Články / Recenze

Zelený stan Ljudmily Ulické

Zelený stan Ljudmily Ulické

Petr Janiš | Články / Recenze | 02.08.2016

Situace, jaká panovala v českých neoficiálních kruzích před rokem osmdesát devět je zmapována nejen historiky, ale také nejedním spisovatelem či spisovatelkou, kteří byli určitým způsobem s disentem spjatí. O to méně se však v našich končinách ví, jak to vypadalo v sousedních zemích.

Zelený stan je knihou, která se snaží taková netknutá místa vymazat či alespoň osvětlit. Ulická děj svého románu Zelený stan umístila do časového intervalu od Josifa k Josifovi, respektive od smrti diktátora Stalina po skon básníka Brodského. Čtenář, který se chopí této bezmála pětisetstránkové knihy, má možnost poodhalit tajemství žití a přežívání mimo společenství „mlčející většiny“ a být svědkem vzniku disidentského hnutí „v zemi, kde zítra již znamená včera“.

Ústředními postavami knihy Ljudmily Ulické je trojice spolužáků – Ilja, Saňa a Micha –, jež spojuje zájem o umění. Jejich životní pouť autorka sleduje od šesté třídy do jejich „čtyř křížků na krku”. Pokud lze budoucího fotografa, klavíristu a básnického martyra považovat za středobod románového vesmíru Zeleného stanu, další postavy se mohou jevit jako zastíněné hvězdy a oběžnice. Výjimkou je pouze učitel literatury, který se stává kometou, jež alespoň dočasně a nenásilně vede nejen ústřední románové trio za lidským poznáním: „... když má člověk správného učitele, jako by se podruhé narodil…” Odhaluje krásu literatury, která nemá v oficiálních osnovách místo, souvztažnost přítomnosti s historií a zároveň probouzí v mladých lidech touhu po hledání „ultimátních“ otázek.

Postavy, které se v románu objevují, nejsou líčeny černobíle. Nestojí zde a priori proti sobě režimní poskoci a disidentští mučedníci, Ulická nesoudí, pouze popisuje a komentuje, co se kolem děje. Všichni mají své plány, touhy i mravní principy, ne vždy však dokáží (jako většina z nás) svým předsevzetím dostát a ďáblovi podávají prst či za „třicet stříbrných“ dokáží zaprodat nejen svou duši.

Není se však čemu divit, protože „vykloubená“ doba dohání lidi k šíleným činům – v některých případech i k těm nejtragičtějším: „Všechno do sebe zapadalo: degradovaný generál, odňatá vyznamenání, mukl a nepříčetný. Ona však s naprostou jistotou věděla, že Pjotr je absolutně v pořádku - nepříčetná byla země.”

Styl románu je vtahující. Ulická věcné informace „sežvýká” a před čtenáře je vyplivne s bravurou fotbalistů, kteří svými slinami skrápějí zelený pažit, na němž zrovna hrají existenční mač, podruhé má formu meditativního čtení filozofických knih a traktátů, jindy jako by se jednalo o strohou vědeckou práci, která se zabývá historií, biochemií či genetikou. Takové střídání formy i stylu nesvádí k bezmyšlenkovitému čtení, a zároveň zabraňuje ztrátě koncentrace.

Na svazek Zelený stan lze pohlížet také jako na památku všech lidí, kteří nepřijali oficiální establishment, ale hledali jeho alternativy nejen v SSSR. Románovým epitafem může být i poznání, že „…ne všechno má na svědomí sovětský režim. Za každého režimu lidé umírají. Minulosti je stále víc, budoucnosti stále míň.”

Info

Ljudmila Ulická – Zelený stan (Paseka, 2016)
www.paseka.cz/ulicka-ljudmila-zeleny-stan/produkt-4474

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace