Hradecký slunovrat: víno jménem Zvíře jménem Podzim

Druhý den festivalu v Hradci nad Moravicí byl co do počtu koncertů mnohem bohatší než ten první (více než dvojnásobně), neboť program začínal hned po obědě a na nádvoří zámku se taky otevřela Full Moon Zone. Oproti prvnímu dni byl mnohem více zastoupen ženský element.

Jeho první zástupkyní byla Mucha a kapela. Při jejich koncertech obvykle matky nadšeným dětem zacpávají uši, zatímco samy přitakávají kousavým textům, a muži se baví, poznávajíce se coby antihrdinové písní zpěvačky Nikoly Muchové, která by svým sprostovtipem snadno strčila do kapsy pražského hejska Kaifosze. Vulgarismy jsou ale v jejím podáním dobrým prostředkem, jak vyjádřit, že „holky těžší to maj“. Kapela nebyla jen zábavnou vložkou na line-upu festivalu a kromě lyrické smršti nabídla i skvěle šlapající rytmiku.

Éterický indie pop následujích Ille postavený na souhře tiché eletroniky, kytar a jemného vokálu Olgy Königové byl dokonalým protikladem předcházejícího vystoupení. Ženskou alianci pak doplnili ještě vtipálci Jananas a Katarzia, která se kryla s jedním z mála zajímavých objevů Open scény, indie kapelou Break Falls pyšnící se velmi nadanou mladou zpěvačkou Alžbetou Brothánkovou.

fotogalerie z festivalu najdete tady i tu

Vrcholem akce byl první koncert nové české „superkapely“ Zvíře jménem Podzim, podle níž pořadatelé pojmenovali i víno objednané speciálně pro festival. Kapela je dalším z mnoha projektů Jakuba Königa (Obří broskev, Kittchen) a mimo něj pojala dalších cca deset členů, mezi nimiž jsou Tomáš Neuwerth na bicí, Terezie Kovalová na violoncello, Marie Kieslowski na klávesy, zpěvačka Marie Puttnerová a další. Zvíře jménem Podzim chce být hitovější než Kittchen – a hlavně díky refrénům se mu to daří, sloky přesto působí stále jako hudba z jiného světa, za což mohou zejména vokály a Königovo zvláštní frázování, při němž člověk přestává vnímat, kde se nachází doby a kde končí takt. Pomalé tempo písní a dlouhé tóny kytar a smyčců pak často působí až hypnoticky, dochází ale i na momenty dojetí a vytržení pod tíhou intenzivního zvuku. Jako červená nit se celým koncertem táhne postava zvířete jménem Podzim, které se objevuje snad v polovině písní a vtěluje do sebe všechny strachy a bolesti.

Návštěvnost festivalu se prý rok co rok zdvojnásobuje, což by při letošní návštěvě kolem patnácti set lidí znamenalo, že by se za rok mohl rozrůst už na docela velký festival. Jestli by to pro něj bylo dobře, nebo by tím spíš utrpěl, ale zůstane otázkou až do příštího ročníku.