Články / Recenze

Zelený stan Ljudmily Ulické

Zelený stan Ljudmily Ulické

Petr Janiš | Články / Recenze | 02.08.2016

Situace, jaká panovala v českých neoficiálních kruzích před rokem osmdesát devět je zmapována nejen historiky, ale také nejedním spisovatelem či spisovatelkou, kteří byli určitým způsobem s disentem spjatí. O to méně se však v našich končinách ví, jak to vypadalo v sousedních zemích.

Zelený stan je knihou, která se snaží taková netknutá místa vymazat či alespoň osvětlit. Ulická děj svého románu Zelený stan umístila do časového intervalu od Josifa k Josifovi, respektive od smrti diktátora Stalina po skon básníka Brodského. Čtenář, který se chopí této bezmála pětisetstránkové knihy, má možnost poodhalit tajemství žití a přežívání mimo společenství „mlčející většiny“ a být svědkem vzniku disidentského hnutí „v zemi, kde zítra již znamená včera“.

Ústředními postavami knihy Ljudmily Ulické je trojice spolužáků – Ilja, Saňa a Micha –, jež spojuje zájem o umění. Jejich životní pouť autorka sleduje od šesté třídy do jejich „čtyř křížků na krku”. Pokud lze budoucího fotografa, klavíristu a básnického martyra považovat za středobod románového vesmíru Zeleného stanu, další postavy se mohou jevit jako zastíněné hvězdy a oběžnice. Výjimkou je pouze učitel literatury, který se stává kometou, jež alespoň dočasně a nenásilně vede nejen ústřední románové trio za lidským poznáním: „... když má člověk správného učitele, jako by se podruhé narodil…” Odhaluje krásu literatury, která nemá v oficiálních osnovách místo, souvztažnost přítomnosti s historií a zároveň probouzí v mladých lidech touhu po hledání „ultimátních“ otázek.

Postavy, které se v románu objevují, nejsou líčeny černobíle. Nestojí zde a priori proti sobě režimní poskoci a disidentští mučedníci, Ulická nesoudí, pouze popisuje a komentuje, co se kolem děje. Všichni mají své plány, touhy i mravní principy, ne vždy však dokáží (jako většina z nás) svým předsevzetím dostát a ďáblovi podávají prst či za „třicet stříbrných“ dokáží zaprodat nejen svou duši.

Není se však čemu divit, protože „vykloubená“ doba dohání lidi k šíleným činům – v některých případech i k těm nejtragičtějším: „Všechno do sebe zapadalo: degradovaný generál, odňatá vyznamenání, mukl a nepříčetný. Ona však s naprostou jistotou věděla, že Pjotr je absolutně v pořádku - nepříčetná byla země.”

Styl románu je vtahující. Ulická věcné informace „sežvýká” a před čtenáře je vyplivne s bravurou fotbalistů, kteří svými slinami skrápějí zelený pažit, na němž zrovna hrají existenční mač, podruhé má formu meditativního čtení filozofických knih a traktátů, jindy jako by se jednalo o strohou vědeckou práci, která se zabývá historií, biochemií či genetikou. Takové střídání formy i stylu nesvádí k bezmyšlenkovitému čtení, a zároveň zabraňuje ztrátě koncentrace.

Na svazek Zelený stan lze pohlížet také jako na památku všech lidí, kteří nepřijali oficiální establishment, ale hledali jeho alternativy nejen v SSSR. Románovým epitafem může být i poznání, že „…ne všechno má na svědomí sovětský režim. Za každého režimu lidé umírají. Minulosti je stále víc, budoucnosti stále míň.”

Info

Ljudmila Ulická – Zelený stan (Paseka, 2016)
www.paseka.cz/ulicka-ljudmila-zeleny-stan/produkt-4474

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pozvolný sestup do nekonečné noci (Serotonin Michela Houellebecqa)

Jiří Zahradnický 13.12.2019

Dříve přitažlivý Florent-Claude Labrouste se tak v šestačtyřiceti začíná proměňovat v malátného impotentního tlouštíka, jehož hlavní zálibou už není sex, ale...

Barevné spektrum Hiromi

Karolina Veselá 06.12.2019

Kolosální Rhapsody in Various Shades of Blue skrývá další písně – objevuje se motiv z Coltraneovy Blue Train a středovou část zabírá rocková balada Behind Blue Eyes od The Who.

Téma smrti a konečnosti (Pixies)

Jaroslav Myšák 28.11.2019

Vykročení mimo tradiční pole působnosti na sebe strhává pozornost, přesto některé skladby působí nedotaženě.

Smutek, co vám udělá radost (Wilco)

Jakub Lang 25.11.2019

Wilco dokázali vyzdvihnout meditativní stránku vlastní tvorby, která je více nebo méně přítomná po celou jejich pětadvacetiletou existenci.

Baterie temných nomádů (Koonda Holaa)

Jiří Vladimír Matýsek 24.11.2019

Koonda Holaa je stvoření z jiného časoprostoru, který tím naším jen tak mimochodem proplouvá, vyzbrojen jen kytarou a baterií efektů.

Třikrát a dost? (Temples)

Veronika Myšková 20.11.2019

Hot Motion uvádí stejnojmenná písnička, která zní podobně jako předchozí singly, včetně prvků garážového rocku typických pro The Horrors či The Black Keys.

Temné stránky, chyby, pochyby i strachy (Beth Hart)

Jiří Vladimír Matýsek 19.11.2019

Finále v podobě tandemu Thankful a I Need a Hero spolehlivě patří k tomu nejlepšímu, co Beth Hart coby autorka a interpretka vytvořila.

Život přichází (The Comet Is Coming)

Jakub Koumar 18.11.2019

The Comet Is Coming si pohrávají s kosmickými zvuky a afrofuturistickým vizionářstvím Sun Ra (Lifeforce I), s nimiž si King Shabaka měl tu čest zahrát.

Zpověď rebelky elektropopu (Tove Lo)

Veronika Svrčinová 14.11.2019

Je to pořád elektropop, ale už nestaví na prostě líbivých a opakovaných melodiích. Tentokrát si Tove Lo s hudbou vyhrála, přidala dynamiku, složitější kompozice, hlubší texty.

Promyšlená porce podzimní mizérie (The Lumineers)

Anna Valentová 05.11.2019

Skladby na albu III jsou seřazené za sebou tak, že postupně vypráví životní příběhy tří členů rodiny Sparksových, jejichž předobrazy nacházeli autoři ve svém okolí.