Články / Recenze

Z pozice žánrové elity? (Shxcxchcxsh)

Z pozice žánrové elity? (Shxcxchcxsh)

Tomáš Kaňka | Články / Recenze | 25.12.2018

Hudba, vizuál, tajemství. Shxcxchcxsh má vše, co podobný dystopický kult potřebuje. Dvě zahalené postavy v mlze, tři výborné desky, shluky písmen. Shxcxchcxsh je důsledná zvěstovatelská hra, která káže skrze rytmy industriálního techna. Za šest let si dvojice osvojila hned několik poloh, někdy typicky žánrových, jindy více hledačských a vynalézavých. Debut byl přímočarý start, nechyběla mu ale atmosféra a zapamatovatelné chvíle, dvojka přišla s rozvitějšími skladatelskými strukturami, trojka obohatila základní zvukové spektrum o špinavý ambient. Těžko přitom mluvit o postupném vývoji. Jde o dílčí, uzavřené epizody, které ze zásady nenaznačují, co bude dál. Než přijde na konci roku řadovka s pořadovým číslem čtyři, máme tu Shulululu, po loňských titulech Rösten 1 a 2 další minialbum.

Nové EP však nepřináší do diskografie příliš nového. Jde o nahrávku s klasicky mysteriózním onomatopoickým názvem, povědomým skladatelským rukopisem a všemi neduhy i duhy, na něž jsme si u švédského projektu zvykli. Pětice skladeb je vystavěna na obdobném principu. Určujícím prvkem tracků je jednoduchý rytmický úsek, který až na drobné výjimky vytrvale smyčkuje a je stavěn do nového a nového kontextu okolních zvukových smítek a nečistot. Skladatelský princip, který je uplatňován napříč celou deskou, je vedle konstantní emoční a zvukové jednoty hlavním tmelem celé nahrávky. Ve schopnosti zajistit celku čitelné zastřešení byli Shxcxchcxsh ostatně vždycky dobří.

Jakkoli se dvojici daří držet materiál pospolu, na ploše jednotlivých skladeb občas tápe. Problémem není ani tak repetitivnost, ale nosnost rytmické báze, na níž je ten který dílek vystavěn. Mluvím především o druhém a třetím tracku, v nichž masivní synkopický beat působí jako ústřední téma těžkopádně a okolní ruchy, které mohou téma efektivně rozvíjet, zbytečně zanikají. A je to škoda, protože jinak je tu k nalezení spousta nápadů. Zbylé stopy vyznívají mnohem lépe. Například Shumumumu osvěžuje dění bezvadnou prací s dynamikou – do tichých pasáží jsou tu důmyslně vkliňovány náhlé sonické pulsy. V titulní Shulululu se zase bravurně daří rozvinout rytmické téma a překlenout dojem skici. Právě v takových momentech k nám Shxcxchcxsh promlouvají z pozice žánrové elity, kultu hodného uctívání.

Info

Shxcxchcxsh - Shulululu (Avian, 2018)
fb kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?