Divné – ve všech možných významech toho slova

Pódium přizdobené dvěma vysokými reproduktory i impozantní kopec elektronických hraček před ním osvětlovalo jemné modrozelené světlo. Ze všech rohů pomrkávaly zářivě zelené, červené a žluté diody. Bylo něco po desáté, když ke stolu s „nádobíčkem“ přistoupil vysoký člověk s dlouhými dredy. Zapálil si cigárko a druhou rukou sáhl mezi čudlíky. Semtam něco pootočil, tuhle cvaknul, támhle popotáhnul. Kolem stolu se náhle sešla menší společnost. A pak celé Boro zhaslo.

Úvod večera v podobě jemného akustického představení dua Tomáš Palucha nemohl (a ani nechtěl) nic netušícího hudebního alternativce varovat. Pokoušet se definovat Gnod jen na základě zvukových záznamů rozesetých po internetu, je totiž jako snažit se sbírat psychedelii do košíčku lopatičkou. Jejich produkce vás naživo zavalí zvukem i hlukem tak, že zapomenete dýchat, zatímco do vaší rozdrásané oční sítnice se zabodne milion rytmických záblesků důmyslně ukrytého stroboskopu. Gnod nemá s klasickým bigbítem z Bora absolutně nic společného. Když se na tuto show omylem dostaví metalová duše, s úlekem se ztratí mezi klávesami a nekonečně propojenými girlandami magických krabiček a ještě třetí den bude s poblikávajícími zornicemi vyprávět kamarádům o neuvěřitelné industrial-hippie techno party.

Psych-drone space-krautrockoví alchymisté z Británie kombinují hutné zvukové plochy se spletitou rytmikou, což čas od času prokládají roztodivnými „robotickými“ vokály prohnanými přinejmenším ďáblovou efektní krabičkou, červí dírou a maskou Dartha Vadera (zapojeno paralelně). Nepozornému posluchači by se skoro chtělo říci, že Gnod ve svých předlouhých skladbách „rezignují na gradaci“, ale to není tak docela přesné, protože když se do jejich intenzivního proudu kosmického hluku skutečně zaposloucháte, rytmické struktury i melodie se kolem vás postupně začnou rozvíjet jako nějaké šílené elektronické orchideje. Je to prostě divné – ve všech možných významech toho slova.

Naživo jste do víru a temnoty vhozeni jen tak, nazí, bez přípravy a možnosti útěku. Zatímco Paddy sahá do kláves, Marlene (dívka se zrzavými dredy a vytetovanou spirálou na šíji) a Chris se opírají o svůj oltář a zkroucený zvuk ženou až kamsi do meziprostoru mezi obludnost a extázi. Neil v džínové bundě – černovlasý zpěvák, kterého byste spíš očekávali ve vroucím metalovém kotli – se pohupuje pod pódiem mezi prvními řadami fascinovaných i šokovaných diváků. Line-up Gnod se ovšem mění stejně často a nečekaně jako jejich experimentální zvuk a styl, takže je možné, že než tyto řádky dočtete, bude to už úplně jinak.