Muzikální krev Dälek

První květnová sobota nepřinesla jen letní počasí, ale taky koncert uctívaného, žánry i mozky narušujícího tělesa Dälek. Že bude o co stát, bylo mnohým jasné už dopředu – řada návštěvníků už s nimi měla tu čest v našich končinách, zbytek přilákala pověst nekompromisní hudební události, na kterou se vzpomíná. Prostor modřanského Mayapur pokojíčku pak byl dalším z lákadel – ke špinavému a drtivému noise rapu Dälek tahle méně známá industriální lokace seděla a stagi dominovaly mohutné stěny reproduktorů. Je jen dobře, že se „pokojíček“ pravidelně otevírá nejrůznějším žánrům – ať už jde o techno, black metal nebo hip hop, jde o místo nabité autenticitou.

Padla tma, cestu do pokojíčku už tradičně značil drát se světýlky a dvorek před objektem se začínal plnit. Stejně tak i interiér, do kterého začal tepat beaty Sifon, vybaven svým krabičkovým arzenálem. Ve vzduchu viselo bouřkové napětí. Energická hudební selekce halu sice příliš nerozhýbala, ale postarala se o poctivé mentální vzrušení. Pak přišli na řadu Vídeňáci theclosing. Čas se zpomalil, ambientní plochy obsadily scénu. Duo svůj set rozjelo vyklidněně, což po Sifonově seanci mohlo působit ospalým dojmem a značná část publika se uklidila na venkovní lavičky. Postupem času skladby začaly gradovat, potemněly a předkládaly tanečnější paletu zvuků. Vhodný základ pro headlinery večera. Snové vizuály naznačovaly, že se chystá cosi mystického.

fotogalerie z koncertu právě tady

Dav zhoustl, na pódiu se začaly rýsovat tři postavy. MC Dälek si vyhradil chvilku na zamyšlené soustředění a pak to vypuklo. Sonická vlna, skvělý zvuk, uhrančivá flow a mimořádná technická zručnost. Rapový kolos se rozjel, pokojíčkem otřásaly industriální podmazy doplněné o dystopické přednášky vedené v naléhavém, ale srozumitelném tónu. Will Brooks byl ve svém živlu. K tomu přidejme trochu turntablismu, něco audio hrátek a stejně bude stále unikat, že tento rituál byl něčím, co se nesmazatelně vrylo do všech přítomných. Nejen že bylo rozumět takřka každému verši, i hladina zvuku byla tak akorát – hluk byl cítit ve vnitřnostech, apelující rap mrazil, ale v uších nepískalo. To ještě málokdo věděl, že v mezičase vzniká za rohem graffiti piece věnovaný přímo Dälek. Jestli byli Dälek se svojí show „jen“ spokojení, pak se vybuzené obecenstvo do modřanské tmy vymotávalo v silném okouzlení, nakrmeno syrovou energií, příjemně traumatizované.