Články / Sloupky/Blogy

Žebříčky Full Moonu: objev roku 2020

Žebříčky Full Moonu: objev roku 2020

redakce | Články / Sloupky/Blogy | 15.01.2021

Loni nezbývalo než objevovat nová jména především na síti. I tam ale redakční kruhy zachytily umělce, kterým prorokují velkou budoucnost. Na domácí půdě nás zaujali především Amelie Siba, Annet X, Bartleby a reprezentanti Kvlt Crew, ze zahraničí se pak redakce shoduje na ugandském ansámblu Nihiloxica ze stáje Nyege Nyege a nadžánrovém rapperovi RMR. Vtipy o koronaviru nejsou obsaženy.

Akana
Nihiloxica
Strašidelná elektronika a tranzovní africké rytmy v prolnutí, jaké tu ještě nebylo.

Bab L'Bluz
Marocká gnawa music prohnaná rockovým filtrem a opentlená psychedelickými fábory. Must see live!

Khusugtun
Poté, co Hanggai ve svých fúzích s rockem poněkud „zkabátovatěli“, jsou Khusugtun moji čerství koně z mongolských pastvin. Jdou na věc zase trochu jinak. Žádný rock, žádná elektronika, ale ani žádný rigidní folklór. Rafinované kompozice, nečekané aranžérské postupy a přitom charakteristického hrdelního zpěvu co... ehm, hrdlo ráčí. Dokážu si je představit ve společném projektu s Kronos Quartet.

Jan Fic
Konečně skutečná písničkářská osobnost. Skvěle by zapadl do programu Prokopova festivalu Krásný ztráty live ve Všeticích, kde nezanedbávají ani generační výměnu.

Neřvi mi do ucha
Nečekaně sympatický synthpop. A keby toho bolo v slovenčině ešte viac, vôbec by som sa nezlobil.

Lucia Banáková
Ujko
Vypočuť a prestreliť hlavu. Presne ako rok 2020, plný pandémie, rozvodov a nahodilého cudzieho šťastia.


Jakub Béreš
Oklou
Francouzká producentka a zpěvačka Oklou se na avantgardní scéně pohybuje zhruba pět let, ale teprve loni vydala svůj dlouhohrající debut/mixtape Galore, se kterým vročila do popovějšího světa. Hyper pop i svůdná duchologie v jednom.

Sega Bodega
Další introvertní producent z odvrácené strany popu, který se vydal svým debutem směrem k širšímu publiku.

Okey Kaya
Tuhle norsko-americkou hudebnici sleduji už nějakou dobu, ale její druhá terapeutická deska Watch This Liquid Pour Itself otevřela její minimalistickou tvorbu novým barvitějším vlivům, a přitom si zachovala intimitu.

Sabina Coufalová
Mrs. Piss
Pro fanoušky Chelsea Wolfe. Její nový projekt s bubenicí Jess Gowrie, ve kterém trochu přitvrdily. Snad se jí brzy dočkáme v Česku (potřebuju jejich tričko).

A.A. Williams
Další smutná žena s dlouhými černými vlasy. Ideální na jízdu nočním metrem.

David Čajčík
Ela Minus
Za chytlavý, kompaktní a dojemný debut.

Fvck_Kvlt & Edúv Syn
Za to, že jsou.

Nihiloxica
Za všechny bubínky.


František Formánek
Guedra Guedra كدرة كدرة
Juke a footwork filtrované skrz tradiční marocké nástroje. Debutové LP vychází v únoru – nezbývá, než se těšit.

Max Friedrich
Oneness of Juju – African Rhythms 1970-1982
Do nepohody, a absolutní pohody.

Cleaners from Venus
DIY pop osmdesátých let, který je svojí jednoduchostí a lehkými nepřesnostmi vynikajícím společníkem do tropického londýnského metra, když jedu pozdě na přednášku.

Lukáš Grygar
Dunkelbot
Dungeon synth počítám mezi subžánry skoro otravné – naklikat pár melodií a nechat je přehrát zaprášenými general midi bankami umí každý idiot a jenom nostalgie, že to zní jako raně devadesátkové hry, zajímavou muziku nevyčaruje. Dunkelbot čaroval naživo a k jeho EP Angerbach se budu vracet i dlouho potom, co dungeon synth odhnije zpátky do kobek, odkud vzešel.

Queenjazz
Od vtipných „tutorialů“ na Twitteru vedla cesta na Bandcamp napěchovaný nintendocorem chytřejším téhle nálepky. Bangery pro zákazy vycházení a dohrávání herních restů z příloh devadesátkových časopisů.

Bára Jurašková
Na začátku roku byl můj objev Edúv syn, chytl mě jeho debut Karel Gott je mŕtvy keď hralo rádio a bavilo mě spolu s deskou i vyprávění o tom, jak při vymýšlení názvu omylem předpověděl budoucnost. Na Lunchmeatu 2020, kde ani neměli původně hrát, jsem objevila temnou dvojici Vū+PRVNTK, kteří následně vydali první společné EP Lucumbra. Hudba na Lucumbře je děsivá a vzrušující. V listopadu jsem pak ještě stihla objevit Endless Digital Birthday, kteří akorát vydali první EP Becoming a Body naplněné docela divnou depresí a melodicky báječně rozbitou a dobře promyšlenou hudbou.


Barbora Kadlíčková
Edith Whiskers
Na počátku byl starý cover písně Home (Edward Sharpe and the Magnetic Zeros) nazpívaný křehkým hlasem písničkáře Toma Rosenthala. Po protočení TikTokovým mlýnkem se z něj ale na podzim stal virální hit, čehož by spousta umělců nejspíš využila pro propagaci své autorské tvorby. Ne tak Rosenthal, který si pak raději pro své covery založil separátní účet na Spotify s alter egem postarší dámy Edith, která má rázem přes milion posluchačů měsíčně.

Jakub Koumar
Lyra Pramuk
Nejbohatším hudebním nástrojem je se svými takřka neomezenými možnostmi lidský hlas. Případů, kdy s ním hudebníci zacházejí experimentálně a mění pohled na něj, je mnoho, ale Lyra Pramuk přitom zachovává jeho čistý půvab. Fountain je okouzlující, hloubavé, ale i krásně přímočaré. Spirituální hudba současnosti.

Sorry
Pořádně šťavnatou směs namíchala na novém albu 925 britská banda Sorry. Deska, která ani na chvíli neztratí pulz a míchá zdravou naštvanost s lehce disharmonickou zahořklostí. Sorry drze podstrkují slůvko punk do stylů jako psychedelie, folk, jazz i hip hop a jak vidno, všude se perfektně hodí.

Virtualdemonlaxative
Virtualdemonlaxative je nové seskupení kolem zkušeného producenta a hudebníka Pontiac Streator. V tomto kolektivu se ale nenajdou žádné rafinované skrumáže samplů a beatů, ale panuje tu skutečně mrazivá atmosféra, z níž jde až hrůza. Směs agresivní power electronics, noiseu, industrialu a vůbec všeho, co vyvolává obavy, obepíná náležitě zahuštěný prostor, přičemž je tu jen málo chvil, které zaženou strašlivě znějící křik a ruch. Ale i tyhle okamžiky jsou darkambientně temné. Žádné místo k vydechnutí.

Martin Kozumplík
Fvck_Kvlt
Pořád jsem tomu odolával, protože mě hip hop vůbec nebaví, dokud jsem si to nakonec nepustil a nezjistil, že je to naprosto skvělý. Umělec s velkým potenciálem.


Davo Krstič
Bicep
Pravda, fungují už několik let, ale já je objevil až loni.

Veronika Kubanková
Rina Sawayama
Azu Tiwaline
Duval Timothy

Jonáš Kucharský
RMR
Nikdo ho neznal, nikdo o něm neslyšel a v únoru vypálil hymnu roku. Fuck 12!

Richard Kutěj
Kiddos
Upřímné, přímé, generační a tolik zábavné.

Ca$hanova Bulhar
Jo, tohle už není úplný nováček, pálí od roku 2016, mě „koplo“ – moje chyba – až loňské album Sex, disco, revoluce. Jedna z nejvýraznějších tváří dnešní generace s elegantně živočišným soundem, zdravě drzý, namachrovaný a kalící, ale nikdy ne primitivní a bez nadhledu a sebeironie. Deska je skvělá i pro chvíle, kdy si chceš vzpomenout, jak jsi s tlupou kámošů táhl od putyky k baru nočním městem, které v tu chvíli bylo vaše, všechno bylo jedno a cokoli se mohlo stát.

Daniel Lukács
Backxwash
Kanadská, afroamerická transrapperka se slabostí pro gotickou subkulturu o sobě dala vědět v roce 2019 deskou Deviancy. O rok starší God Has Nothing to Do With This Leave Him Out of It však zarezonovala více – zejména neotřelým spojením hluku, rapových fundamentů a samplů z hororů, noise rocku a metalu. Břitké, temné beaty Backxwash protíná vyřvanou flow a texty plnými frustrace, úzkosti a deprese pramenící z vrstevnatého outsiderství. Po necelém půlroce Backxwash na desku navázala úměrně agresivní krátkou nahrávkou Stigmata.

Offermose
Dungeon synth se odjakživa pere s amatérským až groteskním vyzněním, za které mohou žánrové začátky spojené s primitivními hudebními softwary. Dánský projekt Offermose zmíněný nešvar obchází začleněním postupů berlínské školy a zasazením zvuku do soudobého darkwaveu. Deska Stilhedens Tårn je toho dosud nejkompetentnějším důkazem. Ucelená nahrávka kombinuje syntezátorové kouzlení Tangerine Dream, éterickou auru ambientních počinů Popol Vuh i nádech obskurních děl francouzských černých legií, kde dungeonsynthové pásky doprovázely nejrobustnější blackmetalové zrno.


Aneta Martínková
Kvlt Crew
Pro mě zjevení v tom smyslu, že texty můžou být inteligentní a citovat světové myslitele, ale zároveň fakt citlivé a mít tah na branku. Že rappeři můžou reflektovat dopad svého chování na lidi okolo sebe, hlavně holky. Že můžu jít na rapový koncert a užít si to jak nic ten rok.

Jiří V. Matýsek
Bartleby
Rap a cimbál? Kdo by to řekl? A jak skvěle to funguje.

Richard Michalik
Keeley Forsyth
Štyridsaťjedenročná ročná anglická herečka svojim debutom absolútne zatienila svoju hereckú kariéru, ktorá pozostávala z mnohých vedľajších úloh prevažne v menej známych anglických seriáloch. Tentokrát v úlohe hlavnej, a to ihneď s úderným avantgardným albumom Debris a naň nadväzujúcim EP Photograph.

Veronika Miksová
Porridge Radio
Black Country, New Road
Omnia (Monika Šubrtová)

Viktor Palák
Kurvy Češi
Smrdutých kapel jako tahle není nikdy dost. Po Vole a Bahratal se s gustem mažu těmahle sračkama.

Michal Pařízek
Bob Vylan
Když se naštvanost promítne pozitivně.

Maryland
Skvělá Close Enough, dojemný koncert na Ferdinandce a ještě lepší v MeetFactory. S debutovým EP nás tedy trochu napínají, ale vydržíme.

Natanael Cano
Trap a corrida aneb mexická pouliční směs. Z pusté Sonory k Jimmymu Kimmelovi během pár měsíců, na Scovilleho stupnici level Carolina Reaper.


Michaela Peštová
Arlo Parks
Velká Británie je plná talentů. Arlo Parks, indierocková hudebnice, která svěže a nově do své produkce zamíchává r&b, nad ostatní vyčuhuje. Ta žena má velkou budoucnost.

Yeиdry
Vášnivá kombinace světa latinské hudby, r&b, soulu a elektroniky. Multikulturní hudební mix na pozadí retrospektivního prozkoumávání vlastního dětství a života své matky.

Cartel Madras
Kanadské hiphopové duo indických přistěhovalkyň, sester, které se identifikují jako queer. Drzé, skvělá flow, odkazy na indické kořeny.

Adéla Poláková
Bartleby

Dominik Polívka
Nnamdï
Multiinstrumentalista z Chicaga kombinující math rock s rapem, avantgardní pop s jazzem a hravost s technickým fidláním. Příjemně divné.

Soul Glo
Bad Brains na speedu. Noise rap pod útokem punku. Dekadentní umčo, nebo čistý bordel? Vyberte si.

No Note
Album If This Is the Future Then I’m the Dark mluví za vše. Názvy písní jak od RHCP, pobaví, nejde však o funky, ale pochmurný posthardcore se spoustou nápadů.


Maria Pyatkina
Annet X
Aneta Charitonova obecně vzato není žádná novinka: na české hudební scéně se pohybuje od roku 2016, kdy vydala společný singl s Benem Cristovaem. Teprve teď si jí ale všímáme i v našich tzv. alternativních vodách. Její nová deska Až budu velká, chci být Aneta Charitonova totiž výrazně přesahuje fádní rádiový pop a zároveň zaznamenává viditelný posun od loňského eponymního EP. Annet X kolem sebe poskládala špičkový tým, aby jí s její tvorbou pomohl až na vrchol. A nemá sebemenší pochyb: „Kdo to dělá nejlíp? Je od začátku jasný, že my." Opravdový zápal a sebevědomí, vkusný vizuál a špičková produkce, R&B a pop – taková kombinace tu chyběla jak vzduch.

Ondřej Rudel
Niko B

Libor Staněk
Tábor
Kapela, kterou nikdo neviděl, ale každý o ní slyšel.

Su
Faten Kanaan
Člověk krve
Amelie Siba

Jonáš Sudakov
Jockstrap
Elektronická produkcia mixujúca trap, klubový zvuk a alternatívu znie až chorobne, ale spoločne s nádychom klasickej hudby a šeptaného spevu je výsledok nečakane krásny a vyrovnaný. Síce britské duo ešte vonku nemá ani plnohodnotný album, už len EP Wicked City a jeho remixový partner Beavercore majú zvukovo väčšiu rozmanitosť a sviežosť než mnoho tohtoročných dlhohrajúcich nahrávok.

JeN Hovorka a Marek Urbánek
Ani jeden z dvojice hudobníkov síce nie je nováčik, ale kvalitu ich spoločných jazzovo, hiphopovo, elektronických improvizácií som objavil až na debute July 2019. Prosím si v Česku a na Slovensku viac takejto súčasnej a chytľavej inštrumentálnej hudby.


Michaela Susedíková
Bada

Jakub Šíma
Annet X
Sousloví kvalitní český pop se světovým zvukem najednou nezní jako sci-fi. Zásadní podíl na zvuku desky má hudební všeuměl a producent desky Radimo.

RMR
Zjevení, enigma, hlas z jiné dimenze.

58G
Jihlava nejsou jenom Pio a drill není už na scéně sprostý slovo.

Filip Švantner
Lamp of Murmuur
Raw black metal is not dead.

Lucie Tlustošová
Nivva
Baví mě koncept virtuálních bytostí, které si v kyberprostoru žijí svým vlastním životem bez nutnosti referovat o někom skutečném. Jejich hyperrealita je pro mě až hypnotická, a pokud ještě k tomu skládají intimní elektro, dostávám se do stavu upřímné adorace.

Amelie Siba
Vím, Amelie Siba byla minulý rok ve Full Moonu vyzdvihována už mockrát, ale podle mě neuškodí ještě jednou shrnout, že její melancholické a intimní písničkářství stojí za poslech a za netrpělivé očekávání další nahrávky.


Anna Valentová
Ordinary Elephant

Waghiss
Fobia Kid – Gremlin
Nastal čas dohnat zameškané a tenhle šestiletý debut furt nestárne. Smrad OFWGKTA mi nostalgicky voní.

The St. Pierre Snake Invasion
Takhle zpocená punková matika už tu dlouho nebyla!

Stein27
V turbulentní době rapové nadprodukce se mi zázrakem povedlo chytnout mladou krev hned s prvním albem. A nestačím se divit!

KKV
Tyhle taneční pecky pro nadkolení amputenty z dob normalizace jednou zlidoví. Ledaže zavládne všeobecný funk!

Martina Wes
Javva
Vneumicky
Hošty
Snackthief

Natálie Zehnalová
Ätna
Německé indiepopové duo Ätna na sebe upozornilo chytlavým debutem Made By Desire. Dvojice z Drážďan umně střídá žánry nejen od skladby ke skladbě, například hitovka Ruining My Brain nabídne v průběhu čtyř minut dramatický posun od lehkovážného popu k dramatickému technu. Deska vyšla v únoru a tehdy mě mrzelo, že jarní koncert je vyprodaný a na živý poslech budu muset čekat až do září. No, tak snad příští rok.

Xelli Island
Zpěvačka Lianna Vanicelli, původem z Detroitu, se po několika letech zabydlela ve slunné Kalifornii a odstartovala nový projekt Xelli Island. Zaujala mě singlem Sometimes, kde radostným hlasem zpívá o chvílích, kdy se všechno zdá být špatně, a je v pořádku to tak cítit. Nešťastné lásky a další životní trable zpracovává na debutovém EP Meet Me at the Waterfall.

Robin and the Goblins
Robin and the Goblins (původně Goblin Prince) mají zatím na kontě hrstku singlů, které nabízí příjemný pop s pohádkově středověkým nádechem. Hudbou i vystupováním trochu připomínají Patricka Wolfa, kde tomu je konec? Kdo fandí nebinárním skřítkům ve viktoriánských šatech, ilustracím Arthura Rackhama a goblincore estetice, určitě by měl sledovat Robinův Instagram.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #128: Hlavně aby to nebylo naposledy

Michal Pařízek 19.04.2024

Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na…

Šejkr #127: Jak je důležité nevyhrát

Michal Pařízek 05.04.2024

O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…

Hudba pre každého a každý pre hudbu (Žižkovská noc 2024)

Zuzana Valešová 30.03.2024

Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace