Astronautalis v Olomouci: Sinking ship is still a ship

Charlie Bothwell, ať to zní Čechům jakkoliv groteskně, tuhle zemi miluje. Na svou obhajobu se rozhodl objet pět našich měst. Startovní čarou pro tour nejstarším kontinentem se stal festival Academia Film Olomouc, ročník 48.

Rozehřát nás měl jeden jediný glitch. Tolik rachotu a jen jeden sampler, dva panáky, potlesk, mává nám a nazdar hromadícím se lidem. Rapový koncert, pod širákem a navíc s Jazzmasterem, toť prapodivné poprvé, na které se nezapomíná. Shrnující důvod je prostý: zatímco se skvěle bavím, váhám, zdali je ten blonďák stand-up komik, nasraný sousedovic kluk nebo sakra rychlý raper. Tak jednoduché to ale nebude…

Jeho hlas se napříč kvartetem desek vyvinul v dietní chrapláček, i dnes večer budeme mít tu čest. Na posledním albu nejdříve evokoval Eminema, ale to pouze barvou hlasu, nic jiného tihle dva běloši v tradičně černém žánru společného nemají. Zanedlouho na improvizovaném pódiu pod hradní zdí stojí full band (jaká ironie!): MC, dřevorubec, hulič, Jazzmaster, bicí a Jim Beam. První je „vědecká“, záchvaty vzteku s úsměvem na tváři, namísto bubnů ťukání, namísto backvokálů skoro hlavní slovo. Ten večer si ho ale Astronaut vzít nenechal. Pokud by má paměť sloužila lépe, stal by se článek soudním spisem, záznamem obhajoby rapu na poli indie muziky, které chybí egoismus a pozlátko prvního, i šepot a hipsterství druhého. Od čtvrté skladby se dostavuje snad nejdůležitější pozitivum. Na vzdálenost produkce-zvukař rozumím textům, které jsou často osobní nad rámec zlomeného srdce nebo přidušené nenávisti. Bubeník rozbije svůj nástroj a tak zatímco se opravuje, Astronautalis otravuje.

Vzpomíná čtyři roky nazpátek, na čaroděje a bouřku, kamennou jeskyni a pouliční guláš, pochvaluje si prostředí hradeb svého prvního koncertu s kapelou v Evropě a vyznává lásku Česku. To vše shrne strhující demonstrací jedné mrtvé žánrové disciplíny, co zabili rapeři s línou flow a absolutními rýmy. Pokračuje se starším RAPertoárem, nejpočetnější zastoupení v setlistu má poslední deska. Obhajoba je logická. „This is festival of science films and I’m rapping about science, that’s why they invited me here, to the beautiful castle in Olomouc.“ Zopakuje vzpomínky na show v Mitrilu, popichuje kolegy a rozjíždí freestyle na témata z davu: marshmellows, cocaine, unicorns, tangled hair. Výsledek je strhující! Dvě nové písně vypráví o požárech v USA a prvním výletu na Slovensko (ani Bratislava, ani Žilina, ale fucking Čadca), jsou o poznání klidnější a já mu to všechno žeru. Dobrovolně se chytám na háček a nechám si rozetnout os palatinum vedví, když sebou Astronautalis škube a cuká prutem. Intimní nasvícení připomnělo stage obou mých oblíbených kapel, na jejichž vřelá doporučení jsem si tohohle samozvaného Beckova klona poslechl.

A hodlám si své hiphopové poprvé zopakovat v kabinetu u Múz. Nejsem totiž zrovna pilný žák a nerad bych (se) propadnul (hanbou), proto po vzoru jednoho hlasitého bubeníka „čapnu šanci za pačesy. A pak klidně ještě třikrát!“