Články / Reporty

Záblesky svetla, krásy (Lingua Ignota, Amenra)

Záblesky svetla, krásy (Lingua Ignota, Amenra)

Lucia Banáková | Články / Reporty | 30.09.2019

„Vážené dámy a páni, zapnite si, prosím, bezpečnostné pásy.“ Sedím v lietadle, smer Amsterdam a opäť raz pochybujem o tom, či mi jeden večer stojí za celý punk spojený s nocovaním na letisku. Amenru som tento rok už videla, v Londýne, a Amsterdam ma privítal ešte horším počasím. Vonku je dážď a tma, za tri minúty vylieze slnko, len aby sa o minútu opäť rozpršalo. Chcem si odfotiť sochu pred letiskom, ale nejde to, kým vytiahnem foťák, svetelné podmienky sa niekoľkokrát radikálne zmenia. Nechápem, všetko je plné protikladov, svetlo strieda tmu, podobne ako sa moje nadšenie zo skvelého lineupu strieda s pochybnosťami, či tento výlet nie je až príliš šialený…

Amenra oslavuje dvadsať rokov existencie a okrem normálneho tour pripravili pre svojich fanúšikov niekoľko špeciálnych koncertov. Očakávania sú nemalé, večer v hlavnej sále divadla Paradiso zahajuje Lingua Ignota, ktorá prišla do Európy predstaviť nový album. Na stagi je jednoduchá inštalácia z priesvitného igelitu, pôsobí veľmi chladne. Nesedí mi to, jej hudba je plná emócií. Pred koncertom narazím na Colina z Amenry, letmo sa pozdravíme a vymeníme zopár zdvorilostných fráz: „Bude to emočne ťažký večer, poriadne sa priprav!” A keď sa mrazivý pohľad Kristin Hayter (Lingua Ignota) prvýkrát zaborí do publika, pochopím, že vedel, o čom hovorí…

Caligula nie je pekný album, ale myslím, že sa o to ani nikdy nesnažil. Je plný hnevu, kriku, zúfalstva a naliehavosti. Je ho tak enormne moc, že dostane každého. Nedokázala som si predstaviť, ako sa s týmto dielom, ktoré hrá na emočné vyčerpanie a následnú katarziu poslucháča, dá koncertovať naživo, avšak to, čo Kristin predviedla, opäť kúsok predefinovalo moje vnímanie krásy. Bolestivej, surovej, autentickej a nepopriteľnej čistej krásy. Každý jeden výkrik sa zarýval hlbšie, na niekoľkých tvárach sa objavili slzy a ja som ostala bez slov. Úľava neprišla, ale to je možno dobre, nebolo ešte ani deväť hodín.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Organizačne event trochu zlyhal. Hoci koncertovalo šesť kapiel, kvôli prekryvom v lineupe a preplneným sálam sa mi podarilo vidieť len tri koncerty, nafotiť dva. Treha Sektori zahral rovnaký dark ambientný set ako na Roadburne, tentokrát však vyznel ako svoj slabší odvar. A oslávenec? Nenapadá ma, čím sa ich set líšil od normálneho turné. Áno, zahrali Solitary Reign, na túto pesničku sú pomerne skúpi, ale inak to bola tradičná temnota, výkriky, ťažoba a tma prekladaná zábleskami ostrého svetla. Presne tá dualita, o ktorej Colin rád hovorí a čo by ste od Amenry očakávali. Čo však neznamená, že to nebolo predvedené kvalitne a bolestivo, však sa aj prvé rady premenili na vlnu synchronizovane headbangujúcich hláv.

Sedím na letisku, sú tri hodiny ráno. A stále mi máta hlavou veta, ktorú sme si vymenili s Colinom: „Lingua Ignota je neskutočná umelkyňa, vytvorí ešte veľa nevídanej krásy. Ale je to zničujúce, vravím ti, vždy keď je umelec na stagi a hrá svoj song, prežije to, prečo a za akých okolností ho napísal. A to bolí.” A s touto vetou v nekonečnej smyčke upravujem fotky a čakám na prvé záblesky ranného svetla...

Info

Amenra (be) + Lingua Ignota (us)
28. 9. 2019 Paradiso, Amsterdam

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Slastný tinnitus (Daughters)

redakce 22.10.2019

Syrový, upřímný koncert šel až na dřeň, za hranu sebekontroly. Očistný rituál i slastný tinnitus.

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.