Články / Offtopic / / Movie/dox

Za hokejem do Maroka a putování krajinou bez života (MFF KV)

Za hokejem do Maroka a putování krajinou bez života (MFF KV)

Lukáš Masner | Články / Offtopic / / Movie/dox | 02.07.2019

Dokumentární film Letní hokej dvojice režisérů Rozálie Kohoutové a Tomáše Bojara sleduje pozoruhodné téma: sportovně-kulturní výměnu mezi náctiletými hokejisty z českého Náchoda a marockého Salé. Střet dvou rozdílných kultur pochopitelně přináší řadu neporozumění a téma nemožnosti zcela pochopit druhou lidskou bytost, jejíž tajemství je ukryto právě v jazyku, kterým vládne, ve specifiku místa, kde žije, v podstatně odlišném společenském kontextu. Letní hokej je ale především úsměvnou poutí chlapců za dobrodružstvím i životní lekcí. Výtečný dokument je charakteristický jemným humorem a bytostně senzuálním pohledem. Díky lehkosti a citu pro zachycení neopakovatelnosti okamžiku vzniká řada bezprostředních, úsměvných i vizuálně působivých okamžiků, které si lze velmi jednoduše představit i na ploše hraného filmu. Je však nabíledni, že úsměvná nálada nevydrží dlouho a čas od času je narušena temnými momenty, které dávají tušit, že kulturní příkopy mezi hokejovými týmy jsou hlubší, než se může na první pohled zdát. Ze strany tvůrců patrně nebyl a priori zájem mapovat a popsat fenomén xenofobie, i přesto film nechává prostor zamyslet se nad našimi vztahy k cizím kulturám, které i navzdory všem zkratkovitým popisům a mediálním klišé mají překvapivě mnoho odstínů.

Doslova horké chvíle přinesl španělský snímek Srpnová madona, který se z nepochopitelných důvodů octnul v sekci soutěžních filmů. Děj se odehrává v letním, horkem rozpáleném Madridu, kde se třiatřicetiletá Eva pokouší hledat odpovědi na citové rozkoly a v důsledku toho i poznat sama sebe. Srpnová madona je druh filmu, který staví na atmosféře místa a okamžiku, na intenzivních i letmých setkání, na nevyřčených citech, které lze odečítat z detailů a jemných náznaků. Místo křehkosti, s níž umí pracovat Sofia Coppola nebo Richard Linklater, však přichází jen předstíraná hloubka, prvoplánová symbolika a otravné hovory o tom, jak se na cestě životem správně orientovat. Režisér Jonás Trueba staví na poetice magického realismu a prazvláštní esoteriky, takže řadu nešťastných událostí vysvětluje skrze líbivé a notně otřepané fráze o kauzalitě, neúspěchu jako o nové příležitosti, apod. Drama o zjitřených citech, které však u diváků paradoxně negenerují prakticky žádnou emotivní odezvu.

Důmyslně nakládat s pocity a mezilidskými vztahy se povedlo Caseymu Affleckovi, který ve Varech představil drama Světlo mého života. Affleck (mimochodem scenárista filmu, režisér, producent i herec v jedné osobě) je jako filmař poměrně úsporný, místy až nebývale strohý. Dystopické drama vypráví příběh otce putujícího se svým potomkem bezútěšnou krajinou. Oba se pokouší přežít ve světě, kde vlivem neznámé choroby vymřely prakticky všechny ženy a do mezilidských vztahů se tak vkradla nedůvěra a strach. Klíčem dramatu však není popis pozvolna vymírající společnosti či okázalé obrazy zkázy, typické pro Potomky lidí, ale velmi intimní vztah mezi otcem a dítětem. Malý nezávislý film vládne hypnoticky pomalým tempem, precizním obrazovým konceptem, a hlavně dialogy, které jsou v podání obou herců (Casey Affleck a Anna Pniowski) naprosto přirozené a nevtíravě emotivní. Škoda zbytečně přemrštěné stopáže a několika žánrových klišé, ale i tak je Světlo mého života velmi sympatickým překvapením.

Info

54. MFF Karlovy Vary
28. 6. - 6. 7. 2019 Karlovy Vary
fb festivalu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Poloboh, Lucifer alebo len obyčajný človek? (Diego Maradona)

redakce 29.07.2019

Film neháji žiaden z Maradonových excesov a prešľapov, nesnaží sa v divákovi vyvolať pocity súdržnosti s jeho osudom, taktiež ho nezhadzuje.

Karlovarské dvojhránky (Takové krásné šaty)

redakce 11.07.2019

Z kolonády do kina, ročník 2019 - část první: nový cinefilský dezert britského režiséra Petera Stricklanda.

Málo beatů (Beats)

redakce 11.07.2019

Beats dobře pracuje s humorem, podtrženým kouzelnou skotskou angličtinou, a vyniká skvělým vizuálním zpracováním. Výprava je vypiplaná, perspektivu mnoha záběrů dotvářejí skvělé graffiti.

Korzo #3: Vzpomínky a paraziti

redakce 01.07.2019

S Richardem Lowensteinem, režisérem filmu Mystify Michael Hutchence, jsme se potkali právě po projekci dokumentu o Formanovi a na něj taky hned několikrát přišla v hovoru řeč.

Korzo #2: Latino triky a australská hvězda

redakce 30.06.2019

Jedno z velkých očekávání a dlužno dodat že naplněné – snímek Richarda Lowensteina věnovaný Michaelu Hutchencovi, jedné z největších australských rockových hvězd a frontmanovi skupiny INXS.

Korzo #1: Písničky a nudní zombies

redakce 29.06.2019

Poselství Jarmuschova hororu Mrtví neumírají se táhne celým snímkem a vyvrcholí v závěru, ale je v tom ironie, nebo ne? Tak či tak, vážně mě nenapadlo, že mně bude lézt…

Něžná vražda konvencí (Poslední večery na Zemi)

redakce 28.06.2019

Režisér a literát Gan Bi ve snímku Poslední večery na Zemi posouvá hranice filmového jazyka.

Křehkost úsměvů (Genesis)

redakce 09.06.2019

Kanadský režisér Phillipe Lesage ve filmu Genesis vymodeloval plastický obraz dospívání. Trojici jeho mladých hrdinů pojí touha po samostatnosti, která nevyhnutelně ústí v osamělost.

Ubít schématy (Zlo s lidskou tváří)

redakce 01.06.2019

Joe Berlinger zpracoval příběh pro Netflix jako čtyřdílný dokumentární seriál, pro kina ale vytvořil přístupnější produkt, hraný film Zlo s lidskou tváří.

Význam slova „neuvěřitelný“ (Tři blízcí neznámí)

redakce 26.05.2019

Příběh, který vrací význam nadužívanému slovu „neuvěřitelný“, popisuje dokumentární film Tři blízcí neznámí.