DIIV a cesta ke spáse

„Thank you for the tragedy. I need it for my art.“ /Kurt Cobain/

Není žádným tajemstvím, že frontman brooklynských DIIV Zach Cole Smith má k Nirvaně blízko a k heroinu snad ještě blíž. A že fet byl dalším členem kapely. Jenže se zdá, že dohrál, když ho Cole dokázal vykopnout. Bohužel neodešel sám. A Colby Hewitt DIIV opustil s ním. Jenže zbavit se háčka není zrovna pohádka, a i když to asi všichni tak nějak tušíme, Cole se rozhodl tuhle svoji zkušenost přenést na druhou desku DIIV – Is This Is Are. Ale popořádku.

DIIV, tedy původně Dive, debutovali s deskou Oshin a zaznamenali poměrně výrazný úspěch. Konec konců na to měli nárok, Cole toho do té doby stihl odehrát dost a nebyl žádný zelenáč. Hudba, rozevlátá stejně jako jeho o deset čísel větší oblečení, se nesla na srozumitelném, ale pořád dost rozdrbaně kytarovém propojení indie a shoegazeu. A tenhle pokoj s noiserockovou atmosférou DIIV neopouštějí, i když jim nelze upřít jistý posun. Is This Is Are je už od prvních tónů svěží, jako když otevřete okno v zimě a mrazivý vzduch tlačí ven zatuchlinu, co vás tížila v nose. Přitom základní hudební schéma je v podstatě stejné a nepřekvapivé.

Skladby jsou jako přes kopírák. Všemi mašíruje razantní a prostořeká baskytara takřka neustále ve stejném tempu a kolem ní se jako pozměněné vědomí vlní kytary. Písničky jako by nezačínaly a nekončily. A to ať už nasáváte zasněnou recitaci Coleovy přítelkyně Sky Ferreiry, hloubáte nad citací Dylana Thomase v Incarnate Devil nebo podupáváte při uhánějících hitech jako Dopamine. A jak DIIV sázejí songy jeden za druhým, nemáte vlastně žádnému z nich co vyčítat.

V druhé půlce tempo zvolní. Jako by Cole propadal únavě a zasnil se při melodickém tripu do vlastní hlavy, hledal rovnováhu, správná slova. „How can I describe this fading dream?“ přemítá, zatímco se napříč hravou melodií prohání skřípot. Uvězněn v jakémsi mezisvětě je vzdálený porozumění, ale zároveň se úzkostlivě drží reality. Nikdy nebudete mít pocit, že překračuje hranici, za níž už není cesty zpátky.

Is This Is Are je surovou výpovědí Zacha Colea Smithe o tom, jaké to je loučit se s heroinem. Je ale i působivou kombinací rychlých a konkrétních melodií a impulzivního shoegazového lomozu. Je hravá, čistá a přes jistou nevyrovnanost není těžké propadnout jejímu kouzlu. Po svých eskapádách Cole prohlásil, že cítí, že světu dluží dobrou desku. A tahle dobrá je.