a sugestivní, ale většina návštěvníků znala všechny texty bezpečně slovo od slova. Poměrně překvapivý tah vystřelit jeden z největších nábojů hned na začátku vyšel perfektně. Následovala první ochutnávka z nové desky There Goes Our Love Again, při které propukla mohutná světelná show, za kterou by se nemuseli stydět Pink Floyd v nejlepších letech.
Pryč zdá se být image (nebo póza?) temných gotických Joy Division současnosti, Harry byl po celou dobu koncertu vysmátý jak lečo a každým gestem i výrazem ve tváři dával najevo, že si pražské vystoupení upřímně užívá. Celý koncert odzpíval bez jediné falše, s čímž kdysi míval problém, a co víc, úsměv byl občas ke spatření u obvykle zasmušilého baskytaristy Charlese Cavea s rasputinovskou bradkou. Sestavení setlistu se nedalo prakticky nic vytknout. White Lies odehráli vyvážený výběr písní z nové desky proložený největšími hity ze dvou předchozích alb, zařadili i povedený, nicméně trochu vlažněji přijatý cover Princeovy I Would Die 4 U. Základní set uzavřeli druhým singlem Death z debutu, podle předpokladů jako první přídavek zazněla titulní píseň z novinky Big TV a celý koncert zakončila skladba Bigger Than Us, která zafungovala tak skvěle, že musela dojmout i samotnou kapelu.
Škoda malého prostoru Lucerna Music Baru, který byl namačkaný tělo na tělo. Kdo se nedostal do hlavního prostoru a skončil pod balkónem, měl smůlu nejen kvůli nedostatku výhledu, ale především kvůli roztříštěnému zvuku. White Lies by si příště, které snad přijde brzy, zasloužili jiný sál (třeba Roxy by jim slušelo). Jinak připravili (nejen) českému publiku, ale očividně i sami sobě skvělý zážitek.
White Lies (uk)
17. 11. 2013, Lucerna Music Bar, Praha
foto © kurabeznohy
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.