Nowa Muzyka 2018: polské (v)tipy

Festival Nowa Muzyka tentokrát a poprvé už na konci června otevře brány Slezského muzea v Katovicích, aby rozprostřel širokou paletu elektronické hudby s nejrůznějšími přesahy. Velkým jménům, popovým spektáklům a přímočaře tanečním věcem se věnuje náš playlist na Spotify, zahraniční akvizice prosejeme v dalším díle tipů na letošní ročník, nyní se věnujme polské scéně. Ano, jsou tu známější značky typu Syny, The Dumplings nebo Bokka, ovšem my vybíráme pět jmen, která byste neměli minout, pět jmen napříč styly i žánry, od experimentální elektroniky po blackmetalové břehy.

Bitamina, co je to za slovo? Producent Amar Ziembiński, vokalista Mateusz „Vito” Dopieralski a raper Piotr Skibiński přimíchávají do hiphopu funk, jazz, rap i poezii, jsou fascinováni „beaty, samply a slovy slepenými emocemi”. Zatímco Ziembiński žije a pracuje v Německu jako režisér, zbývající dvojice pěstuje bio sýry a zeleninu. Bitamina, víme. Společně vydali čtyři desky, které jsou tu temnější a můžou připomenout Napszyklat, tu hravější a poetičtější, s ozvěnami africké hudby.

Daniel Brożek alias Czarny Latawiec, v překladu Černý papírový drak, se zabývá studiovými nahrávkami, ale také zvukovými instalacemi a divadelními soundtracky. Sám sebe nazývá „sonoristickým plundrofonistou a zvukovým imperialistou”, taky vede chytré řeči o reflexi černých rytmů a temperovaném ladění. Faktem zůstává, že jeho experimentální tracky si nezadají s tím, co se odehrává v našem prostředí třeba v rámci večerů Wakushoppu, čili trip pro otevřené hlavy s velkou empatií pro zvuk jako takový.

Hubert Zemler, bubeník spojený s improvizovanou scénou spolupracoval s Národní operou, s divadly, byl součástí četných jazzových a experimentální skupin. Je autorem sólových alb, které okouzlují bohatostí zvuku, mimořádnou hudební citlivostí a virtuózní technikou hry. Příliš akademické? Kdeže. Temná atmosféra, oblé beaty, v jednu chvíli „spinet”, v tu další vibrafon. Space opera svého druhu. Scena Kameralna NOSPR bude ideálním místem pro cestu do vesmíru.

Abychom nezůstali jen u elektronických výbojů, máme tu Kurws. A to nejsou žádní vyjukaní zajíci. Tři alba, pravidelně koncerty po starém kontinentu, zrovna projeli celou západní Evropu, aby tour nazvanou Gazela smrti zakončili v Barceloně na Primaveře. Rocková sestava se zvolna vznáší mezi improvizacemi a mathrockem, když vůbec nejde na ruku očekáváním, tradičním schématům nebo nožkám nachystaným chytit rytmus tance. Nabourávání kolektivní paměti, rafinovaný a pouze zdánlivý chaos.

Rockové duo Maciej Salamon (kytara, zpěv) a Adam Witkowski (bubny, zpěv) už svým názvem Nagrobki (Náhrobky) naznačuje, že hudba i texty budou mít poněkud makabrózní charakter. Nagrobki mají za sebou tři studiová alba a libují si v kombinování starého polského bigbítu, kytarového noiseu i black metalu. Na místě je i humor, který může upomenout na tuzemský underground. Další rok v urně? Prosím.