Články / Sloupky/Blogy

You move me, you move me, you move me round and round, I guess (TaxiWars)

You move me, you move me, you move me round and round, I guess (TaxiWars)

Jirka Imlauf | Články / Sloupky/Blogy | 01.11.2019

Poprvý jsem je viděl v Roskilde, byl rok 95 nebo 96, a byl to zásah do černýho. Přesně to, co jsme tenkrát chtěli slyšet. A přesně, jak řikal náš tehdejší bubeník Šimon: tohle musíte slyšet, je to, jako když se Waits potká s Pixies. Potrhlý písničkářství zkřížený s něčím elegantním, ošuntělý a syrový akordy, do kterých vždycky odněkud vlítla silná melodie. A vypadali dobře, jako parta pouličních muzikantů, co zrovna vstala v nějakym kutlochu, povečeřela cigaretu a kafe a šla na to. Mikáda a košile, pomačkaný fešáci. Celý to působilo jako neokoukaný, neukradnutý, nebyl to grunge, nebyl to britpop, nebyla v tom elektronika. Ale za to v tom byl podivně pokroucenej šanson, takovej ten rajcovní groovy jazz a zároveň rokenrol a boosterovaný akordy Dinosaur jr. nebo Mudhoney. Stáli jsme tam s červeným vínem v plastových lahvích, měli už trochu v hlavě a říkali si, tohle je ono, jo takhle to může fungovat, klidně tam může být i Třešňák i Hegerka i Dunaj i ty vostrý kytary. Zamilovali jsme se. Píšu klišé, co jste četli už stokrát, ale takhle nějak to bylo. dEUS.

Roky šly, zamilovávali jsme se do jinejch, ale kvůli nim tahle holka na přitažlivosti neztrácela. Pouštěli jsme si to a zpívali na mejdanech, v autě a ty desky měly zvláštní místo mezi jinejma, Worst Case Scenario, to byl základ a Hotel Lounge základ základu, pak nám po jednom libereckym koncertě pustil Jára Rudiš ve svý mansardě In the Bar, Under the Sea, řikal: maj novou desku, hele... V Praze byli hodněkrát, vybavuju si třeba, jak sedíme u stolu nahoře v Rock Café a kolem jde kapela a všichni maj knír. Předkapela tenkrát byli Sketa Fotr a pak začli tyhle elegáni rovnou tim, co všichni čekali nejvíc, Instant Street. No a potom přišlo Ideal Crash a šlo to ještě dál a do nás hloub, byl to soundtrack tý doby, dodneška pro nás ve vzpomínkách je. Ale příliš vzpomínat není zdravý, i když jsem to na jaře letos udělal a jel se podívat do Berlína do Astry, kde oslavili dvacet let od vydání desky tím, že ji celou zahráli a já krotil přílišnej lesk v očích, protože jsem tam byl s dcerkou, která má radši Arianu Grande, ale jela se mnou.

Tady v Ústí je Café Max jedinej podnik, kde se dá normálně přes týden slyšet jazz, a přes všechny mouchy má tohle místo právě díky tomu konejšivý účinky. Tahle hudba je celej vesmír různých stylů a přístupů, a i když se v něm poměrně výrazně nevyznám, dělá se mnou různý věci. Jsou jiný, než uměj popový nebo rockový písničky, a nepřepadaj mě u toho myšlenky o akademičnosti nebo starobylosti, jazz jen bere objížďkou, co rokenrol zkratkou, možná, třeba je to jinak. Každopádně umí bejt rajcovní.

Už přesně nevim, kdo mi prvně řekl o TaxiWars, myslim, že Michal, ale bylo to zjevení a ve vteřině se to dalo pochopit. Tyhle sága a kontrabasy a groovy a zahulený jazzový kluby a tohle všechno je i ve starejch věcech dEUS a taky a hlavně, někdy jsou ty pravidla rokenrolu sešněrovaný a je to trochu furt dokola. A se jménem Barman se jednou prostě musíte octnout v jazzový kapele. A jestli zima je elektro, jaro indie rock, léto r’n’b, tak podzim, to je jazz.

Info

TaxiWars (be) + Houpací koně
5. 11. 2019 Futurum Music Bar, Praha
fb event

foto @ Daniel Jesus

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Šejkr #121: Nanovo

Michal Pařízek 12.01.2024

Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 1. místo

redakce 04.01.2024

Výsledky nejsou nic menšího než vzrušující. Redakční hlasování o nejlepší nahrávku roku 2023 ovládli...

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 2. místo

redakce 03.01.2024

Jedno údolí je magické i skličující, to druhé syrové a vznětlivé jako troudná sojka, neukojitelný hněv.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace