Články / Reporty

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová | Články / Reporty | 17.10.2024

„Čekání je předehra v mollové tónině,“ píše se v Pěně dní Borise Viana, jednom z nejkrásnějších románů o lásce. Právě surrealistické scény z jeho filmové verze mi jedou hlavou, když se pohupuji v intimně osvětleném Východočeském muzeu do swingových melodií uskupení Hot Brew. Náhoda to vzhledem k náklonnosti Hot Brew i Viana k Dukeu Ellingtonovi nebude. V pauzách přemýšlím, s jakou bravurou se Jazz Goes to Town daří mixovat jazzovou tradici s nonkonformním přístupem. Nemluvím jen o volbě repertoáru, ale i míst, na kterých se festival, resp. jeho vrcholná část v Hradci Králové odehrává. Budova od Jana Kotěry má neoddiskutovatelné kouzlo, které se v kombinaci s barovou kavárnou v patře jen zesiluje. Pohled mi ulpívá na hadovitě se pohybující šedesátnici v první řadě, ignorující pravidlo usazených koncertů. Jen víc kouře, růží v saxofonu a méně pravidel.


DĚTI A TY STARÝ

K mollové náladě má třicátý ročník Jazz Goes to Town velmi daleko. Letošní motto 30 let naděje a porozumění se obtisklo do celé atmosféry, minimálně páteční a sobotní. Festival pátým rokem dramaturgicky velmi progresivně, ale zároveň s ohledem na tradici šéfuje Michal Wróblewski. Do rezidenčního ansámblu (The Shape of Jazz to Come vol. 5), který během čtyř dnů nazkouší autorský repertoár, se letos podařilo získat řeckou saxofonistku Nicky Kokkolli, která patří k zásadním postavám tamní scény. Ta si s dalšími hudebníky podmanila publikum, když zpočátku krotce působící set se zvrhl v experimentální smršť. Hrálo se vleže, odcházelo se z pódia, kakofonie několikajazyčného deklamování textu se prolínala s invenční hrou na dva saxofony, bicí, kontrabas a kytaru. Jako z jiného světa působilo zakomponování elektronických smyček s autotunem. Moment, kdy se hodí podotknout, že tenhle festival není jen „pro starý“.

Nejenže není pro starý, ale je i pro hodně mladý, jak se ukázalo během varhanního setu slovinské pianistky Kaji Draksler. Další okouzlující místo, minimalistický kostel připomínající parník, Sbor kněze Ambrože navržený Josefem Gočárem s působivým bílým křížem od Maxima Velčovského, ovládl nejen meditativně laděný recitál, ale i zvuky působené několika malými dětmi. Někteří se káravě otáčeli, kouzelný moment nastal, když se Draksler přišla uklonit a k mikrofonu pozvala svou zhruba roční dceru. Ta se k „rušení” vyjádřila nekompromisně.


PLAMENY, SALÓNY

Stereotypy představ o jazzovém festivalu pak zásadně naboural severský kolektiv Horse Orchestra. Už obal desky The Milkman Cometh a název jednoho z tracků Fucking Dishonest Shit Politicians upoutal. Na pódium se přiřítila okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky. Vyhajpovaná verze I Got Rythm od George Gershwina šila publikem a vtipné průpovídky pianisty Jeppeho Zeeberga, který se svým účesem vypadal jako šílenější verze Mozarta, by stály za samostatný stand-up. Fenomenální.


fotogalerie z festivalu najdete tady a tu

Nejsilnější dojem ale zanechalo sobotní vystoupení indické Američanky Amirthy Kidambi a jejích Elder Ones. Organizačnímu týmu JGTT patří poklona za odvahu pozvat na tuzemské pódium newyorskou multiinstrumentalistku a zároveň vyhraněnou politickou aktivistku, která během svých vystoupení razantně vyjadřuje své pocity ohledně kapitalismu, patriarchátu, rasismu, ženských práv, osvobozeneckého boje Palestiny a jiných zemí a dalších více či méně kontroverzních témat. K setu, který odehrála s Elder Ones, jsme dostali podrobný popis témat, které v písních zpracovává. K přílišnému politickému aktivismu umělců jako zjednodušujícímu bývám skeptická, Kidambi ve mně ale kromě strhujícího zážitku z hudební virtuozity svých spoluhráčů podpořeného holistickou metodou vokálního projevu vibrujícího nitrem zažehla plamen. Přesně ten, který sytí touhu posunout salónní revolucionářství do praktičtějších rovin. A to se cení.

Info

Jazz Goes to Town
8.–⁠12. 10. 2024 Hradec Králové

foto © Anna Baštýřová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Square: Pojď dál a zeptej se

Michal Pařízek 10.02.2025

„Omlouvám se, pane, ale musíte okamžitě odejít.” První lok kafe při první snídani a rovnou skandál...

Souznění s tichem (Van Wissem & Šimanský)

Klára Šajtarová 06.02.2025

V polovině večera se k loutně přidává hlas, hluboký, nenucený, téměř mluvený. Neslouží k vyprávění příběhu, spíš k rozšíření hypnotické nálady.

CTM III: Hledání blízkosti

Vojta Chmelík 06.02.2025

Komorní amfiteátr sice poskytuje skvělý zvuk a možnost se plně soustředit a vychutnat komplexnost díla, v rychlejších rytmických pasážích by si však člověk přál být na parketu.

Křičet, brečet, skákat (Touché Amoré)

Marek Hadrbolec 05.02.2025

Hodinové vystoupení je plné temných mraků. Jeremy křičí a plní vzduch černými obláčky – větami o bolesti, ztrátách, smutku a každodenní nespokojenosti.

CTM II.: Berghain trochu jinak

Vojta Chmelík 03.02.2025

Před Berghainem jsme si ale všichni rovni. Není to tak dávno, co skrz jeho dveře nebylo dopřáno projít ani nejbohatšímu muži světa.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: To, co léčí (Sonic Herbalism)

Alžběta Sadílková 31.01.2025

Nový projekt Václava Havelky se soustředí na regionální léčivé rostliny a jejich sílu. Účelem má být zvýšení povědomí o potenciálu bylin a výzva k větší všímavosti a citlivosti k přírodnímu…

CTM I: Večery v krematoriu

Vojta Chmelík 29.01.2025

Přelom ledna a února je v Berlíně spjatý s depresí, s počasím, které lavíruje na škále od šedé mlhy a deště po bílou mlhu… a déšť.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Návrat k primárním pudům (AfrikaBurn)

Kristina Kratochvilová 29.01.2025

Seskupení cestovatelů z celého světa uprostřed jihoafrické pouště vlnících se v rytmech elektronické hudby může působit jako elitářský, nemravný, drogový večírek.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Venite a casa! (Hudební scéna v Buenos Aires)

Krištof Budke 27.01.2025

Scéna v Buenos Aires očima zakladatele uměleckého webmagazínu Swine Daily.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Děti, které nesměly dospět (Disneyho dětské hvězdy)

Julia Pátá 27.01.2025

Na Cyrus se během několika let po opuštění vydavatelské stáje Disney Music Group, která si na adolescentních celebritách postavila jeden z hlavních zdrojů příjmu, svalila lavina kritiky.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace