Články / Reporty

„You paid your money, to get some rock’n’roll!“ (Rival Sons)

„You paid your money, to get some rock’n’roll!“ (Rival Sons)

Dan Sywala | Články / Reporty | 21.02.2019

Američtí Rival Sons nejsou u nás žádní nováčci. Během rozhovoru těsně před koncertem básnili o tom, jak v roce 2013 hráli mezi studentskými kolejemi „někde vysoko nad Prahou“. Legendární Sedmičku, letos padesátiletou, v průběhu času vystřídaly třeba Futurum nebo Lucerna Music Bar a letos si troufli na Roxy, kterou zdárně naplnili. Není se čemu divit. Předskakují stále větším dinosaurům, kdy po Black Sabbath nebo Aerosmith následovali letos i The Rolling Stones. Stejně tak zrají i autorsky, protože aktuální šestá deska Feral Roots si bez debat vysloužila klíčové místo v jejich diskografii.

A logicky dostala štědrý prostor v setlistu, kdy po úmorném intru došlo hned na dvě nové skladby Back in the Woods a Sugar on the Bone. Největší pozornost poutal kytarista Scott Holiday v tygřím saku, se zlatým přelivem ve vlasech a v rukách hrdě nesoucí nástrojový unikát Meloduende Custom B-Bones, který připomíná Cadillac. Kytar vůbec vystřídal během večera mnoho, ale všechny měly něco společného – všem skladbám, ať už se jednalo o novinky nebo starší songy typu Pressure and Time nebo Electric Man, dominoval hutný riff, chytlavá melodie a mnohdy i text o sexy girl. Okamžitě se mi vybavily vzpomínky na dětství, kdy jsem u strýce sledoval kolekci videoklipů ZZ Top na VHS, zároveň jsem v duchu vyčítal našemu školství, že jsme besídky nedělali v duchu rockabilly.

Celou podívanou korunoval zpěvák Jay Buchanan. Ječák, že i otrlí výčepní nestačili koukat, přitom vše procítěné do posledního vzdechu a třesu v těle. Dokázal publikum rozdivočit a dal vzpomenout na největší legendy hard rocku, do toho nechyběl výrazný výkroj na hrudi a ozdoby po vzoru cikánských šamanů. Buchanan ale umí také ztišit, například když ve skladbě Jordan mluvil o smrti, vyšších hodnotách a nutnosti duchovního spojení mezi všemi v sále.

Tohle jsou soudobí Led Zeppelin. Mladičtí Greta Van Fleet sice mohou vyhrát Grammy, ale věk a zkušenosti neochčiješ. Vrcholem večera byl „kapelní Kashmir“ nazvaný Look Away s orientálním intrem a působivou gradací. A pak zase další a další neskutečné riffy, ať už to byla Do Your Worst nebo Open My Eyes.

Pochvaly jsou na místě a výtky nepodstatné, dvě hodinky poctivé nebo taky staromilské rokenrolové práce. Ke konci se fyzicky zapojili i zprvu umírnění fanoušci a při pohledu na kvality nebo tempo růstu kapely tu máme jméno, které jednou může vymírající rockové dinosaury nahradit.

Info

Rival Sons (us)
20. 2. 2019 Roxy, Praha

foto © Kuba Václavek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.