Články / Recenze

Zvukové nákresy s ostrými hranami (Anna Calvi)

Zvukové nákresy s ostrými hranami (Anna Calvi)

Jakub Koumar | Články / Recenze | 05.06.2020

OHODNOŤTE DESKU

Na popové scéně není moc lidí jako je britská kytaristka a zpěvačka Anna Calvi. Introvertka, která vystudovala hru na housle i kytaru a hned na svém eponymním debutu z roku 2011 uhranula aranžemi, pro něž je označení bohaté příliš skromné. Annu Calvi již v průběhu mládí inspirovala hudba nejrozmanitějších směrů od Messiaena k Jimmi Hendrixovi, a to už samo o sobě napovídá, proč si tak oblíbila bohaté zvukové struktury, k nimž má zároveň díky své virtuózní hře skvělé předpoklady.

Symfonicky košatý, atmosférický pop však vyžaduje i precizní zpěv, do něhož se jí v mládí zrovna moc nechtělo. Když ale začala trochu stydlivá hudebnice zpívat, „byl to způsob uvolnit veškerou introvertnost“, zmiňuje v rozhovoru pro server Inews.co.uk. A tenhle projev tvůrčího osvobození se nadobro vetkal nejen do chvíli plamenných, chvíli jako vánek lehkých písní, ale podepsal se i na osobní rovině. Na albech uvolňuje nejniternější pocity, drobné příběhy a z významné části i svou (nejen) genderovou identitu. To platí zejména pro album Hunter z roku 2018, na němž mimo jiné promlouvala o ženě neutiskované, silné a nespoutané. Její nové album Hunted ukazuje trochu odlišný pohled, přitom se skládá z těch stejných písní. Stejných? Ne, stejných ne.

Všechny skladby novinky jsou sice na playlistu předchozí desky, ale jde o odlišné, poněkud zjednodušené verze připomínající zvukové nákresy s ostrými hranami i jemným stínováním, ale téměř bez barev. Hunted tak proti předcházející desce vypadá jako kresba tužkou vedle olejomalby. Téma se nemění, a i technika je podobná, ale atmosféru má mnohem syrovější a nedisponuje takřka žádnými zvukovými ozdobami. Jen hlasy a kytara, byť oboje o mnoha odstínech. Pořád je to ta stejná Anna Calvi, která se nezdráhá romantické, orchestrální refrény rozřezávat ostrou, kvílivou kytarou nebo chrčivými zvuky. Ta Anna Calvi, jejíž duše je jemná, ale pohled ohnivě vášnivý. Jen se na Hunted dívá na svoje písně tak trochu jinak. Se stejným tvůrčím a kompozičním rozmachem, ale se zvláštní subtilností. Přitom ji nechybí dravost, jen využívá úplně jiný zdroj energie.

Je to patrné na o poznání temněji znějících skladbách jako Hunter nebo Don’t Beat the Girl Out of My Boy, na níž Calvi společně s Australankou Courtney Barnett nahrazují popovou lehkost indierockovou baladičností. Zatímco na Hunter se píseň Away usadila na nejniternější a nejněžnější místo, tady působí díky lo-fi pojetí až nezvykle kontaktně a osobně, když v melodii zřetelně zaznívá přirozené přejíždění prstů po hmatníku. Zjemnění a přetvoření původně hlasově rozmáchlé skladby Swimming Pool v křehký a intimní okamžik náležitě pomohla přizvaná zpěvačka a skladatelka Julia Holter. Přes komornější přístup ale nečekejte žádnou zranitelnost. „Your beauty will protect me,“ zpívá Calvi mezi hendrixovsky zběsilými sóly v Indies of Paradies, a může si díky tomu dovolit svléknout mnoho zvukových vrstev, na něž jsme u ní zvyklí. Hunted možná není tak sebevědomá jako její starší sestra, ale nemá o moc menší říz. Kořist má totiž stejně jako lovec pořádně vybičované smysly a navíc disponuje urputnou odvahou.

protokol Anny Calvi zde

Info

Anna Calvi – Hunted (Domino, 2020)
web interpretky

foto © Maisie Cousins

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pomalá cesta hluku (Kragrowargkomn & Hlukar)

Jakub Koumar 12.08.2020

Nezapomenutelnost obou nových nahrávek slovenského Urbsoundu spočívá ve schopnosti postupně srůst s každým motivem, tónem i zarachocením.

Monolitičnost buďto uhrane, nebo unudí (Phurpa)

Dantez 10.08.2020

Ruské trio Phurpa prezentuje hudbu po vzoru rituálních ceremonií tibetského náboženství zvaného Bon.

Fantazijní krajiny denního snění (Ambar Lucid)

Jiří Akka Emaq 05.08.2020

Již pseudonym hudebnice s mexickými kořeny, vlastním jménem Ambar Cruz, napovídá, o co tady půjde. O bdělé snění a jeho přenos na posluchače.

BC Camplight nemocný, autentický, děsivý

Adéla Polka 03.08.2020

Chlápek vykládá na mikrofon, že je psychicky nemocný a publikum se až hystericky zajíká smíchy. Tohle je tak jednoduché a zároveň děsivé!

Přízrační chlapci aneb Amulet Roberta Bolaña

Libor Staněk 01.08.2020

Bolaño zde čerpá ze svých studentských let, kdy byl považován za buřiče, jenž v duchu infrarealismu házel kameny na přednášející autory a kradl knížky z knihkupectví.

Jeden kmen dvou větví (Jaye Jayle)

waghiss666 31.07.2020

Krátkozraká přirovnání či snad rovnou osočení z vykrádání se snažím přidusit, ale když se pomrkává po velikánech, co ovlivnili kdekoho, těžko se tomu ubránit.

ep's oops: Lindy-Fay Hella – Taag

Barbora Kadlíčková 30.07.2020

Na pomyslné mapě měst zcela zasvěcených hudbě by v Norsku určitě zářivě svítil Bergen, který dal světu jména jako Aurora, Kygo, Gorgoroth a mnohá další.

Hudba k vašim posledním prázdninám (Ohmme)

Lucie Tlustošová 27.07.2020

Je to deska, kterou budete poslouchat na letní brigádě v zahraničí, zatímco budete přemýšlet nad tím, jestli v té cizině nechcete vlastně nakonec zůstat.

Plout ve známých vodách (Woods)

Anna Valentová 24.07.2020

Jemná psychedelie, konzistentně pomalé tempo a patřičná dávka melancholie. To jsou nejnovější Woods.

Zvrácená mystika nasáklá popem (Amnesia Scanner)

Bára Jurašková 20.07.2020

Nezáleží tolik, jestli jde o rozchod lidstva s planetou, sbohem zemi, kterou nepřestáváme ničit, nebo rozchod s přírodou, které se snaží naše technologická společnost vymanit.