Články / Reporty

Za hranice fyzické zkušenosti (na Creepy Teepee)

Za hranice fyzické zkušenosti (na Creepy Teepee)

Dominik Polívka | Články / Reporty | 13.07.2019

Třídenní festival Creepy Teepee, který obsáhne velmi různorodé hudební styly, obsadil již po jedenácté Kutnou Horu. Málokterá hudební přehlídka si dokáže vytvořit takovou auru unikátnosti a přes nicotné promo a s limitem jednoho tisíce návštěvníků se dostat až do žebříčku top dvaceti letních festivalů na světě (Pitchfork). V tom ale tkví jeho síla a kouzlo. A tak nikoho nepřekvapí, že až do poslední chvíle nelze zjistit, kdy, kde, kdo bude hrát nebo co vůbec čekat vyjímaje hudby. Dobře vymyšlený koncept, který funguje.

Stejně jako minulý rok se hlavní stage nachází na dvoře Církevního gymnázia. Další dvě stanoviště jsou ve stejné ulici Poděbradova, pár kroků z kopce na místě bývalé hospody a ve vedlejším podzemním klubu. Střídmé zázemí v podobě baru, výčepu a veganského stánku u hlavního podia je dostačující a chytrý tah z pohledu „městského festivalu“.

Hloučky lidí zabírají místa na trávě, zvučí polská dvojice Wczasy, která v obsazení kytara a syntezátor střídá synthpopové variace levných osmdesátkových melodií s nádechem cold wave i pohodové shoegazové plochy. Letní idylku přikrmuje polské disko, ale návštěvníky nerozhýbou ani kotrmelce jednoho z protagonistů. Jinde uvnitř poskakuje trapové uskupení Vneumicky a možná to zní příkře, ale některé věci by se neměly dít ani z recese. Situaci zachraňuje řev zpěváka z michiganských Niboowin, který se od prvního tónu nepřestává svíjet a dávat průchod svému žalu, své depresi. Tísnivé screamo a první kotel.

fotogalerie z prvního festivalového dne tady

Kapely se mění na podiu i ve stánku s merchem, kdo nestihne nakoupit během setu nebo při zvučení následující kapely, má smůlu. Američani Show Me the Body přijeli představit nové, bolestivé album Dog Whistle a jejich náběh na stage je podobně razantní. Tříčlenná hardcore/punková sestava pracuje i s prvky noise rocku a industriálního hip hopu. Bicí, baskytara, banjo a stůl efektů hravě postačí k masivním beatdownům a útokům špinavých zvukových stěn, kterým se vyrovná jen industriální řádění newyorských Uniform na vnitřní stagi, při kterých padá omítka. „We are not punks neither gangstars. Fuck it and have a good time,“ plive drásavým hlasem zpěvák Show Me the Body Julian Cashwan Pratt a rozjíždí divoký two step do skladby Talk. Tenhle chlápek to žije.

Na Poděbradově není k hnutí. Chodníky a parapety u zbývajících dvou stanovišť se s ukončením produkce na hlavním pódiu zaplňují lidmi, podzemní klub ožívá, na druhou vnitřní stage nastupuje duo Prison Religion. Harsh noise, temný trap, noise rap připomínající Jpegmafia. Uječené vokály donekonečna vazbící ve smršti stroboskopů dezorientují, spolu s neskutečně hlasitým subbasem se zvuk dostává za hranice fyzické zkušenosti. Klubovou dekonstrukci naruší až ztišení policejní hlídkou. ACAB. Podzemní klub to jistí.

Info

Creepy Teepee
12. 7. 2019 Kutná Hora

foto © Nela Bártová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.

Nedělní chvilka s Kadebostany

Adéla Poláková 26.11.2019

Zpěvačka Kristina Jakovleva se upřeně dívá do dálky a přísný výraz skupiny podtrhuje podsaditý pozounista Ross Butcher svými výraznými sóly.

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana 22.11.2019

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz s temně bluesovou romantikou amerických dálav.

Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)

Dominik Polívka 22.11.2019

„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.