Zatracený Batman... (Batman: Zatracení)

Balada o bolesti, strachu a vině. Z řeky vytáhli zkrvavenou, přesto usměvavou Jokerovu mrtvolu. Batman si nic nepamatuje, tak informace musí jako obvykle vymlátit ze spodiny gothamského podsvětí. Pátrá po vrahovi, ale je dost možné, že pana Legraci zabil on sám. Cesta do hlubin duše Temného rytíře se neobejde bez mystiky a podobenství. Pátráním jej provázejí John Constantine, Bažináč, Deadman nebo čarodějka Zartana.

První kus vydavatelství DC s luxusní nálepkou Black Label proslul svou kontroverzí. Mělo jít o první komiks, který ukáže zcela nahého Bruce Waynea. Vydavatelství ale na poslední chvíli cuklo a netopýří penis byl překryt starým dobrým stínem. Kreslíř Lee Bermejo musel udělat ústupek, ale jinak jeho hyperrealistická kresba k Zatracení padne jako ulitá. Český čtenář navíc duo Brian Azzarello/Lee Bermejo zná z jejich předchozí spolupráce na Jokerovi, na kterého de facto navazuje. Kniha očividně stojí mimo klasický kánon a nabízí nový pohled na slavnou postavu, když Zatracení představuje především sondu do Batmanova nitra a jeho minulosti. Ta je ponuřejší než kdy dříve.

Wayne je celou knihu profilován jako labilní samotář. Žádný Alfred, žádný Robin, retrospektivně jsou doplňovány vzpomínky na neveselé dětství plné výčitek a rozhádané rodiče. Scéna, kdy malý Bruce namíří na matku kapslíkovku a stiskne spoušť, dokonale shrnuje důvody, které z něj udělaly maskovaného bojovníka proti bezpráví, a zároveň je elegantním vysvětlením, proč Batman nepoužívá palné zbraně. Velmi nespolehlivým vypravěčem je cynický mág John Constantine a tématem zas nic menšího než netopýrova příčetnost. Noční můry, kterými je celý příběh prostoupen, jsou znepokojivé a fantasticky kreslené. Zetlelá čarodějka Enchantress by obstála i v áčkovém hororu.

Rámcově mělo být Zatracení součástí série Temné ligy spravedlnosti s masivnější účastí čarodějů, mystiků a kouzelníků, Azzarellův příběh ale přerostl v dospělejší vyprávění. A je moc dobře, že se mu dostalo lepší péče – kniha má neobvyklé rozměry 216 x 276 mm a bibliofilskou poloprůhlednou obálku. Zpracování a vizuální stránka ovšem znovu vítězí nad příběhem, který v některých momentech nadchne, ale díky množství postav není stoprocentní.