Články / Offtopic / / Movie/dox

Za hokejem do Maroka a putování krajinou bez života (MFF KV)

Za hokejem do Maroka a putování krajinou bez života (MFF KV)

Lukáš Masner | Články / Offtopic / / Movie/dox | 02.07.2019

Dokumentární film Letní hokej dvojice režisérů Rozálie Kohoutové a Tomáše Bojara sleduje pozoruhodné téma: sportovně-kulturní výměnu mezi náctiletými hokejisty z českého Náchoda a marockého Salé. Střet dvou rozdílných kultur pochopitelně přináší řadu neporozumění a téma nemožnosti zcela pochopit druhou lidskou bytost, jejíž tajemství je ukryto právě v jazyku, kterým vládne, ve specifiku místa, kde žije, v podstatně odlišném společenském kontextu. Letní hokej je ale především úsměvnou poutí chlapců za dobrodružstvím i životní lekcí. Výtečný dokument je charakteristický jemným humorem a bytostně senzuálním pohledem. Díky lehkosti a citu pro zachycení neopakovatelnosti okamžiku vzniká řada bezprostředních, úsměvných i vizuálně působivých okamžiků, které si lze velmi jednoduše představit i na ploše hraného filmu. Je však nabíledni, že úsměvná nálada nevydrží dlouho a čas od času je narušena temnými momenty, které dávají tušit, že kulturní příkopy mezi hokejovými týmy jsou hlubší, než se může na první pohled zdát. Ze strany tvůrců patrně nebyl a priori zájem mapovat a popsat fenomén xenofobie, i přesto film nechává prostor zamyslet se nad našimi vztahy k cizím kulturám, které i navzdory všem zkratkovitým popisům a mediálním klišé mají překvapivě mnoho odstínů.

Doslova horké chvíle přinesl španělský snímek Srpnová madona, který se z nepochopitelných důvodů octnul v sekci soutěžních filmů. Děj se odehrává v letním, horkem rozpáleném Madridu, kde se třiatřicetiletá Eva pokouší hledat odpovědi na citové rozkoly a v důsledku toho i poznat sama sebe. Srpnová madona je druh filmu, který staví na atmosféře místa a okamžiku, na intenzivních i letmých setkání, na nevyřčených citech, které lze odečítat z detailů a jemných náznaků. Místo křehkosti, s níž umí pracovat Sofia Coppola nebo Richard Linklater, však přichází jen předstíraná hloubka, prvoplánová symbolika a otravné hovory o tom, jak se na cestě životem správně orientovat. Režisér Jonás Trueba staví na poetice magického realismu a prazvláštní esoteriky, takže řadu nešťastných událostí vysvětluje skrze líbivé a notně otřepané fráze o kauzalitě, neúspěchu jako o nové příležitosti, apod. Drama o zjitřených citech, které však u diváků paradoxně negenerují prakticky žádnou emotivní odezvu.

Důmyslně nakládat s pocity a mezilidskými vztahy se povedlo Caseymu Affleckovi, který ve Varech představil drama Světlo mého života. Affleck (mimochodem scenárista filmu, režisér, producent i herec v jedné osobě) je jako filmař poměrně úsporný, místy až nebývale strohý. Dystopické drama vypráví příběh otce putujícího se svým potomkem bezútěšnou krajinou. Oba se pokouší přežít ve světě, kde vlivem neznámé choroby vymřely prakticky všechny ženy a do mezilidských vztahů se tak vkradla nedůvěra a strach. Klíčem dramatu však není popis pozvolna vymírající společnosti či okázalé obrazy zkázy, typické pro Potomky lidí, ale velmi intimní vztah mezi otcem a dítětem. Malý nezávislý film vládne hypnoticky pomalým tempem, precizním obrazovým konceptem, a hlavně dialogy, které jsou v podání obou herců (Casey Affleck a Anna Pniowski) naprosto přirozené a nevtíravě emotivní. Škoda zbytečně přemrštěné stopáže a několika žánrových klišé, ale i tak je Světlo mého života velmi sympatickým překvapením.

Info

54. MFF Karlovy Vary
28. 6. - 6. 7. 2019 Karlovy Vary
fb festivalu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Parazit (pro každého)

Jakub Kurnas 03.11.2019

Snímek, který si z letošního Festivalu v Cannes odnesl Zlatou palmu, zaujme jak důrazem na sociální tematiku, tak drsným černým humorem.

Staříci na cestě

Veronika Havlová, Viktor Palák 21.10.2019

Nový český film, který měl být v hlavní soutěžní sekci Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, tedy podle části tamního publika. Vskutku?

Pod plechem trumpet (Brasslands)

Jakub Kurnas 09.10.2019

Filmový dokument Brasslands hledá na přehlídce dechové hudby Guča, co všechno může ležet pod povrchem bujarého festivalového veselí.

Když bolí každý přešlap (Tiché doteky)

Veronika Havlová, Viktor Palák 02.10.2019

Nejvýraznější český film v programu letošního Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech? ptali se nahlas někteří diváci už na začátku července.

Vtedy u Tarantina (Once Upon a Time in Hollywood)

Bibiána Hajdanyová 25.08.2019

Námet znie veľmi komplexne a každý si predstaví rozmanitý príbeh, ktorý sa z postáv hraných hviezdami najvyššej hollywoodskej kvality môže vykľuť. No...

Poloboh, Lucifer alebo len obyčajný človek? (Diego Maradona)

Bibiána Hajdanyová 29.07.2019

Film neháji žiaden z Maradonových excesov a prešľapov, nesnaží sa v divákovi vyvolať pocity súdržnosti s jeho osudom, taktiež ho nezhadzuje.

Karlovarské dvojhránky (Takové krásné šaty)

Veronika Havlová, Viktor Palák 11.07.2019

Z kolonády do kina, ročník 2019 - část první: nový cinefilský dezert britského režiséra Petera Stricklanda.

Málo beatů (Beats)

Jakub Kurnas 11.07.2019

Beats dobře pracuje s humorem, podtrženým kouzelnou skotskou angličtinou, a vyniká skvělým vizuálním zpracováním. Výprava je vypiplaná, perspektivu mnoha záběrů dotvářejí skvělé graffiti.

Korzo #3: Vzpomínky a paraziti

Michal Pařízek 01.07.2019

S Richardem Lowensteinem, režisérem filmu Mystify Michael Hutchence, jsme se potkali právě po projekci dokumentu o Formanovi a na něj taky hned několikrát přišla v hovoru řeč.

Korzo #2: Latino triky a australská hvězda

Michal Pařízek 30.06.2019

Jedno z velkých očekávání a dlužno dodat že naplněné – snímek Richarda Lowensteina věnovaný Michaelu Hutchencovi, jedné z největších australských rockových hvězd a frontmanovi skupiny INXS.