Články / Rozhovory

Zdeňka Morávková (V centru | Im Zentrum): Centrum je tam, kde si ho uděláš

Zdeňka Morávková (V centru | Im Zentrum): Centrum je tam, kde si ho uděláš

Jiří Přivřel | Články / Rozhovory | 18.09.2019

V centru | Im Zentrum je jesenický umělecký, literární a hudební festival, který se koná od 20. do 22. září. Letos po čtvrté. Svojí dramaturgií poukazuje na někdejší česko-německou spolupráci, která v regionu po léta přirozeně probíhala, než došlo k jejímu násilnému přerušení a odsunu sudetských Němců. Vedle připomínání si rozmanité historie pohraničí festival aktuálně reflektuje současná ekologická témata. Součástí programu jsou autorská čtení Jaroslava Rudiše, Kateřiny Tučkové, improvizovaná společenská hra Škrábanice hudebníka a skladatele Michala Rataje a básníka a performera Jaromíra Typlta. Hudebním vyvrcholením pak bude koncert Kafka Bandu. Vedle českých umělců se samozřejmě představí i němečtí. O festivalu jsme si povídali s jeho dramaturgyní Zdeňkou Morávkovou, která je také kurátorkou malého sakrálního prostoru kapličky na Zálesí a zodpovídá za program Tančírny v Račím údolí.

Festival se jmenuje V centru | Im Zentrum. To bych zrovna u festivalu na Jesenicku nečekal. Jak to myslíte?

Název má dvě roviny. V jedné reagujeme na to, že tento region byl ještě před sto lety skutečným centrem a vůbec se jednalo o velmi bohaté území. Region byl provázaný nejen s Vratislaví, ale i metropolitní Vídní. To dokládají soutěže na architekturu budov například v městečku Javorník, kam své návrhy posílali architekti až z daleké Vídně. Ve druhé rovině narážíme na to, že „centrum” může být tam, kde si ho lidé vytvoří. Že je to v jistém ohledu o komunitě, která se chce potkávat a něco spolu tvořit, sdílet, bavit se. A to lze vlastně kdekoliv, v zaniklé obci, na náměstí nebo v lese. Stačí se nadchnout pro společnou myšlenku.

Minulé tři ročníky probíhaly na různých spíše odlehlých místech v regionu. Letos jste program přesunuli do skutečného centra oblasti, města Jeseník. Proč?

Toto je na našem festivalu unikátní. Že nikdy není na stejném místě, ale kočuje a vytváří malá dočasná centra po celém Jesenicku a Rychlebských horách. Reagujeme vždy na pozvání konkrétních lidí, místních obyvatel nebo starostů, kteří nás na nějaké polozapomenuté nebo málo využívané místo upozorní. Tento rok jsme dostali pozvánku přímo do města Jeseník. Ukázalo se, že místem, které by si zasloužilo naši pozornost, je budova nyní už bývalé knihovny. Je to klasicistní vila v centru města. U podobných domů v majetku města se často ukazují jen dva základní scénáře. Buďto budovu prodat, nebo předělat na byty. Proto jsme s městem jednali, zda nám budovu zapůjčí. A umělkyně Lucia Dellefant přišla s vizí, v rámci které aktivizuje obyvatele města Jeseník k tomu, aby sami řekli, jak by chtěli budovu využít. Návrhy budeme sbírat, uděláme z nich výstavu a pak bude veřejnost hlasovat. Následně jim bude budova na rok a případně i déle poskytnuta k realizaci jejich záměrů. Navíc nás vždy fascinují příběhy konkrétních míst a lidí. A v tomto ohledu má Jeseník také co nabídnout.

V rámci letošního ročníku se chcete odpoutat od pouhého pohledu do minulosti a chystáte se reflektovat i současná sociální a ekologická témata.

Každý rok znovu debatujeme, kam a jak festival posunout zase o kousek dále. Od počátku jsme věděli, že se nechceme jen s nostalgií ohlížet za minulostí. Za tím, co tu bylo, ale že chceme reagovat i na současné příběhy a na potřeby obyvatel, kteří tu žijí teď. Jde nám tedy o to, uvědomovat si historické kořeny, s úctou na ně navazovat, ale neignorovat ani to, co se děje teď. V letošním roce jsme si proto vybrali budovu opuštěné knihovny a jak jsem říkala, jde nám o to prohlubovat demokratické principy rozhodování. Proto zveme nejširší veřejnost, aby rozhodla, co bude s domem dál. Je totiž možné, že město některé potřeby svých občanů nevidí nebo na ně dostatečně rychle nereaguje. Tímto se lidem otevírají dveře.
Do budoucna chystáme větší zapojení umělců do ekologických témat. Konkrétně (nejen) na Jesenicku je to téma vody, usychání lesů a jejich následná likvidace kůrovcem. Já jsem na téma eko-artu, tedy ekologicky angažovaného umění, psala disertační práci a má kolegyně Serafine Lindemann už kurátorovala mnoho projektů. Smyslem je propojit umělce, vědce a veřejnost a pomocí umění navrhovat kreativní řešení nebo alespoň aktivizovat nejširší publikum, aby začalo nad problematikou hlouběji přemýšlet.

Našinec má o českých umělcích, kteří se budou během víkendu v Jeseníku prezentovat, určité povědomí. O těch německých umělcích už to ovšem nemusí tak docela platit. Můžete některé představit?

Mně osobně velmi baví práce architektů Thomase Gerstmeira a Meriana Teutsche, které jsme přizvali, aby zviditelnili celou budovu bývalé knihovny a vytvořili dočasné neinvazivní dílo na její fasádě. Přišli s geniálním řešením. Rozhodli se, že ze staré budovy vynosíme všechny koberce a lina, která v knihovně ležela a vrstvila se za posledních padesát let. Zrecyklovali je tak, jak byly - prochozené, staré a zaprášené. Rozstříhali materiál na pásy, pak znovu sestavili a zavěsili na fasádu. Umístili ven, co bylo uvnitř, jako druhou kůži, jako kokon. Minulost se tím symbolicky stane hravým základem budoucnosti. Chceme tím na budovu trochu provokativním způsobem upozornit a pozvat všechny obyvatele Jeseníku dovnitř.

Součástí festivalu jsou ale i tradičnější formáty a výstavy. Můžu jmenovat i za hranicemi Německa velmi významnou a slavnou fotografku Isolde Ohlbaum. Ta skrze fotografie vytvořila opravdovou „encyklopedii duchovního života“, jejíž významnou součástí jsou portréty renomovaných mezinárodních autorů, mezi nimi jedenadvacet nositelů Nobelovy ceny. Mnichovská fotografka se sudetoněmeckými kořeny (matka pochází z Liberce, otec z Jeseníku) v rámci našeho festivalu vystaví výběr ze svých prací vůbec poprvé v České republice! A to přestože jí před aparátem pózovala řada významných českých literárních osobností, jako např. Jan Skácel, Jaroslav Rudiš, Ivan Klíma, Václav Havel, Pavel Kohout, Kateřina Tučková, Petr Hruška, Radka Denemarková, Jáchym Topol, Tomáš Sedláček a další.

Na programu festivalu se podílejí jak čeští, tak němečtí umělci. Zrovna tak dvě kurátorky, každá z jedné země, tedy ty a Serafine Lindemann. Dochází k podobnému „zhmotnění“ vzájemné spolupráce i na německé straně hranic?

Na německou stranu jsme zatím náš festival nepřenesli. A to hlavně z toho důvodu, že zatím nebyla poptávka po tom, abychom tam reagovali na nějaké konkrétní místo, příběh či událost. Zatím jsme udělali pouze malou ozvěnu našeho festivalu v Mnichově v instituci Haus des Deutschen Ostens, kde jsme prezentovali část děl, která vznikla pro festival a jsou mobilní, jako třeba grafiky či fotografie, a uspořádali jsme několik debat. Co se ale daří, je, že v rámci festivalu na konkrétních místech spolupracují čeští a němečtí umělci, kteří v tom pak pokračují. Z toho máme velkou radost, že vznikají nová přátelství i profesní kooperace, které překračují hranice.

Info

V centru | Im Zentrum
20.-22. 9. 2019 Jeseník
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Tomáš Kadlec (Eternia): Aktuální podpora rozhodne, který místa přežijou a který padnou

su, Jarmo Diehl 29.09.2020

Půdní prostor Eternia, slouží kapelám i skejťákům čtvrým rokem. Narozeninová oslava bude chtě nechtě spojená s benefitem na provoz, jelikož má celý prostor nyní výrazně omezené fungování.

Michael Gira (Swans): Nebyť karikatúra

Lucia Banáková 23.09.2020

Michael Gira má bohatý životopis, začína zložitým detstvom, nie každému sa podarí osláviť šestnáste narodeniny vo väzení za predaj hašišu v Jeruzaleme. Rozhovor.

Deset lásek ze Žižkova: Pavel Karous

redakce 19.09.2020

Deset tipů na to, čeho si při příští návštěvě všimnout, kam zajít na pivo a kde si zanadávat na necitlivou výstavbu od autora projektu Vetřelci a volavky.

Vstupní prohlídka: Sketchbook Quartet

redakce 15.09.2020

Sketchbook Quartet je vídeňský jazzový kvartet, jehož členové sdílí svěží pohled na hudební improvizaci a kreativitu. Jaké další indicie nám dali?

Moon Crew #30: Matěj Krč

redakce 14.09.2020

Brno meets Praha, hardcore straight edge meets ořechovka. Jubilejní díl Moon Crew odhaluje našeho letitého fotografa Matěje Krče.

Colin H. van Eeckhout (Amenra): Nikto si v poslednej dobe nesiahol na dno

Lucia Banáková 13.09.2020

Za dvadsať rokov existencie toho Amenra stihli pomerne dosť, vydali šesť albumov z cyklu Mass, založili kolektív spriatelených projektov a tak trochu i vlastné náboženstvo.

Pořadatelská: Martin Režný (Hlukovæ mysteria)

redakce 09.09.2020

Můžete ho znát jako organizátora, ale i hudebníka, preferuje hraní v improvizačních kolektivech, u Korobushka records vydává pod nickem Sakkikangas.

Pořadatelská: Antonín Kocábek (Kaštan – scéna Unijazzu)

redakce 08.09.2020

V Pořadatelské zve Tonda na řadu koncertů, které v Kaštanu proběhnou a samozřejmě taky na UniMoon!

Jiří Jirák (Indican): Je to o spolupráci kultur, ras a principů

Vojta Chmelík 05.09.2020

Jak se v Indican setkávají různé kulturní a hudební vlivy a jak pracuje s mystikou a intuicí? A jaké mají Indican cíle?

Petr Vyšohlíd (Meat-House Chicago I.R.A.): Nával invence se nedal zvládat aneb osudový střet hardcoreu s popartem

prof. Neutrino 03.09.2020

Při setkání na jedné královéhradecké pivní zahrádce jsme potkali Petra Vyšohlída - frontmana kultovní hardcoreové formace devadesátých let Meat-House Chicago I.R.A.