Články / Reporty

Z Jihlavy do hlavy po pětadvacáté aneb Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava 2021

Z Jihlavy do hlavy po pětadvacáté aneb Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava 2021

Jakub Koumar | Články / Reporty | 01.11.2021

Pětadvacátý ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě doputoval ke svému konci a je potřeba říct, že splnil očekávání, která nebyla po roční covidové pauze vůbec malá. Nepodařilo se mu vyhnout jistým organizačním zmatkům, přičemž některé zvládl se ctí (náhlé onemocnění účinkujících), jiné stojí za zamyšlení (chybné uvádění míst a časů akcí nebo špatně fungující rezervace). Nicméně toho hlavní, na co jsme od festivalu zvyklí, se nám dostalo.

Nezapomenutelných okamžiků je v Ji.hlavě každoročně požehnaně, a i letos návštěvníky dovedla ulicemi proplétající se bílá čára k mnoha z nich. Velmi silná byla letos scéna experimentálního filmu v divadle DIOD, kde se neodehrává jen soutěžní sekce Fascinace, ale i plno speciálních projekcí. Přímo královský zážitek nabídl projekt Náš očistec režiséra Martina Ježka. Vizuální výklad souboru básníka Jakuba Demla Můj očistec si vyžádal šest kameramanů, tři plátna, tři šestnáctimilimetrové promítačky. Abstraktní triptych najednou se promítajících záznamů nenechal oči v klidu a na koho byla sedmdesátiminutová stopáž příliš silná, mohl se pohroužit do hudby polského skladatele Roberta Piotrowicze, který se úctyhodně vypořádal s těžkým zadáním složit mši pro neliturgický prostor.

Co se týče experimentálních filmů, působivé řemeslo předvedl například snímek To, co má přijít, je jen slib od platformy Flatform. Zhruba dvacetiminutový film sleduje klimatické změny na malém ostrůvku mikroskopického státu Tuvalu v Oceánii, který díky zvyšující se hladině Pacifiku v budoucnu nejspíš zanikne. Filmaři velmi dobře pracují se střihem, prolnutím obrazu, ovládají speciální techniku, včetně dronů, ale i komparzisty, zprostředkovávajících příjemně absurdní obrazy běžného života.

Experimentování se netýká jenom filmů. Na tradiční hudební stage v malém kostelíku Svatého ducha ve Smetanových sadech dramaturg Pavel Klusák vozí hudbu, jaká se do Jihlavy dostává jen velmi zřídka. Letos svým výběrem v posluchačích vyprovokoval nutnost absolutní koncentrace. Dvojice DIY zvukových konstruktérů Petr Válek a Maria Komarova dokázali, že když dva dělají něco podobného, výsledek může být diametrálně odlišný a zvukové stroječky každého z nich pracovaly s prostorem i atmosférou docela jinak. Nečekaně náročný, ale velmi působivý pak byl koncert Prague Quiet Music Collective. Pomalé, nenápadné a velmi křehké skladby zněly tak opatrně a tiše, že se přímo mísily s šustěním ve větru honícího se listí kolem kostela. Hlavní hudební stage za Domem kultury a odborů pak představila kapely jako Bibione, Katarziu s Pjonim nebo Tamara, a jakkoli stan fungoval jako party scéna velmi dobře, festival aktuálně řeší, že by nebylo špatné tuto část přesunout do lepšího prostoru, kterých se ovšem městu nedostává.

fotogalerie z festivalu najdete tady anebo tu

V už tak širokém programu nechybí ani divadelní vystoupení. Kvůli nemoci sice nemohli přijet tradiční hosté VOSTO5, ale ve Smetanových sadech pro jediné vystoupení vyrostl stan pro Divadlo Líšeň a jejich hru Putin lyžuje. Brněnské divadlo už letos jednou doslova odzbrojilo Jihlavany svou japonskou fraškou Jezevec na borovici, a i tentokrát se předvedlo v nejlepším světle. Přímo vášnivý zápal pro hru podtrhla skvělá scénografie s minimálními rekvizitami a špičkovými, lehce absurdními hereckými výkony.

Na filmy je festival už ze své podstaty bohatý a i letos nabídl spoustu silných kousků. Pozoruhodné odhodlání tibetských mnišek představil převážně obervační snímek Tmavě červený les, navíc s unikátní příležitostí vyslechnout si po filmu povídání jediného česky mluvícího Tibeťana na světě. Za vypíchnutí pak stojí film Jak zničit mrak, který si odnesl zvláštní uznání v nesoutěžní kategorii Svědectví - vedle mnoha filmů s vážnějšími tématy se tvářil velmi nenápadně, ve skutečnosti obsahoval spoustu pozoruhodných otázek o důsledcích našeho jednání, ctižádosti a vášni. Překvapením bylo zařazení filmu Italo Disco – Jiskřivý zvuk osmdesátých let, což byl zajímavý způsob, jak vypíchnout sekci hudebních dokumentů Zkouška sirén, která je jinak skrytá početnějším návštěvám. Do posledního místa se zaplnil i ten největší promítací sál.

Všech 300 filmů je k nalezení v obří databázi výpis filmů, včetně vítězných snímků. Navíc se festival inspiroval v minulém on-line ročníku a spousta snímků se nyní dá zhlédnout prostřednictvím akreditovaného účtu na webu.

Mimořádný význam si získalo Inspirační fórum. Pořádná porce veřejných přednášek a debat už je tradičním bodem programu, tentokrát ale byla nabídka neuvěřitelně pestrá a opravdu profesionálně zvládnutá, o čemž svědčí i to, že snad všechny byly nacpané k prasknutí. Od pořadatelů je to jasné znamení, že budoucnost jihlavského festivalu se bude ubírat i tímto směrem a že pověstný trychtýř, který byl v minulosti ústředním motivem festivalových grafik, se nikam nevytratil. Slogan „Z Jihlavy do hlavy“ nejenže za celou dobu existence akce nepřestal platit, ale zdá se, že i vzhledem k takřka neomezeným možnostem předávání informací v digitální době nabývá na intenzitě.

Info

MFDF Ji.hlava
26.–31. 10. 2021 Jihlava

foto © Jakub Koumar

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Slyšet nekonečno (Synästhesie 2021)

Erik Dohnálek 25.11.2021

Tím však seznam zvučných jmen nekončí a jako další můžeme zmínit Beak>, A Place to Bury Strangers, The KVB, Bleib Modern nebo Anika. A aby toho nebylo málo...

MIRA Digital Arts aneb Lunchmeat Festival po katalánsku

Jarda Petřík 18.11.2021

Desátý ročník festivalu přímo vybízí k tomu připravit širší program, dát o milníku patřičně vědět a celkově se tak trochu poplácat po zádech. Ale nakonec bylo všechno jinak...

Alternativa 2021: Hudba hutná a hudba solidní

Jan Starý 16.11.2021

Alternativa jde i nadále správným směrem, přesto je lákavé uvažovat o ideálním stavu do budoucna. Jak vystoupit z všednosti?

Hádanky z Utrechtu #5: Domino efekt

Michal Pařízek 15.11.2021

Stačí, aby se zvedl jeden, a už to nikdo nezastaví, proběhne mi hlavou, a taky že ano. Jeden člověk se ve správný moment zvedl a dominový efekt následoval okamžitě.

Životodárné blues (Blues Alive 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 14.11.2021

Jak to kdysi řekla zpěvačka Jana Koubková? Když je mi špatně, tak si zpívám blues.

Hádanky z Utrechtu #4: Náhodný tanec

Michal Pařízek 14.11.2021

Sobota je v Holandsku zasvěcena všemožným trhům, nákupům a vůbec se chodí ven. Město bylo plné, jako by si lidé řekli: dobře, večery musíme oželet, ale to, co děláme přes…

Hádanky z Utrechtu #3: Noc kostelů

Michal Pařízek 13.11.2021

Holandská vláda v pátek večer ohlásila, že od soboty od šesti platí nové podmínky. Kdyby se to v podobném módu odehrálo u nás, tak dojde k povstání na vsi...

Blues bez obav (Blues Alive 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 13.11.2021

Jako by nestačila snížená kapacita sálu, kontroly u vchodů, zábradlí před pódiem zaručující potřebný odstup od vystupujících… Teď ještě změny v programu... No a co!

Hádanky z Utrechtu #2: The Rest Is Silence

Michal Pařízek 12.11.2021

Pár metrů od nás rozjíždějí na chodníku Irreversible Entanglements improvizovanou jam session a Camae Ayewa při recitaci stíhá ještě vesele podepisovat vinyly...

Everything's gonna be allright, if we keep Blues Alive (Blues Alive 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 12.11.2021

A první večer jubilejního pětadvacátého ročníku se skutečně „jelo do plných“ už od samého počátku. Vážně to chybělo.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace