MFDF: absolutní volnost

Jihlavský Mezinárodní festival dokumentárních filmů se za jednadvacet let své existence stal neoddiskutovatelným pojmem mezi dokumentárními festivaly. Zdaleka za to nemůže být vděčný pouze nepřeberné nabídce snímků. Významnou a dalo by se říci i klíčovou roli má samotné prostředí.

Jihlavu každý podzim propojí vápenná linie na dlažbě, aby protáhla návštěvníky skrze rozličná zákoutí od jednoho promítacího sálu k druhému, od hudebního klubu ke kostelu, od galerie k monumentální výzdobě na náměstí, která každoročně přitahuje pozornost a navádí jako maják početné skupiny dokumentárních fanoušků i osamělé, festivalové tuláky.

Koho nelákají k prasknutí narvané promítací sály mediálně sledovaných dokumentů, může nenápadně vklouznout na o poznání skromněji zaplněné projekce. Patří k nim i experimentální sekce Fascinace, byť se z ní stává rok od roku vybroušenější festivalová etapa. Svědčí o tom i tah oslovit filmaře a hudebníka Jóhanna Jóhannsona, aby vytvořil festivalovou znělku. Islandský umělec taky osobně doprovodí vlastní snímek, čímž naváže na tradici živou hudbou podbarvených filmů. Že je na co se těšit, dokládá i nezapomenutelná atmosféra dřívějších projekcí s hudbou, ať už šlo o krátkometrážní dokumenty futurismu nebo zhudebněné kultovní filmy sovětské montážní školy.

Že se hudba z festivalového okraje postupně přesunuje více do ústředí svědčí i dnes už samozřejmá dramaturgie Pavla Klusáka, podílejícího se na hudebním doprovodném programu i na výběru filmů pro sekci hudebních dokumentů Zkouška sirén. Z letošních kapel se šušká například o koncertu Shilpy Ray. Velikánům elektronické hudby Miku Vainiovi a Erkki Kurenniemimu bude patřit sál v Domě Gustava Mahlera, který se stává samostatným projekčním místem festivalu vůbec poprvé.

Festival se po celou dobu své existence ani na okamžik neodvrátil od programu pro filmové fajnšmekry, intelektuály i profesionály. Jako každý rok i letos bude možné prozkoumat u nás z velké části neprobádaný světový dokument, konkrétně to budou ceněné dokumentární snímky z Tchai-wanu. Další podrobný pohled budou moci návštěvníci upřít na tvorbu jednoho z festivalových hostů, oscarového režiséra Marcela Ophulse.

Mezinárodní festival dokumentárních filmů je v mnohém jedinečný. Především však vyniká dramaturgickou koncepcí, dopřávající návštěvníkům absolutní volnost. Zážitek není nijak devalvován, ať už dáte přednost výživným diskuzím v zaplněných kinech či vymetání výstav nebo domácích projekcí. Snadno lze nenásilně přeskakovat od filmu k hudbě, výtvarnému umění i divadlu, a přitom překvapivě dobře pronikat do tajů celého města, jehož genius loci je na prvním místě.