Rock for People: „Uk grime! Uk hype!“

Po dvou letech opět v plné síle na královohradeckém letišti. Od té doby se areál dost proměnil. Tam, kde vždy stála hlavní stage, je dnes parkoviště. Největší pódium se přesunulo blíže do centra dění, přesně tam, kde stávala druhá největší stage. A ta je pro letošek posunuta o pár metrů před ohrazené návrší, které je jako vždy ideálním místem pro sledování děje.

Areál se smrsknul. Vypadá tedy plněji a dynamičtěji, vzdálenosti se zkrátily a je jasně vymezené centrum, které už nefunguje pouze jako rozcestník, ale má bohužel i novou funkci. V programových pauzách dvou hlavních pódiích se z dvoupatrového pojízdného vozu hlavního pivního sponzora stává hlasitá diskotéka ve stylu: budeme pouštět rockové songy kapel, které vévodily wishlistům fanoušků festivalu. Po uzavření denního lajnapu se z místa stala bizarní afterparty.

Organizace funguje na jedničku, všechno je přehledné a v nově poskládaném areálu se člověk rychle zorientuje, přibyly i rozmanité gastronomické stánky. Langoše a podobné jsou stále v převaze, první burger nenadchnul. Nápaditost ostatních stánků nadále testujeme.

Main stage otevřeli Bazzokas, ska punk, příjemný bordel. Do deseti minut první stage diving, následoval moshpit. O tom, že všechno bylo tak nějak jedno, napovídal i obráceně pověšený plakát kapely. O další zábavnou vložku se postaral mladík, který na pódiu požádal svou milou o ruku, která po chvilce napětí nabídku přijala. O kus dále hráli slovenští indie/poprockoví Frequency, asi nejzajímavější domácí kapela, na kterou jste mohli ten den narazit. Zaujala i Hard rock Café stage, která je situována do hangáru a v níž si sponzor vtipně pohrál s interiérem, aby navodil klubovou atmosféru.

fotogalerii z první dne festivalu sledujte zde

Miláčci hradeckého publika rockoví Royal Republic zaujali pouze zaryté fanoušky. Když už se konečně začali někam dostávat, frontman zabil atmosféru zbytečnými promluvami. Ke konci začalo pršet, takže opět do hangáru, kde však Heymoonshaker s nedotaženým ozvučením vůbec nevynikli.

Člověk, který se snaží reflektovat dění na elektronické scéně, asi nemá od Rock for People vysoká očekávání. O to větším překvapením byl set Roniho Size & MCho Dynamitea. Průkopník drum&bassu a držitel ceny Mercury si připravil vystoupení, které rozhodně nebylo zpátečnické. V rozhovoru pro magazín Full Moon zmiňoval, že se snaží zaujmout jak starší, tak mladší publikum, a to se mu dařilo. Od dnb se v průběhu setu odrazil napříč časem a žánry, aby mířil k desetiminutového grimového vrcholu v čele s remixy Skeptových tracků. „Uk hype! Uk grime!“ hecoval publikum MC Dynamite, který odváděl svou práci na jedničku. Díky němu i nepodlézavé části setu dokázaly zaujmout publikum rockového festivalu.

O to větší zklamání bylo vystoupení producentské dvojice Nero a jejich dvorní zpěvačky. Její naléhavý hlas dával trackům ten správný náboj, jen kdyby se na pódiu neobjevovala tak sporadicky. Nero si získali popularitu mixem dubstepu, dnb a ostrovního klubového mainstreamu pár let nazpátek, jejich singly pravidelně atakovaly hudební žebříčky a skladba Promises se dokonce vyšvihla na vrchol oficiální hitparády. Jejich dj set spočíval v tom, že všechny své skladby upravili do ještě našláplejší podoby, takže nic originálního. Zklamáním byla i přepálená hlasitost, bez špuntů nesnesitelná… Další den netrpělivě vyhlížíme koncerty Turbowolf a Suuns.