Majerovy brzdové truhlárny

Po více než dvou letech v Truhlárně, po pěti letech na Majerovkách.

Zajímavá byla už pozvánka namluvená kapelníkem Linhartem, která přišla z klubu mailem: „... chci vás pozvat na výlet do starých legend, příběhů možná skutečných a možná jen tušených, chci vás pozvat do dávné země Gabréta, ve které potkáte bohyni Gotys, zbořené valy keltských měst, svatou Annu - zachránkyni námořníků, i zjevení příšerné Perychty... svět jaký býval.” Lépe bych to nepopsal a vězte, že ve stejné atmosféře se odehrál celý koncert. Dva zhruba třičtvrtěhodinové bloky rozdělila patnáctiminutová minut přestávka na posilněnou. Zazněly všechny hity (dá-li se to tak říci): jediná převzatá Přízrak z Londonderry, Narvik, Mlžná, na závěr Gabréta a jako přídavek Violetta. Nutno dodat, že Petr Linhart je vtipným a nápaditým uvaděčem a svými glosami umně vyplnil prostor mezi skladbami.

Majerovy brzdové tabulky hrají dlouhou dobu v nezměněné sestavě a na jejich bezvadném a pohodovém výkonu je to znát. V dnešní hektické době není na škodu občas (se) takto zklidnit. Pokud jste ještě (o) Majerovky neslyšeli, doporučuji poslechnout a pak zajít na koncert. Z nahrávek zkuste Gabréta nebo živé Noc ozvěn. Stejné platí i o Petru Linhartovi (sólo nebo lépe ve verzi s 29 Saiten). Jeho deska Autobus do Podbořan je velmi povedená, při poslechu se vám staré příběhy zhmotní v místnosti.

S ohledem na malou kapacitu sálu, nízkému vstupnému a krátkou otvírací dobu nebude asi byznys klubu plusový, proto majiteli Martinu Louženskému patří velké díky. Široko daleko jiné podobné (ani jiné) kulturní zařízení není, přesto tu nebývá plno. Asi všichni čumí na bednu nebo lejou pivo. Dobře jim tak.