Pubescentní sny o lžičkách (Mitski)

Přestože je tvorba americko-japonské zpěvačky Mitski Miyawaki hluboce osobní, humor a nadhled nepostrádá. Jak jinak vysvětlit tak lahodně přidrzlý název jako Puberty 2? Na své čtvrté řadovce se Mitski opět strefuje do svého vnitřního rozpolcení, původem počínaje a intimním životem konče. Jednou je nahoře, jednou zase dole, tak jako v pubertě.

Zatímco lyricky je Puberty 2 takřka identická s minulým albem Bury Me at Makeout Creek, hudebně došlo k změnám. Před vydáním přešla Mitski k většímu indie labelu Dead Oceans, což je znát i na produkci. Společně s větším rozpočtem a lepším vybavením dostala zpěvačka možnost většího experimentování s nástroji, čehož využila hned v první písni Happy. Minimalistický beat a zastřený hlas je přerušen zemitým saxofonem, který změní průběh a zvuk celé písně. Album se hemží stylistickými odkazy na různé žánry, ať už to je dream pop v Once More to See You Again nebo lo-fi My Body’s Made of Crushed of Little Stars, a s výjimkou lehce otravné Little Stars se jí to daří.

I tentokrát je slyšet inspirace silnou dynamikou mezi slokou a refrénem à la Pixies, viz single Your American Girl. Počáteční šeptavý vokál a strohá basová linka je záhy přehlušena efekty přesycenou elektrickou kytarou, která dělá z písně empowerment hymnu, vztyčený prostředníček nespravedlivé společnosti. Tedy alespoň v mezích Mitski, jelikož je stejně skrz naskrz prošpikovaná pochyby a smutkem. Sebezpytující perspektiva dovoluje Mitski zazpívat úsměvné verše jako „If I could, I’d be your little spoon”, aniž by posluchač povýšeně vrtěl hlavou. I když se takové metafory mohou zdát zdánlivě pubescentní, Mitski je dokáže prodat, a to i v případě Crack Baby, kde přirovnává štěstí k drogám a sebe k dítěti matky závislé na cracku. Jsou to zvláštní přirovnání? Rozhodně, ale také jsou součástí kouzla Mitski jakožto osamělé outsiderky s pokřiveným pohledem na svět.

Při poslechu Puberty 2 nám Mitski otevírá svou třináctou komnatu. Propracovanější a mohutnější zvuk vytváří nosné základy pro její emocionální výlevy, které, přestože občas fantasmagorické, jsou většinou působivé. Uspokojte tedy svého vnitřního voyera a zaposlouchejte se do zhudebněného deníku pětadvacetileté zpěvačky. Určitě se nebudete cítit trapně.