Bára Jurašková | Články / Recenze | 20.07.2020
Dvojice producentů Martti Kalliala a Ville Haimala aka Amnesia Scanner debutem AS (2016) následovala trend v elektronické hudbě, který Simon Reynolds pojmenovává slovem conceptronica a v úvodu k článku o konceptuální elektronice píše: „Proč se zdá, že tolik elektronické hudby uplynulé dekády patří do muzeí místo do klubů?“ Stejně tak se dá pozorovat i vzrůstající zájem hudebníků o životní prostředí. Podle vyjádření kapely by nová, druhá výraznější deska Tearless (2020) měla být aktem rozchodu s planetou. Nezáleží tolik, jestli jde o rozchod lidstva s planetou, sbohem zemi, kterou nepřestáváme pomalu ničit, nebo rozchod s přírodou, které se čím dál víc snaží naše technologická společnost vymanit.
V kontextu jejich dřívější tvorby překvapí klidný rozjezd desky. „Blížíš se do středu labyrintu,“ hlásí v půlce nahrávky track Call of the Center a právě tam jsme každou další skladbou vtahováni, abychom byli pozření bájným minotaurem. Nahrávka je posledním smířením nad předem prohraným soubojem s přírodou. Takovému chápání nahrává i název Tearless (bez slz). Klipy, které vyšly k trackům AS Going a AS Acá – jeden ve spolupráci s britskou producentkou LYZZou a druhý s vokály i tváří groteskně divoké intermediální umělkyně Lality –, dokumentují rozervanost naší identity, rozpadající se s každým dalším krokem k pomyslnému středu bludiště.
Album končí nihilistickou odevzdaností v dětsky písničkové AS U Will Be Fine, která je hrozivější a hůře stravitelná než zbytek desky. Novinka se totiž otevírá širšímu publiku více než jejich předešlá diskografie. Skladba AS Too Late je minimalistickým, ale vděčným party trackem, zatímco AS Acá zas earworm, ve fanouškovských diskuzích charakterizovaný jako „něco, co by napsala Shakira posedlá démonem“ – tvrzení dobře vystihuje hranici mezi popem a zvrácenou mystikou, na které je Tearless postavena.
Ačkoliv byla deska nahraná před pandemií, ve zmíněném klipu k AS Going velmi explicitně reflektuje zoufalé odcizení lidí zůstávajících ve spojení se zbytkem světa už jen za displeji všemožných zařízení. Labyrint popsaný na nahrávce, bludiště všech smyslů, které v ní můžeme hledat, i směsice symbolů, kterými se Amnesia Scanner obklopují, ústí v neprostupný, pro dvojici typický chaos. A ten jim, doufejme, nikdy nedovolí naplno uniknout ze zorného pole posluchačů okrajových elektronických žánrů.
Amnesia Scanner – Tearless (Pan, 2020)
album na Bandcampu
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.