Veronika Jastrzembská | Články / Recenze | 29.06.2021
Svět se zastavil, nutí k zamyšlení, k sebepoznání. Potýkáme se se situacemi, které by nás nenapadlo nikdy dříve řešit, hledáme nové způsoby, jak zaplnit čas. Co když jste navíc zpěvačka a váš čas se točil kolem koncertů, nahrávání, zkoušení a to vše ze dne na den zmizelo? Do toho se ještě přidá rozpačité porozchodové období, kdy člověk neví, co sám se sebou, jak znovu začít, z čeho se poučit. Že by ten správný čas vytáhnout kytaru, zaměstnat roztěkanou mysl prací a zamyslet se nad životem?
Jenn Wasner je zpěvačka a kytaristka z amerického Baltimoru, spolu s hudebníkem Andym Stackem založila indierockové duo Wye Oak. V roce 2012 rozšířila své hudební působení o tanečně popový projekt Dungeonesse založený na spolupráci se skladatelem a producentem Jonem Ehrensem. Jenže nějaké to malé pole působnosti pro svou vlastní, intimnější hudbu multiinstrumentalistce přece jen chybělo, a tak v roce 2016 vydala své sólové album If You See Me, Say Yes. Pod pseudonymem Flock of Dimes propojila indie prvky založené na kytaře, bicích a klávesách z výše zmíněných Wye Oak, z projektu Dungeonesse si zase půjčila prvky synth popu a lehkou taneční hravost.
Druhé studiové album Head of Roses svou náladou navazuje na to první, přesto zřetelně upustilo na množství synthových efektů, vrací se zpět ke klavíru, kytaře a bicím. Působí svěže, přesto zpomaluje a píseň po písni ubírá na energetičnosti. 2 Heads pokládá hned v úvodu zásadní otázku „How can I explain myself, I have two heads inside my mouth,“ tématy zmatené identity, pochybnostmi a sebepoznáním navazuje i druhá Price of Blue. Svými zkreslenými kytary rozbíjí zasněnou atmosféru předešlé skladby a udává albu nově nabitou energii, která se volně přelévá do hravé svěží písně Two. S Hard Way se vše zklidní, zpomalí, zjednoduší jen na nejpotřebnější nástroje a plné vokály. Kytara se změkčí, klávesy podkreslí celou melancholickou scénu, téma ztráty a nejistoty podpoří text „When you dressed me in a different skin, I forgot who who I am, I watched it happen but I can't understand.“
Každá skladba má svůj charakter a náladu, album je zajímavé svou rozmanitostí v různých stylech hry. Vrstvení kytary, syntezátoru a vokálu vytváří hloubku, zpěv ale přesto dominuje. A i když zkoumá zlomené srdce a pochybnosti o sobě, působí Head of Roses sebevědomě a jistě.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.