Metronome: dobře namíchaná všehochuť poprvé

Po úspěšném prvním ročníku, na kterém vystoupili mimo jiné Foals, The Kooks, Crystal Fighters a hlavně legendární Iggy Pop, se Praha dočkala druhého ročníku Metronome festivalu. Už od ohlášení prvních jmen bylo jasné, že pořadatelé zvolili stejnou strategii – přivést jednu legendu coby lákadlo pro širší masy a několik tříáčkových kapel, z nichž mnohým se podařilo prorazit teprve nedávno. Onou legendou byl britský zpěvák Sting, headlinery pak alternativní rockeři Kasabian nebo hiphopové trio Young Fathers a mezi Djs také král mnohahodinových setů Solomun. (Kromě Stinga si ale na všechny musíme počkat až do druhého dne.) Festival taky přivezl mnoho zajímavých, u nás ne tolik známých interpretů.

Novým objevům byla zasvěcena New stage. Projekt VR/Nobody byl jediným českým zástupcem na tomto pódiu, mezi pěti dalšími vystupujícími ale zanechal společně s Birth of Joy nejvýraznější otisk. Čistý hlas Václav Roučka alias VR, vynikající hlavně v medově zabarvených výškách, a temné beaty producenta Jakuba Stracha, známého spíše jako Nobodylisten, vytváří přitažlivou symbiotickou kombinaci. Díky dobrému nazvučení vynikly všechny nuance vokálu i aranží, takže nic nebránilo komplexnímu zážitku. A i když jsou písně spíše „chillovací“, některé jako Fuck Everybody Else nezapřou hitový potenciál. Energická smršť psychedelického rocku Birth of Joy nemusela být pro mnoho návštěvníků úplným překvapením, kapela tu několikrát vystoupila. Kytara, bicí, hammondky, frenetický zpěv a rozepnutá košile si říkají o temný klub, nicméně tady ho nebylo potřeba, a nadšené publikum rozjelo jediný opravdový kotel prvního dne festivalu i v šapitó "z americké vlajky".

Metronome stage patřila headlinerům. Izraelská zpěvačka etiopského původu Ester Rada kombinující soul, R&B a blízkovýchodní rytmy, dala rychle zapomenout na Monkey Business i obligátní děkovačky sponzorům. Šarmantní vystupování a příjemný hlas, který spíš jen dával tušit svou skutečnou sílu, než že by ho zpěvačka dávala ostentativně na odiv, ale nebyl jedinou předností vystoupení. Vzhledem k jazzovému ladění repertoáru bylo patrné, jak důležitou roli hrají její pódiový partneři – duo saxofonistů, klávesák i rytmická sekce. Žádný recitál, ale show kompletní kapely.

fotogalerie zde

Sting se také obklopil zkušenými muzikanty, a i když si svou roli hvězdy užíval, stejně jako Ester Rada dával dostatek prostoru i členům kapely. Koncert odmakal na basu, na kterou hrával už v The Police, a jejich písně tvořily dobrou polovinu repertoáru. Sting hrál hit za hitem, oplýval energií a nekonečným úsměvem a zdálo se skoro nemožné, že má v rodném listě ročník 1951. Atmosféra gradovala zejména při peckách jako Next to You a Roxanne nebo baladách Shape of My Heart a Fields of Gold, při nichž navíc vytvořili rojící se komáři, světélkující pod světly reflektorů, krásné vizuální efekty. Kdo od Stinga čekal něco jiného než poctivé profesionální vystoupení, spletl se.