Retro s Public Service Broadcasting

Apolla a Sputniky za námi, místo Kennedyů a Chruščovů vítejme uhlobarony. Britští Public Service Broadcasting mění po dvou letech aktuální tematický koncept – červnovou novinkou Every Valley rozeznívají uhelné doly jižního Walesu. V případě vzpomínavých Londýňanů však nejde o přerod drastický, přesun z vesmírných sfér do zemského nitra je pouze vnějškový. Oblastí bádání zůstává člověk, jeho pozemský boj, tedy nadčasové náměty. Zvukem i obrazem se o tom přesvědčil natřískaný Futurum Music Bar.

Plán večera je jasný – žádná předkapela, celý čas věnovaný hlavnímu vysílači. Ten je trojčlenný, s bicími, dvěma kytarami, kupou efektů a dechem starých časů – s dobovým mluveným slovem, projekcí, barvami, kšticí, sáčkem, motýlkem, trenclemi. Od hlav k patám v retru, ale naštěstí i po svém.

Ozvou se první dva songy z Every Valley a s nimi celá podstata indie-dance-kraut-post-rockové podstaty Public Service Broadcasting. Osudový voiceover doplňuje veskrze bezstarostná kytarově-elektronická linka, která se drží nekomplikovaných skladatelských postupů, aniž by na ploše čtyřminutové písničky kapela vyznívala banálně. Ať už je to zajímavá gradace nebo nekonvenční souhra bicích s amplionovým hlášením, Public Service Broadcasting mají co nabídnout.

fotogalerie z koncertu tady

Jestliže to zprvu vypadá na večer uhelný, další skladby ukazují opak. Korolev postaví raketu, s níž se během přídavku proletí Gagarin, stihneme mezitím let se Spitfirem a na úplný konec si dáme i ten osmitisícový Everest. Tematická mozaika kopíruje i těkavost hudební. Jiná pes, každý ves, prostor pro plynulost vymazán, smysl koncepčních alb mizí. Krom logiky setu hledám i živočišnost, místo níž jsou k mání jen vytleskávací pobídky. Smrdí to revoltou v mezích, vypočítaností, čistírnou, kanclem. A já se u All Out nebo Signal 30 potřebuju aspoň trochu zamazat.