David Vo Tien | Články / Reporty | 02.03.2014
Prodavač. Malý ráje. Starcastic. 2014. Yeah. Přijít na tento koncert a nevědět, že jde o dvojitý křest Prodavače a Autumnist, člověk by mohl lehce nabýt dojmu, že se dostal na místo, kde ho čeká přinejlepším elektrotortura. Darth Vader by si zas pomyslel, že to na baru přehnal a místo temný síly, má akorát tak temný vize rudý jak rty pařížský femme fetal. Víc rudě nasvícené podium lze spatřit už jen u Gorgoroth. Nevymýšlím si, opravdu. Takže křest, Prodavač.
Velkohubé řeči o tom, že konečně vydali tu nejlepší desku a taky album roku nepadly. I když by byly na místě. Kdo na Malý ráje netrpělivě nečekal, lže, do pekla se hrabe a čeká na ní doteď. Kluci šetří slova. Vinyl se slavnostně nepálil, nepoléval rychlými špunty, nelámal, nemrazil ani jinak nedehonestoval. Proč taky, umění ubližují jen diktátoři. Tady se slavilo s písní na rtech. To dá rozum, o písně šlo především.
Živé podání Prodavače je nekompromisní, kreativní a radost poslouchat. Hotové skladby nejsou zatavené v momentě svého nahrání a zvuk je mnohem neučesanější, tu a tam do noisu. Opravdu. Stopka ve skladbě Jaká je barva tvojí noci? před posledním refrénem, ve které Pe.Klo pozlobil vazbou, dovedla pouze k opakující se myšlence: it’s only a movie Sonic Youth. Nemluvě o tom, že basa na koncertech zní tak hřmotně, že klávesy spolkne jak Glum Frodův prst. Všechno, co potřebuju, jsi Ty. Heslo udávající náladu večera. Poslední song, devět hodin, pokorné poděkování a čau. Protože policejní hodina a taky Autumnist si musí zahrát. Fér přístup, druhé jméno Prodavače. Mimochodem, avantgardní projekce s černým obrazem doprovázející singl Malý ráje, kde se nic nedělo, pobavila. Black Books hadr. Technika je zrádná a spoléhat na ní se (ne)vyplácí.
To Autumnist se bez udělátek a věciček neobejdou, i když hrajou i na starý dobrý saxofon a klarinet. Elektronika s noirovým nádechem, musí být řečeno. I když jde teda lynchovský noir. Tady klobouky a pláště nabývají bizarních tvarů, femme fatal jakbysmet. Horší je určit, zda propracovaná projekce doprovázela hudbu nebo Autumnist hráli živý hudební doprovod k videoartové projekci, tak působivé to měli. Nevymýšlím si. Hypnotická hudba, hypnotické obrazy. Obě složky svébytné, jako stín a objekt.
A je třeba vyzdvihnout vtipné řešení studiových hostovaček - velké zpívající hlavy v projekci upomínají na dřívější videoklipovou estetiku a sci-fi seriály. Disciplinovaná kontemplace. Křest jako setkání těch, co si kryjí záda.
Prodavač + Autumnist
28. 2. 2014, Pilot, Praha
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.