Články / Recenze

WTF efekt (Sedm psychopatů)

WTF efekt (Sedm psychopatů)

Davo Krstič | Články / Recenze | 09.12.2012

Laťka byla nastavená pro Sergeje Bubku, místo toho se s tyčí rozběhl nějaký Trubka. Cítil jsem se podvedený. Jsou jména, která by automaticky měla evokovat kvalitu, a Martin McDonagh takové jméno nosí. V divadle jsem viděl jeho Osiřelý západ a Mrzáka inishmaanského. Zamlouval se mi styl humoru, dávkování vulgarismů, balancování na hraně mezi vážným a směšným. Když jsem v kině viděl poprvé McDonaghův filmařský debut V Bruggách, smál jsem se, až mi tekly slzy, které na konci filmu už na tváři zůstaly, jen úsměv zmizel. Dodnes si vzpomínám na jednotlivé vtipné i dojemné momenty, na několik zásadních hlášek. Dva dny po zhlédnutí McDonaghova filmu Sedm psychopatů mám problém poskládat v hlavě, o čem to vlastně bylo, natož abych dokázal citovat konkrétní scénu.

Rozjezd je přitom více než slušný: scenárista Marty má problém s psaním scénáře, vypomoct mu chce jeho nejlepší kámoš, herec Billy, který kromě čekání na roli krade psy a pak si chodí pro vypsanou odměnu za jejich nalezení. Problém je, že jeden z ukradených psů patří nevyzpytatelnému gangsterovi Charliemu. Jasně, je to Adaptace mixnutá Podfu(c)kem a vzpomněl jsem si i na zaprášený kus Co dělat v Denveru, když člověk nežije. Ale co, originál abys dnes pohledal, a lepší je u klišé začít, než u něj skončit, jak se moudře praví.

Jenže po téhle expozici se začne McDonaghův příběh plácat odnikud nikam. Směrů, kudy se vydat, bylo přitom hned několik. Marty například v jedné chvíli odhalí, že jeho kámoš Billy je ve skutečnosti sériový vrah. A co z tohoto zjištění vzejde? Vůbec nic! Zato se příběh hlavních hrdinů postupně stále více prolíná s příběhem postupně vznikajícího Martyho scénáře, takže už tak notně roztříštěný děj přestane držet pohromadě a sledujeme sérii tu více, tu méně vtipných a vypointovaných scének. A „méně“ je tentokrát bohužel jednoznačně v převaze. Asi jako když si od Guye Ritchieho dáte Sbal prachy a vypadni a Podfu(c)k a celí natěšení si vzápětí pustíte RocknRollu. Ten obrovský potenciál pořád cítíte a jen vás štve, jak zůstal tentokrát nevyužitý.

Ale možná je to celé jen hra s divákem a Sedm psychopatů je dokonalou ukázkou „critic proof“ filmu, který je nenapadnutelný, protože scenárista a režisér v jedné osobě může v každém okamžiku argumentovat, že přesně takový byl záměr. McDonaghův film totiž vypadá, jako by vycházel ze scénáře filmového hrdiny Martyho. Ten má vizi, že jeho příběh po frenetickém úvodu záměrně zvolní – a přesně tak je to i s McDonaghovým filmem! V jedné chvíli vyčítá Billyho spolupracovník Hans Martymu, že ženské postavy jsou v jeho scénáři ploché a nevýrazné. V McDonaghově filmu se přitom Olga Kurylenko objeví na pět minut, z toho je zde tři minuty jen proto, aby mohla ukázat spodní prádlo, a postava ztvárněná Abbie Cornish je podle Billyho hrozná kráva, aniž by nám režisér poskytl důkaz pro/proti tomuto tvrzení. Podobně trestuhodně nevyužité jsou ale i mužské postavy. Christopher Walken, Woody Harrelson i Sam Rockwell jen recyklují svůj zažitý filmový obraz. Co zbývá? Pár solidních vtípků (McDonagh ví, jak skončil sériový vrah Zodiac!) a zábavná, protože totálně shozená scéna závěrečného zúčtování na hřbitově. A taky příjemně poskládaný soundtrack, využívající po „tarantinovsku“ pokladů z hudebního archivu. Čekal jsem černohumornou oddechovku, ale na tohle „meta“ už jsem asi trochu starý. V kategorii WTF Movie of the Year mají Atlas mraků, Perfect Sense a Prometheus více než důstojného konkurenta.

Info

Sedm psychopatů / Seven Psychopaths
Režie: Martin McDonagh, 2012
www.sevenpsychopaths.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace