Články / Recenze

Zomby: mezi vatou perly

Zomby: mezi vatou perly

Zelenej | Články / Recenze | 19.09.2013

Nové album tajemného britského producenta s maskou, vydané u 4AD, je trochu jako pohádka. With Love se na jednu stranu chlubí chytlavými melodickými nápady, mnohdy ale vyprchají tak rychle, že nemáte ani čas na aklimatizaci. Ačkoli album obsahuje i tracky, co mají okolo 3 - 4 minut, častěji posluchač narazí na jakési „předěly“, jež jsou na sobě navzájem závislé, takže jejich samostatná životnost pokulhává. Více zaujmou ty s delším příběhem (Memories, VI-XI nebo návykový Soliloquy). Stopážová dieta většiny skladeb je sice problematická, na druhou stranu člověk se nerozplyne nudou. Otázkou je, zda se vyplatí registrovat něco, co vypadá spíše jako box jinglů, i když u Zombyho tvorby se bavíme o mnohem hlubších významech.

K pozitivům se nezařadí ani mnohdy násilný fade out, jenž si lze vysvětlovat různě. (Nedotaženost skladeb?) Skladby většinou navazují ve stejných rytmech, takže v prvních několika vteřinách doufáte, že je Alice v pořádku a Králík nehází nekonečně smyčky. Album projde menší evolucí, já se přikláním ke druhé polovině jeho života.

Nelze ignorovat dojem, že část písní vznikla jen skloňováním jiných, často jsou mezi sebou zaměnitelné. Jakým vysvobozením jsou pak změny typu Isis nebo Sunshine in November, které by za normálních okolností nestrhly pozornost, teď ale překvapí absencí „kolovrátkového“ beatu. November, jenž se pokouší dát nový smysl nasamplovaným klávesám, je výstřelem do tmy. Minutový záblesk. Zomby se vesměs drží svého konstantního stylu, hiphopově náladový grimeový podklad s beatovými nárazy, drnčivé à la Atari efekty jako z Where Were You In 92?; Dedication (Mozaik) z roku 2011 zas připomene track Horrid.

Přesto se mezi vatou objevují emancipované perly. Trojice Black Rose, Digital Smoke a Entropy Sketch je s pomalými zářezy houslí epesní, Zomby si drží svou temnou atmosféru a chlácholí smyčkou, která dělá radost tím, že je předvídatelná a neruší. Trochu vyčnívá Reflection in Black Glass se zastřeným kytarovým riffem a éterickým hučením, největší odchylku představuje eponymní závěrečný track With Love. Dunění a ambientní zvuky jsou pomalu narušovány řehtacím samplem s ozvěnou a beaty dlouho otálejí, než se rozhodnou vrátit a předvést finální scénu.

Zomby je skvělý kompozér (sic), má svůj charakteristický styl a potenciál. S With Love se mnou probděl dvě noci , což byla adekvátní spolupráce. Jak shrnout a neurazit? Album rovná se pár nápadů rozvedených do 80ti minut, dvou disků, 33 songů. I když zní dobře, nemůžu se ubránit pocitu, že čtyřicetiminutové album o patnácti kusech by mělo větší smysl. (Čísla vždycky pomůžou.)

Info

Zomby – With Love (4AD, 2013)
www.twitter.com/ZombyMusic

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Písně, které chceš obejmout (Adrianne Lenker)

Jiří Přivřel 02.12.2020

To, co by u jiného mohlo být jen skicou, stává se tady hotovou a hodnotnou nahrávkou.

Přiznaná posedlost Depeche Mode (Greg Puciato)

waghiss666 01.12.2020

Greg Puciato není druhý Mike Patton, ani si to nemyslí, na rozdíl od velkohubých onanií recenzentů, z nichž jeden poslal album do světa dřív, než ho svět měl slyšet.

Reflexe emocí pomocí poetiky (Samia)

Michaela Šedinová 21.11.2020

Samia, písničkářka s andělským hlasem a výjimečným rozsahem, už není děcko. Album The Baby je plné melancholie a cynismu, které cítí mladý dospělý konfrontovaný se skutečným světem.

Všechno je v pořádku (Puscifer)

3DDI3 16.11.2020

Puscifer byl vždy jakýmsi únikem od reality, pošetilým blbnutím, což dokazuje i vizuální stylizace tentokráte inklinující k mužům v černém, kteří očekávají přílet mimozemšťanů.

Víc než jen depresivní brblání nad životem (Jan Fic)

Adéla Polka 09.11.2020

Pocity potomka podvedené generace se spadem z Černobylu na hlavách, neschopnost žít spořádaný život, příliš silný vztah k pití a neutuchající touha jsou hlavními tématy desky.

Když máš kamarády, nepotřebuješ nepřátele (Mutanti hledaj východisko)

Richard Kutěj 03.11.2020

Na novince zní pražská dvojice příměji a úderněji, aniž by ale slevila ze své kaleidoskopické hry s atmosférou a zvukem.

Jak se vyzpívat z krize středního věku (Matt Berninger)

Jiří Přivřel 01.11.2020

Matt Berninger z The National je žádaný. Nejvyšší čas na sólovou desku?

Po každé noci přijde nový den (Iro Aka)

obraz 23.10.2020

Sami autoři již názvem alba odkazují na japonský výraz „ukiyo“, který byl dříve v buddhistické tradici překládán jako „svět bídy“.

Malá zvuková evoluce (Pontiac Streator)

Jakub Koumar 21.10.2020

Pontiac Streator je i spousta experimentování, odkazů na současnou taneční scénu, a především přirozené přelétávání mezi různými styly.

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Tomáš Kouřil 19.10.2020

Porenut se po textové a vizuální stránce naplno oprostili ode všech blackmetalových klišé a zároveň hudebně dozráli.