Články / Recenze

Za stínem vlastní duše (Načeva)

Za stínem vlastní duše (Načeva)

Adéla Polka | Články / Recenze | 03.07.2020

OHODNOŤTE DESKU

Ani ne tak zdivočele jako neotřele a intenzivně kluše nová, v pořadí desátá nahrávka Moniky Načevy, která na své dráze potkává poezii z 60.–80. let Šárky Smazalové, Václava Hraběte nebo Věry Jirousové. Ke spolupráci přizvala Načeva Davida Kabzana (Rány těla), který pro ni již v minulosti složil skladbu Nebe je rudý, a Markétu Pták (LO/VE), s níž navázala spolupráci v divadle Minor.

Desku otevírá hutný a nervní synťák, který až nápadně odkazuje k začátku opusu Mezzanine Massive Attack. Tenhle dojem rychle odřízne vysoký cinkavý zvuk, do kterého civilně promlouvá sametový alt Načevy, recitující text o černých vránách a dlouhé zimě. Hudební doprovod působí jako pomyslný obal, který se na chvíli rozbalí a ukáže skrytou báseň. Tu však zase rychle zabalí a nechá v sobě její téma rezonovat spolu s vokálem beze slov. To je klíč, který si hudebníci pro desku zvolili, a funguje to. Deska ubíhá jako život, během něhož si takřka nestihneme všímat všeho okolního, a Načeva klade důraz právě na to pomíjivé, na kouzlo okamžiku.

Chvilka před setměním je jemnou milostnou básní, jíž objímá lehce úzkostný zvuk v pozadí, který vystihuje kontemplaci nad vzpomínkou. Náladu textu nechává Načeva opět protékat dál neartikulovaným vokálem. Nic nepřidává. Zprostředkovává myšlenky básní, neztotožňuje se, emoci podpořenou hudebním doprovodem předává dál. Texty popisují natolik obecná témata, že nezaujatý posluchač nepozná, že se jedná o samizdatové básníky. Sdělované příběhy a nálady se mohou stejně dobře dít i nyní, stačí si je přisvojit. Je to plynutí v čase, plynutí hříchů v něm. Niterné pocity, pro které je forma básně ideální, vystupují ze své intimity, jsou odhaleny.

Verš „v téhleté pustině, odvážu psy a pustím je, za stínem vlastní duše“ je pak poměrně krutým existenciálním sdělením, se kterým Načeva pracuje kontrastně hravou formou. Jako by její výklad hledal naději a pozitivní elementy. Nebojí se však poprat ani s těžkými pocity a ve Zdivočelých koních se snoubí napětí s prožíváním složitých nálad, které Načeva nemá tendenci vyřešit, jako vykřičet. Je to recitační zážitek, když jednotlivá slova textu radikálně porcuje beat.

Kratinkou procházkou po ženském nitru se zdá být Korálek, v němž slyšíme, že „někde na šňůrce korálku mám ještě tvůj hlas“. Víc se nedozvíme a tenhle minimalismus funguje. Hudebně pozoruhodná je skladba Chvění, v níž rezonují témata hledání a prchavosti. „Jsem člověk,“ vyvolává Načeva do dunivého podkresu a jako by se ujišťovala, že skutečně „je“, a v opakujícím se sborovém „chvěje se to“ skutečně zažíváme sílu přítomného okamžiku.

Intimita ve skladbě Voda, jemné tóny a sametový recitativ válcuje plošný synťák, který jako by zastupoval nemilosrdnou realitu, přebíjející motiv zakázané lásky a intenzivního tělesného pouta. Skladba má skvělou dynamiku, působí jako vyprávění nabízející chlácholivé rozřešení. Naopak song se zdánlivě banálním názvem Listí už padá má v podání tria apokalyptický charakter a vnímání přírodního dění interpretují jako omamnou smršť vjemů. Nezbývá než „žasnout“, přidat se toho poklusu spolu s Načevou a prožívat verše, které už nebudou zapomenuty.

Info

Načeva - Zdivočelí koně (vlastní náklad, 2020)
album na Bandcampu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vedle mne jste všichni jenom básníci (Topinka vs. Rimbaud)

Valentýna Žišková 14.05.2021

Kniha představuje pozoruhodný případ díky své opoře v dobových textech a dokumentech i explicitně osobnímu a emocionálnímu pohledu na Rimabaudovu osobu.

Hledači věčné krásy (Kittchen)

Jiří Přivřel 13.05.2021

Kittchen se po šesti letech prodýchal k nové desce. Po čase stráveném ve vícehlavé smečce Zvíře jménem Podzim zase sólo.

Pornoučitelka a děti jako vězňové svých rodičů

Viktor Palák 13.05.2021

Smolný pich těží z pandemického období, během kterého byl natočen, nabízí ale víc než jen odraz neuróz, které tahle doba způsobila.

Morbidně zábavní, pochmurní, živější než kdy jindy (Arab Strap)

Veronika Jastrzembská 10.05.2021

Živá, surová, místy až hmatatelná hudba, doplněná o klávesy, smyčce a dechové nástroje připomíná soundtrack k reálnému, ovšem poněkud ponurému životu.

Akkamiau a ediakarská fauna

Petr Mareš 08.05.2021

Koncept nahrávky evokuje tzv. ediakarskou faunu – jednoduché tajemné organismy, které se v oceánech objevily zhruba před půlmiliardou let.

Pocit magie u ohně (Bios)

Richard Kutěj 07.05.2021

Zvuky a melodie stojí často na prazvláštně jednoduše pokroucených linkách, které se nesou jako klubko hadů, ze kterého neustále vykukuje jiná hlava.

Bolesť a radosť (Cassandra Jenkins)

Michal Mikuláš 03.05.2021

An Overview on Phenomenal Nature sa nepočúva ľahko. Autorka sa svojimi spoveďami odhaľuje tak veľmi, že človek sa až hanbí tej blízkosti.

Slova i varhany s vozembouchem (Petr Nikl & Miroslav Černý)

Adéla Polka 30.04.2021

Hudebníček evokuje představu zpěvníku pro děti. Jenže jedním z tvůrců této knihy s cédéčkem uvnitř je Petr Nikl a ten rozhodně netvoří výhradně pro dětské obecenstvo.

Tunelem do neznáma. Nebo do sebe. (The Bug & Dis Fig)

Václav Valtr 29.04.2021

Dis Fig na Blue odložila svůj producentský um a plně se oddala vokálům, které zde tvoří lyrickou plochu, organicky propojenou se zvukem Bugova apokalyptického dancehallu.

Potulky po americkom kontinente s Wild Pink

Michal Mikuláš 27.04.2021

Prichádzajú s albumom číslo tri, na ktorom nie je cítiť hektika života rockandrollových stars...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace