Dantez | Články / Recenze | 20.08.2019
Každý mileniál hovící osmdesátkovým zvukům spojovaným s gotickou subkulturou musí být vděčný za jeho soudobou renesanci. Už jen samotný Bandcamp je plný projektů, které staví na zmodernizovaných diskotékových syntezátorech, chladných postpunkových kytarách nebo na mechanickým bubeníkem poháněném goth rocku.
Všechny tyto prvky se snoubí v tvorbě Drab Majesty. Dvojice ezoterických bytostí s androgynními alter egy a religiózní fascinací UFO staví svůj takzvaný „Tragic Wave“ na kytarovém tónu připomínajícím nejmelancholičtější momenty diskografie The Cure a éterických klávesách jako od Visage. Vše pohání echem zdobené strojové bicí, při kterých se zasteskne po starém zvuku Clan of Xymox.
To, že jsou jednotlivé elementy dobře známé, ale nevadí, Drab Majesty jejich pomocí vytvářejí jedinečné milieu. Na jednu stranu je hudba éterická, na druhou dostatečně dynamická, aby roztančila i ty nejzašlejší rohy temných klubů, ať už jde o ploužení nebo svižnější tahání za pomyslné závěsy. Melodramatický zvuk doprovázejí podobně laděné texty. Monochromatické duo se zaměřuje zejména na lidské emoce a na vypořádávaní se s nimi – nejen v době postmoderní, ale i v budoucnosti, která nemá daleko k vizím Williama Gibsona.
Symbiózu těchto povah výtečně představila už předchozí deska The Demonstration a novinková Modern Mirror se od zajetého zvuku příliš neodklání, pouze trochu více poodkrývá produkční závoj. Hudba má ostřejší kontury a na určitých místech působí úderněji. Úvodní singl Ellipsis graduje z tradiční postpunkové polohy až do rockového drivu, finální Out of Sequence si zase po celou dobu zachovává konzistentní náboj pomocí důrazných bicích.
Drab Majesty rovněž nezapomínají na aspekty, pro které jsou nejznámější. Modern Mirror i přes obecně brysknější náturu stále pracují se zasněnou, až nadpozemskou náladou. Noise of the Void je až shoegazeově nehmatatelná, alespoň do doby, než se překlopí do katarzního finále, které připomene epickou Not Just A Name z The Demonstration. Možná jen Long Division se až moc skryla za mlhavý závoj, ve zvukovém kontextu alba vyznívá neprůbojně a placatě.
Modern Mirror je dalším vydařeným článkem v diskografii Drab Majesty. I přesto, že kapela pracuje s omšelými prvky, vlévá do nich charakteristickou energii, a tak je představuje v nové, modernější, poměrně neokoukané podobě, která baví, povznáší, ale i dojímá.
Drab Majesty – Modern Mirror (Dais Records, 2019)
bandcamp kapely
živě: Drab Majesty + Body of Light (us)
25. 10. 2019 20:00
Strahov 007, Praha
foto © Teddie Taylor
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.