Články / Offtopic / / Movie/dox

Život je kolektivní nemožnost (Climax)

Život je kolektivní nemožnost (Climax)

Jakub Peřina | Články / Offtopic / / Movie/dox | 29.03.2021

Je trochu zvláštní najednou všude číst, jak se Gaspar Noé vrátil do formy a natočil dost možná svůj nejlepší film. Jde totiž spíše o klasický případ tzv. vzácného umělce, takového, který si nikdy nepoškodil kariéru nějakým výrazně nepovedeným dílem a zároveň rozhodně netrpí nadprodukcí (pauza šest, sedm let mezi filmy je pro něj běžná věc), takže se něco podobného vlastně dá říct pokaždé, když udělá něco nového. Snad s výjimkou posledního filmu Láska, kde dal Noé až moc prostoru jedné věci, které mu nikdy nešla – dialogům. Jeho zbraně byly totiž odjakživa jinde: v síle obrazu, která díky halucinogenní kameře velmi často zafunguje podobně, jako kdyby byl divák pod vlivem nějaké psychedelické látky, v ledabylém a uvěřitelném přepínání mezi zuřivou agresivitou a chlácholivým objetím, v zachycení něčeho pravdivého v banalitách a snad i něčeho krásného mezi vší tou bolestí a zoufalstvím.

Moje první setkání s Noém bylo skrze Zvráceného (2002). A přesto kdykoliv si na ten film vzpomenu, první slova, co mě napadají, jsou něha, oddanost, starostlivost, láska… Ty dvě slavné naturalistické scény přijdou na mysl až pak. Fyzicky mnohem nepříjemnější zážitek je sledování Noého prvních filmů, bezvýchodného existenciálního příběhu pařížského řezníka, který se objevuje v krátkometrážním, ani ne hodinovém Carne (1991), a pak v klasickém debutu Sám proti všem (1998). Marnost a malost lidské existence, chlad, bezcitnost, prázdnota, osamělost, zoufalství, nenávist, nasranost, rezignace, nic jiného tam nenajdete. Svým způsobem extrémní verze Scorseseho Taxikáře nebo spíše toho nejdepresivnějšího od Abela Ferrary. Na rozdíl od něj se během celé doby ani jednou nezasmějete, víte, že se díváte „jen“ na film, ale stejně vám je špatně. To je přístup, který však Noé od svého třetího filmu Vejdi do prázdna (2009) přestal používat. Hranice mezi filmovým a reálným světem je jasnojasně vymezena, o jeho postavy už se ani nebojíme, netrpíme s nimi. Hlavním vypravěčem se už definitivně stává kamera a hrdinou tak můžete být vy sami.

Text vyšel ve Full Moonu #91

Jestli je Climax něčemu podobný, je to právě Vejdi do prázdna, jen tentokrát zažíváme takzvaný bad trip. Je rok 1996, taneční skupina se schází v jakési chatě, aby zde nacvičila svojí show a užila si následující večírek. Rok 1996 není moc důležitý, Noému šlo asi hlavně o to, aby mohl beztrestně používat estetiku devadesátek. DJ pouští Aphexe Twina, Daft Punk, Soft Cell, Garyho Numana, tanečníci předvádějí neskutečně nasnímané kreace (choreografie je o světelné roky dopředu před současnými klipy), věnují se banálním rozhovorům o sexu a utrpení, které jsou trapné i vtipné, protože je herci improvizují – a k tomu popíjejí sangrii. Do té ovšem někdo asi přidal LSD. Všem začíná být divně, ale každému nějak jinak. Lidé se třesou, potí, říkají nesmysly, mají strach, je jim fyzicky zle, úzko, dostávají panické záchvaty, prostě špatný trip. Anebo jen přemíra alkoholu, kdo ví. A to je zhruba všechno, zbývá instrumentální verze Angie od The Rolling Stones a je konec.

Climax často ani nepůsobí jako plnohodnotný Noého film (i s postprodukcí trval celý proces od námětu po výsledek lehce přes čtvrt roku), ale spíše jako pocta tomu, co v mládí nejradši sledoval a četl. V samotném úvodu sledujeme statický záběr kamery, tentokrát ale neslouží k zachycení něčeho brutálního, ale k tomu, abyste měli čas si během pár minut dobře prohlédnout, jaké knížky a videokazety Noé adoruje. A pak se můžete radovat, když odhalení všemožných odkazů, od těch zjevných (podivné místo, taneční soubor – Suspiria či zmítání se kolem zdi – Posedlost) až po ty hlouběji ukryté. O čem to ale, sakra, celé je? Netuším, vážně. Během hodiny a půl ve filmu nikdy nepřestane hrát hudba, iluze nekonečné zábavy neustále trvá, krutostem navzdory. To, že lidé odpadávají, nevadí, přijdou jiní. Tak snad že by se Noé snažil říct, ať na sebe dáváme trochu pozor a neděláme zbytečné píčoviny?

Info

Climax
režie Gaspar Noé, 2018
film na Aerovodu

foto © distributor

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Korupcia zabíja (Colectiv)

Bibiána Hajdanyová 08.04.2021

Korupcia je zlá a to, že môže aj zabíjať, ukazuje autentická a dychberúca investigatíva v rumunskom dokumente Colectiv.

Komu slouží Služebníci?

Michaela Šedinová 03.04.2021

Režim je zobrazován jako nepřemožitelný, neváhá využít veškeré prostředky k získání kontroly. Odpůrce zničí, nebo získá.

Utečenci sú tu vítaní: kríza na oboch stranách hranice

Jakub Blaho 30.03.2021

Tomáš Rafa zdokumentoval niekoľko protiimigračných protestov po celej strednej Európe a priniesol aj zábery z provizórnych utečeneckých táborov a hraničných priechodov.

Náhoda, alebo dobre pripravený zločin? (Rytieri spravodlivosti)

Bibiána Hajdanyová 09.03.2021

Striedajú sa v nej krvavé scény s vtipnými vsuvkami a nezvyčajnými dialógmi, do bizarných okolností sú zakomponované filozofické úvahy o živote, smrti a osude.

Každý má svůj boj (Corpus Christi)

Vít Kořínek 25.02.2021

Daniel opouští varšavský pasťák a na doporučení sympatického duchovního z ústavu míří přes celou zem do zapadlé vsi pracovat v truhlářské manufaktuře.

Dá sa udržať permanentná hladina alkoholu v krvi? (Chľast)

Bibiána Hajdanyová 08.02.2021

Čoraz väčší objem alkoholu ale postupne odhaľuje citlivé a boľavé miesta štyroch priateľov. Doľahne na nich samota, nepokoj, vyhorenie a problémy v rodine.

Malý veľký film (Chicagský tribunál)

Bibiána Hajdanyová 06.11.2020

Politicky zameraná dráma Chicagský tribunál vyčnieva medzi podobne žanrovými filmami tempom, sugestívnymi hereckými výkonmi, ale aj celkovým spracovaním.

Zatancujem ti z lásky na hrobe (Leto 85)

Bibiána Hajdanyová 30.10.2020

Scenár pracuje s námetom lásky a dospievania. Formujú sa v ňom pocity šťastia a radosti ako aj samoty, bezmocnosti či depresie vedúcej až k myšlienkam na smrť.

Mladistvá smršť v rytme reggeatonu (Ema)

Bibiána Hajdanyová 16.10.2020

Aj keď je plný pohlcujúcej zmyselnosti, opojného tanca a temperamentu, základná otázka sa sústredí na to najpodstatnejšie – zložitosť ľudských vzťahov.

Barabáš kráľom dokumentu (Salto je kráľ)

Bibiána Hajdanyová 12.09.2020

Partia dobrých kamarátov a dobrodruhov v ňom objavuje nepreskúmané miesta planéty, ktoré bývajú extrémne nebezpečné.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace