Články / Reporty

Audiovizuální vesmír Maxe Coopera

Audiovizuální vesmír Maxe Coopera

Jiří Mališ | Články / Reporty | 16.03.2018

V Kodani vypukl filmový festival CPH:DOX a kdo se nedostavil na zahajovací gala, měl možnost strávit večer v opojení smyslů pod bičem-magionem Maxe Coopera. Osmatřicetiletý irský bioinformatik, který rafinovaným přístupem k elektronice okouzluje publikum už osmým rokem, se pořád veze na vlně alba Emergence z roku 2016. Do malého sálu hudebního domu Vega přivezl rovněž aktuální EP World Passing By, ale hlavně vizuální show.

Role supportu se stejně jako posledně ujal dánský světoběžník Bwoy De Bhajan, DJ, který se mimo jiné podílel na prvním bhútánském hudebním festivalu, a jihoasijské vlivy byly v jeho setu znát. Diváky nejvíce roztančila kolaborace s kodaňským DJem Rumpistolem, ale kombinace letní exotiky s nekompromisním basovým tuc-duc se příliš nezdržela. Po příjemných třiceti minutách si začal prostor připravovat Cooper, mladý dánský talent sklidil vřelý potlesk a spousta diváků se kolem něj shlukla, jakmile sešel do publika.

Po krátké pauze se světla v sále znovu ztlumila a obecenstvo se zatajeným dechem očekávalo první vizualizaci. Cooper ale nikam nechvátal a začal zlehka se skladbami z nového EP. Harmonické melodie kolébaly, ale vše bylo jen o připravení smyslů na to, co mělo přijít. Tři projektory začaly promítat skrze diváky na všechny strany a nikdo nevěděl, kam se dívat dříve. Pracoval s tolika samply a efekty, že většina se ztrácela v chaosu a zdánlivé abstrakci, než se chytla libozvučných čtyřdobých taktů. Na programu dne byly i lekce hudební symetrie, hledání smyslu ve změti dříve neslyšených zvuků, to vše za pomoci audiovizuálních vodítek inspirovaných mikrobiologií - extáze pro oči i uši.

Když ale ani po hodině nezazněly neznámější hity z Emergence, začalo mi vrtat hlavou, jak dlouho se tu ještě zdržíme. Nikdo nečekal, že se Cooper vytáhne s téměř dvouapůlhodinovou show. Kolem jedenácté se zaplněný sál začal vyprazdňovat, což dalo více prostoru hipsterům s vzezřením Devendry Banharta. Ti před pódiem rozjeli rave party, pro kterou jim bylo servírováno industriální techno z větších hloubek Cooperova repertoáru. Závěrečné sedmiminutové prolévání mezi remixy skladby Trust, doprovázené psychedelickými vizuály, dokonale shrnuly celý večer.

Mimořádný výkon Maxe Coopera, který demonstroval, že i kdybyste před něj dali dvě velryby, hejno vrabců a stádo hyen, zorganizoval by je do synchronizovaného tance hodného olympijského entrée.

Info

Max Cooper (ie) + Bwoy De Bhajan (dk)
14. 3. 2018 Lille Vega, Kodaň

foto © Joseph Miller

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace