Články / Recenze

Z pozice žánrové elity? (Shxcxchcxsh)

Z pozice žánrové elity? (Shxcxchcxsh)

Tomáš Kaňka | Články / Recenze | 25.12.2018

Hudba, vizuál, tajemství. Shxcxchcxsh má vše, co podobný dystopický kult potřebuje. Dvě zahalené postavy v mlze, tři výborné desky, shluky písmen. Shxcxchcxsh je důsledná zvěstovatelská hra, která káže skrze rytmy industriálního techna. Za šest let si dvojice osvojila hned několik poloh, někdy typicky žánrových, jindy více hledačských a vynalézavých. Debut byl přímočarý start, nechyběla mu ale atmosféra a zapamatovatelné chvíle, dvojka přišla s rozvitějšími skladatelskými strukturami, trojka obohatila základní zvukové spektrum o špinavý ambient. Těžko přitom mluvit o postupném vývoji. Jde o dílčí, uzavřené epizody, které ze zásady nenaznačují, co bude dál. Než přijde na konci roku řadovka s pořadovým číslem čtyři, máme tu Shulululu, po loňských titulech Rösten 1 a 2 další minialbum.

Nové EP však nepřináší do diskografie příliš nového. Jde o nahrávku s klasicky mysteriózním onomatopoickým názvem, povědomým skladatelským rukopisem a všemi neduhy i duhy, na něž jsme si u švédského projektu zvykli. Pětice skladeb je vystavěna na obdobném principu. Určujícím prvkem tracků je jednoduchý rytmický úsek, který až na drobné výjimky vytrvale smyčkuje a je stavěn do nového a nového kontextu okolních zvukových smítek a nečistot. Skladatelský princip, který je uplatňován napříč celou deskou, je vedle konstantní emoční a zvukové jednoty hlavním tmelem celé nahrávky. Ve schopnosti zajistit celku čitelné zastřešení byli Shxcxchcxsh ostatně vždycky dobří.

Jakkoli se dvojici daří držet materiál pospolu, na ploše jednotlivých skladeb občas tápe. Problémem není ani tak repetitivnost, ale nosnost rytmické báze, na níž je ten který dílek vystavěn. Mluvím především o druhém a třetím tracku, v nichž masivní synkopický beat působí jako ústřední téma těžkopádně a okolní ruchy, které mohou téma efektivně rozvíjet, zbytečně zanikají. A je to škoda, protože jinak je tu k nalezení spousta nápadů. Zbylé stopy vyznívají mnohem lépe. Například Shumumumu osvěžuje dění bezvadnou prací s dynamikou – do tichých pasáží jsou tu důmyslně vkliňovány náhlé sonické pulsy. V titulní Shulululu se zase bravurně daří rozvinout rytmické téma a překlenout dojem skici. Právě v takových momentech k nám Shxcxchcxsh promlouvají z pozice žánrové elity, kultu hodného uctívání.

Info

Shxcxchcxsh - Shulululu (Avian, 2018)
fb kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.