Nezastavitelná síla pokroku (Public Service Broadcasting)

Public Service Broadcasting nejsou jen hudební těleso. Jsou hrající encyklopedií, vzpomínkou na radost a nadšení industriální éry. Mohli být chybějícím ozubeným kolečkem v mechanismu, kterým se ve mě unavení učitelé pokoušeli vzbudit zájem o přírodní vědy. Pár desítek let zpátky v čase by byli alternativou opulentních dechových kapel vítajících astronauty navrátivší se z kosmu a otevírajících světové veletrhy. Jejich hudba přesně takovou nostalgii vzbuzuje, při poslechu člověk zažívá napětí při startu kosmické družice, i mrazení ze zápasu s hospodářskými krizemi. V prvním plánu ten pocit umocňují energické voiceovery, vysamplované ze starých populárně naučných pořadů a propagandistických filmů. Ale gró toho koktejlu tvoří skvěle složený a zahraný indie rock, zlehka nabitý elektronikou.

Koncertní set nakonec docela dobře odpovídal představě. Pódium poněkud nesměle obsadila trojice vysokoškolských nerdů s dvanácti očima a snad i dvojnásobkem hudebních nástrojů (jenom kytar bylo tolik, že se nevešly na pódium a měli na jejich podávání asistenta). Příjemným překvapením byl poměr automatizovaných podkresů a skutečně hrané hudby – kromě komentářů ze starých filmů a několika samplů (např. dobových sirén) bylo všechno hrané živě.

Jak je pro podobné, na první pohled introvertní kapely typické, namísto předvádění nějaké show se plně nořili do hudby a s publikem komunikovali spikleneckým pomrkáváním a místy promluvou mezi písničkami. J F Abraham se občas s kytarou prošel na forbínu, aby rozproudil indukční vlny v sále. Díky tomu jsme byli svědky, jak trojice muzikantů dokáže vytvořit velký, plnohodnotný sound bez přednahraných podkresů. Bubeník Wiggelsworth se věnoval akustické bicí sadě a jednomu padu, zbylí dva své ruce a dechy rozložili do plejády nástrojů. Zakladatel a kapelník J. Wilgoose, Esq. hrál na několik kytar, syntezátory, sampler a v některé momenty to elegantně rozbalil i na banjo. Multiinstrumentalista J F Abraham obsluhoval především basu a klávesy, ale místy rozezněl perkusní nástroje jako vibraslap, ve vypjatější momenty vytáhl křídlovku a vypustil do sálu něco melancholie. Za kapelou běžela v projekci nezbytná koláž z populárně naučných filmů.

fotogalerie z koncertu tady

Neuvěřitelný zážitek. Dokonce jsem ztratil ponětí o tom, jestli byl sál dobře či špatně nazvučený. Mé uši se proměnily na elektromagnetické cívky a stahovaly akustické vlnění přímo do středu mozku. Vystoupení Public Service Broadcasting nebylo jen obyčejným koncertem, byla to vědecká esej, naučný pořad i návrat klukovského snu s plastikovým raketoplánem.