Články / Reporty

Záře archivu Archive

Záře archivu Archive

Dominik Polívka | Články / Reporty | 30.10.2019

Zhruba týden před začátkem akce hlásil pořadatel osmdesát procent prodaných lístků. Nezvratný sold out neměl překvapit, stejně jako absence předkapely. Jednak proto, že Archive jsou schopní hrát hodiny v kuse, a druhak se jedná o oslavu pětadvacátého výročí fungování kapely. Číslice 25 je i názvem nové kompilace, jež vyšla začátkem května, nabízející retrospektivu společně s dříve nevydanými i novými písněmi a obsahujícími i kolaboraci s garage/rock’n’rollovými Band of Skulls nebo Stevem Masonem (The Beta Band).

Start proběhl pár minut před ohlašovanou půl osmou, sál se v mžiku zaplnil, balkony nevyjímaje. Osmičlenný kolektiv spustil bezmála dvouhodinový set. Cinematický trip hop naplňovala souhra tří elektrických kytar, které oscilovaly mezi křehkým frázováním a dramatickým výrazem. Nástrojů bylo požehnaně, nechyběly početné samply smyčců či hřejivý zvuk elektrických varhan, které vytvářely bohatou strukturu skladeb navazujících jedna na druhou převážně bez prodlev a zbytečných proslovů.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Kraje pódia zabírali zakladatelé Darius Keeler a Danny Griffiths, korigující zbytek kapely mezi sebou. Keeler byl nejodvázanějším aktérem a burcoval bubeníka Stevea Barnarda pokaždé, když spustil chytlavý grow. Sám šteloval syntezátory, které svou podmanivou repeticí dostávaly do transu nejen jeho, ale i publikum. Barnardovy bubny zněly dostatečně mohutně na to, aby vyzvedly už tak epickou atmosféru danou reverby a echy podbarvených kytar a hlasů. Vyzáblý zpěvák a kytarista Dave Pen svým silným pronikavým hlasem při songu Baptism pořádně zacloumal Akropolí. Vážnost projevu mu ale narušovalo jalové držení kytary a taneční kreace připomínající Petra Marka z Midi Lidi, což bylo spíš kouzlo nechtěného. Ve skladbách zpíval po boku vlasatého kloboučníka Pollarda Berriera, který byl v projevu ležérnější, přesto naléhavý. „Feel, trust, obey,“ kázal přesvědčivě v písni Dangervisit. Ke dvojici zpěváků se průběžně přidávala Maria Q, jež se na podiu objevovala stejně rychle, jako mizela.

Vše bylo perfektně zahrané a do posledního detailu připravené. Hudba důmyslně ladila s psychedelickou světelnou show. Komunikace s publikem probíhala zřídka, a když už, tak bezděčně. Na vytleskávání ve skladbě Erase publikum reagovalo nenuceně, vkusně a skvěle to dokreslovalo gradující melancholickou atmosféru. Archive zazářili profesionálním přístupem a svěžestí, s jakou dokázali spojit staré i novější songy, demonstrovali synergii a kreativní pnutí každého jednotlivce na pódiu. Když přežít triphopovou minulost, tak takhle.

Info

Archive (uk)
28. 10. 2019 Palác Akropolis, Praha

foto © Kuba Václavek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.